20 Cdo 3521/2024-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) P. V., b) A. V., oba zastoupeni JUDr. Kristiánem Lékem, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova č. 2919/12, proti povinnému P. V., zastoupenému Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 802/56, pro vymožení nepeněžitého plnění, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 87 EXE 129/2023, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. června 2024, č. j. 25 Co 84/2024-137, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. června 2024, č. j. 25 Co 84/2024-137, potvrdil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 21. prosince 2023, č. j. 87 EXE 129/2023-89, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce. Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. června 2024, č. j. 25 Co 84/2024-137, podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel vymezil přípustnost dovolání pouze tak, že podle jeho názoru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky povinnosti soudu odročit nařízené jednání v případě kolize právního zástupce účastníka s jiným dříve nařízeným jednáním. Z hlediska úvah o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. je však tato námitka právně bezvýznamná. Dovolatel totiž jejím prostřednictvím uplatnil tzv. zmatečnostní vadu řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Ustanovení § 241a o. s. ř. přitom jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje jako způsobilý dovolací důvod zmatečnostní vady řízení podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelem tvrzená zmatečnostní vada řízení tedy nemůže být způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a ani pro její posouzení proto nelze připustit dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2021, sp. zn. 29 NSCR 40/2021, či ze dne 17. srpna 2023, sp. zn. 26 Cdo 2175/2023). Dovolatel dále v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 1. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu