20 Cdo 3562/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Č. s., a.s., proti povinným 1) M. H., 2) J. H., a 3) G. H., povinní 2) a 3) zastoupeni advokátem, pro 154.600,- Kč s příslušenstvím, pro 54.390,- Kč s příslušenstvím a pro 77.462,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. Nc 2645/2004, o dovolání povinných 2) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2006, č. j. 28 Co 129/2006 - 53, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 10. 3. 2004, č. j. Nc 2645/2004- 5, nařídil exekuci na majetek povinných podle vykonatelných platebních rozkazů Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 12. 1993, sp. zn. Ro 824/93, a sp. zn. Ro 823/93, pro pohledávky oprávněné ve výši 154.600,- Kč s příslušenstvím, ve výši 54.390,- Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejících řízení ve výši 6.184,- Kč a ve výši 2.176,- Kč a nákladů této exekuce, a dále nařídil exekuci na majetek povinných podle vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 12 Cm 242/97, pro pohledávku oprávněné ve výši 77.462,40 Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení ve výši 3.176,- Kč a nákladů této exekuce; provedením těchto exekucí pověřil soudní exekutorku. Dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu § 37 a § 38 zákona č. 120/2001 Sb.
K odvolání povinných Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2006, č. j. 28 Co 129/2006 - 53, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu mezi oprávněnou a prvním povinným ve výroku o nařízení exekuce na majetek tohoto povinného podle vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 12 Cm 242/97, pro pohledávku oprávněné ve výši 77.462,40 Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení ve výši 3.176,- Kč a nákladů exekuce zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud nepřisvědčil námitce povinných o promlčení nároků oprávněné přiznaných jí citovanými platebními rozkazy, neboť z usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 5. 2000, č. j. E 1115/96 - 17, vyplývá, že již tímto rozhodnutím byl nařízen výkon rozhodnutí vůči všem třem povinným podle obou platebních rozkazů. Za nesprávnou považoval i námitku povinných, že rozsudek bývalého Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 12 Cm 242/97, není vykonatelný; z obsahu spisu tohoto soudu totiž zjistil, že nabyl právní moci dne 4. 1. 2000, a po uplynutí lhůty k plnění v trvání 3 dnů se stal vykonatelným. V rozporu s § 40 zákona č. 120/2001 Sb. však krajský soud shledal výrok usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce podle citovaného rozsudku proti prvnímu žalovanému, neboť v tomto rozsahu rozhodl bez návrhu oprávněného; z tohoto důvodu postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V dovolání, které podle svého obsahu směřuje proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, uplatnili povinní 2) a 3) dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítají, že podpisy na doručenkách nejsou jejich vlastními podpisy, že jim tudíž platební rozkazy nebyly doručeny a nemohly tak nabýt právní moci, stejně jako rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 12 Cm 242/97, jenž jim rovněž nebyl doručen. Dále uvedli, že „trvají na vznesené námitce litispendence, neboť o stejných nárocích vydal Okresní soud v Berouně usnesení ze dne 10. 3. 2004 pod č. j. Nc 2645/2004 - 5 pod body výroku I a II a dále usnesení ze dne 29. 5. 2000 pod č. j. E 1115/96-17 pod body výroku a) a b)“. Navrhli, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu je ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými 2) a 3) rozhodnutím potvrzujícím, lze přípustnost dovolání posuzovat jen z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatelé, aniž však uvedli, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., především zpochybnili závěr, že rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 12 Cm 242/97, jim byl doručen. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinní 2) a 3) tento rozsudek převzali, resp. že jim byl řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. I když dovolatelé zpochybnili právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti označeného exekučního titulu, učinili tak způsobem neregulérním; okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, totiž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005).
Námitky dovolatelů, že jim nebyly doručeny platební rozkazy, neboť podpisy na doručenkách nejsou jejich vlastními podpisy, a že projednání věci brání překážka litispendence, byly v řízení vzneseny až v dovolání, jde tedy - z hlediska ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. - o nepřípustné novoty.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými 2) a 3) potvrzeno, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinných podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu