20 Cdo 3541/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra
Kůrky v exekuční věci oprávněné I-Xon a.s., se sídlem v Praze 3, Husitská
344/63, identifikační číslo osoby 28218761, zastoupené JUDr. Petrem Maškem,
advokátem se sídlem v Praze, Boušova 792, proti povinnému Z. V., L. n. V., pro
37 293,98 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla
Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, pod sp. zn. 015 EX 1049/2009, o dovolání
soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2016,
sp. zn. 20Co 211/2016, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 20Cdo 211/2016, se
ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Soudní exekutor usnesením ze dne 15. 4. 2016, č. j. 015 EX 1049/2009-129,
rozhodl, že z dosud nerozděleného exekučního výtěžku ve výši 250 765 Kč se
odpočítává pohledávka na nákladech soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ve
výši 49 713 Kč k hotovému vyplacení (výrok I). Exekuční výtěžek, který po
odpočtu nákladů činí 201 052 Kč, se vydává insolvenčnímu správci Ing. Josefu
Nožičkovi, Brno, Spodní 22, ve prospěch majetkové podstaty insolvenčního řízení
sp. zn. KSPH 60 INS 21138/2015, vedeného u Krajského soudu v Praze a zahájeného
vyhláškou téhož soudu ze dne 19. 8. 2015. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil tak, že
se insolvenčnímu správci vydává vymožené plnění v celkové výši 250 765 Kč. Uvedl, že po zahájení insolvenčního řízení je v exekučním řízení nutno
aplikovat úpravu v insolvenčním zákoně (§ 5 odst. 1 písm. a/, § 109 odst. 1
písm. c/, § 206, § 408 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení, dále též jen „IZ“, na které lze založit správný postup soudního
exekutora spočívající v tom, že v nařízené exekuci po zahájení insolvenčního
řízení nemůže pokračovat úkony směřujícími k jejímu provedení a je povinen
vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty všechny věci, které dosud
zajistil. Odvolací soud v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněné pod číslem 23/2015 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Soudní exekutor v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Protože si je vědom citovaného rozhodnutí
Nejvyššího soudu, žádá, aby Nejvyšší soud otázku, jakým způsobem má být
rozhodováno o rozdělované podstatě v případě zahájení insolvenčního řízení,
vyřešil jinak. Nesouhlasí s výkladem § 5, § 109 odst. 1 písm. c) a § 206 IZ ve
vztahu k § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“). Uvedl, že v souzené věci bylo insolvenční řízení zahájeno 19. 8. 2015, že dne
22. 9. 2015 Krajský soud v Praze jako insolvenční soud rozhodl, že se zjišťuje
úpadek dlužníka (povinného), dále soud ustanovil insolvenčního správce a
povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením. Dne 15. 7. 2015 soudní exekutor
rozhodl o příklepu k vydraženým nemovitým věcem, usnesení o příklepu nabylo
právní moci dne 19. 8. 2015. Dne 15. 4. 2016 vydal usnesení o vydání vymoženého
plnění po odpočtu nákladů exekuce insolvenčnímu správci. Takový postup zcela
odpovídá § 46 odst. 7 ex. řádu, podle kterého soudní exekutor postupoval. S
odkazem na § 1908 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zastává názor, že
plnění vymožené v exekučním řízení není okamžikem připsání na účet soudního
exekutora již majetkem povinného, ale stává se plněním vymoženým v exekuci pro
oprávněného a pro soudního exekutora jako věřitelů povinného a tedy majetkem
těchto věřitelů. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č.
99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část
první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona
č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání je důvodné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolacím soudem vyřešená
právní otázka má být posouzena jinak. Ústavní soud nálezem ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 378/16, rozhodl, že
nelze vycházet z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo
3182/2014 (R 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), viz bod 27
odůvodnění. Uvedl, že obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku
exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 ex. řádu tak, že
insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce;
účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora,
se nestávají součástí majetkové podstavy v insolvenčním řízení (bod 28. odůvodnění). Nález Ústavního soudu má přitom ve vztahu k rozhodování soudů obecných
precedenční závaznost (tedy závaznost v obdobných případech, nikoli pouze v
konkrétní věci) a již učiněný výklad Ústavního soudu má být pro obecné soudy
východiskem při rozhodování následujících případů obdobného druhu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, nález
Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12). Protože rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, z níž odvolací soud při svém
rozhodování vycházel, je v rozporu s pozdějším názorem Ústavního soudu
vyjádřený ve výše citovaném nálezu, je třeba otázku vznesenou v dovolání
posoudit v souladu s touto judikaturou Ústavního soudu, a dovoláním napadené
usnesení odvolacího soudu tak nelze považovat za správné. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243e odst. 1 a § 243g odst. 1 o. s. ř.,
usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude
rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu