20 Cdo 3541/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka
ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné D. p. hl. m. P., a.s., zastoupeného
advokátem, proti povinnému M. T., pro 206,- Kč s příslušenstvím, prodejem
movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 E 384/2003, o
dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.
4. 2006, č. j. 12 Co 208/2005-35, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 4. 4. 2003,
č. j. 2 E 384/2003-4, kterým okresní soud nařídil podle rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 6. 1998, sp. zn. 17 C 119/98, k uspokojení
pohledávky oprávněné ve výši 206,- Kč a pro náklady předcházejícího řízení v
částce 1 150,- Kč (bod I.) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.
Zároveň povinnému uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu
rozhodnutí 2 320,- Kč (bod II.). Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný
dovoláním.
Dovolání povinného mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího
řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, přičemž ze spisu nevyplývalo, že by
povinný byl právnicky vzdělán. Okresní soud mu na jeho žádost usnesením ze dne
29. 3. 2007, č. j. 2 E 384/2003-51, (č.l. 52 – povinnému bylo doručeno uložením
dne 16. 4. 2007), ustanovil jako zástupce JUDr. A. H., advokáta. Právní
zástupce povinného však dovolání dále nedoplnil a ani soudu nesdělil, že se s
ním ztotožňuje; požadavek povinného zastoupení tedy nebyl naplněn.
Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a/, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“)
plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být
zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li
si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova
zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil
nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním
ztotožňuje.
Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž
splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6,
ročník 2000 pod č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž
nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro
neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení
končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes
řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2
a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno,
oprávněné však v tomto stádiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že
na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníku právo (§ 243b odst.
5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová,v. r.
předsedkyně senátu