U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného GRATO spol. s r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, identifikační číslo osoby 41033281, proti povinnému Ing. R. C., pro 63.590,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 1918/2012, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2012, č. j. 22 Co 406/2012-55, takto:
Dovolání se odmítá.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 4. 2012, č. j. 67 EXE 1918/2012-10, kterým obvodní soud nařídil exekuci k uspokojení pohledávky 63.590,- Kč s příslušenstvím a pro náklady předcházejícího řízení, náklady exekuce a oprávněného. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu (srov. doručenku na č.l. 66), napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno povinnému 6. 5. 2013. Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 8. 7. 2013. Bylo-li dovolání podáno u soudu prvního stupně osobně až dne 2. 8. 2013 (viz č.l. 89), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Nejvyšší soud tedy dovolání povinného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítl, aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Pro úplnost lze dodat, že i v případě, že by dovolání nebylo podáno opožděně, muselo by být odmítnuto pro nepřípustnost podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. a § 218 písm. c) o. s. ř., neboť dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí o nařízení exekuce, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 přípustné (srov. též poučení odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozhodnutí).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu