20 Cdo 3509/2017 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné České kanceláře pojistitelů se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1724/129, identifikační číslo osoby 70099618, proti povinné A. Š., T., pro 1 303 687 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 31 EXE 1148/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. prosince 2016, č. j. 1 Nc 898/2016-174, takto:
Dovolací řízení se zastavuje. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 23. srpna 2012, č. j. 31 EXE 1148/2012-10, nařídil exekuci na majetek povinné podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. dubna 2009, č. j. 5 C 403/2008-92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2010, č. j. 20 Co 300/2009-139, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 303 687 Kč s příslušenstvím, pro náklady exekuce a náklady předcházejícího řízení, vedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr.
Petra Micka, Exekutorský úřad Rokycany. Povinná v průběhu exekučního řízení vznesla námitku podjatosti soudkyně Okresního soudu v Trutnově Mgr. Miloslavy Mervartové. Okresní soud v Trutnově uvedenou námitku v souladu s ustanovením § 15b odst. 1 a § 16 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“, předložil nadřízenému krajskému soudu k rozhodnutí. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. prosince 2016, č. j. 1 Nc 898/2016-174, rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Trutnově Mgr.
Miloslava Mervartová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí v této věci. Výše uvedené usnesení napadla povinná dovoláním. Dovolacímu přezkumu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. podléhají pouze ta rozhodnutí, kterými bylo ukončeno odvolací řízení, tedy taková rozhodnutí, která vydal soud druhého stupně jako soud odvolací (v režimu odvolacího řízení podle § 201 a násl. o. s. ř.), v rámci rozhodování o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně; je lhostejné, zda šlo o rozhodnutí soudu prvního stupně vydaná ve věci samé nebo o rozhodnutí řešící toliko některou z procesních otázek.
V dané věci povinná sice směřuje své dovolání proti rozhodnutí, které vydal Krajský soud v Hradci Králové, ovšem přehlíží, že nejde o rozhodnutí, které by bylo rozhodnutím odvolacího soudu o odvolání ve smyslu ustanovení § 236 a § 237 o. s. ř. (kterým se odvolací řízení končí), nýbrž jde o rozhodnutí vydané krajským soudem v pozici tzv. soudu nadřízeného na základě v řízení vznesené námitky podjatosti, o které je povolán nadřízený soud rozhodovat ve smyslu §15b odst. 1 a § 16 odst. 1 o. s. ř. Z podaného je zřejmé, že napadené rozhodnutí není způsobilé pro dovolací přezkum.
Jestliže i přes uvedené skutečnosti (a přes poučení o nepřípustnosti opravného prostředku obsažené v dotčeném rozhodnutí) povinná proti němu podala dovolání, brání jeho projednání nedostatek funkční příslušnosti Nejvyššího soudu (§ 10a o. s. ř.), který zároveň představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Z uvedeného důvodu dovolacímu soudu nezbylo než řízení o dovolání proti napadenému usnesení postupem podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. zastavit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
května 2014, sp. zn. 28 Cdo 1952/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2015, č. j. 30 Cdo 2840/2014). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.