20 Cdo 3634/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška
v exekuční věci oprávněných a) Ing. J. Z., a b) M. Z., zastoupených advokátem,
proti povinné Mgr. J. M., zastoupené advokátem, pro 400.728,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 39 Nc
783/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14.
2. 2007, č.j. 25 Co 520/2006-21, takto :
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 4. 10. 2005, č.j. 39 Nc 783/2005-5, Obvodní soud pro
Prahu 5 nařídil podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze
dne 18. 6. 2003, č.j. 47 Sm 18/2003-31, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze
dne 10. 11. 2003, č.j. 54 Cm 62/2003-46, k vydobytí pohledávky 400.728,- Kč s 4
% úroky ročně od 1. 8. 2002 do zaplacení a náhrady nákladů předcházejícího
řízení (447.658,- Kč) na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil
soudního exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2007, č.j. 25 Co 520/2006-21,
změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce co do
3.590,- Kč (části náhrady nákladů předcházejícího řízení) zamítl, jinak je
potvrdil. Námitku odvolatelky, že dluh přešel „do výlučného vlastnictví
úpadce,“ odvolací soud neshledal důvodnou. Dohoda o vypořádání společného jmění
manželů, kterou v rámci konkursu prohlášeného na majetek Ing. P. M. uzavřel s
povinnou správce konkursní podstaty úpadce a podle níž úpadce převzal všechny
závazky věřitelů přihlášené v konkursním řízení, tedy i vymáhanou pohledávku,
nemá žádný vliv na nároky oprávněných z podkladového rozhodnutí. V této
souvislosti odvolací soud připomněl, že společné dluhy manželů nemohou být
součástí konkursní podstaty úpadce.
Rozhodnutí odvolacího soudu – jeho potvrzující část – napadla povinná
dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů,
dále též jen „o.s.ř.“). Závazek z podkladového rozhodnutí je ve smyslu
ustanovení § 143 odst. 2 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), závazkem společným, tedy
patřícím do společného jmění; to bylo vypořádáno v probíhajícím konkursním
řízení dohodou ze dne 17. 12. 2004, jíž vymáhanou pohledávku převzal úpadce
(Ing. P. M.). Účinností dohody o vypořádání společného jmění přestala být
dovolatelka osobou k plnění dluhu povinnou a oprávnění, kteří pohledávku v
konkursním řízení (vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 K 37/2003)
přihlásili, mohou být uspokojeni jen z konkursní podstaty. Navrhla, aby
dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č.
120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné
za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a
odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je
vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější,
odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost
dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji
spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní,
vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních,
navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením
§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci
posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem
dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho
obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázka, kterou dovolatelka nabídla k přezkumu, shora uvedené znaky nesplňuje.
Závěr odvolacího soudu, že dohoda o vypořádání společného jmění povinné a Ing.
P. M., uzavřená po prohlášení konkursu na majetek Ing. P. M.a (úpadce)
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2004, sp. zn. 92 K 37/2003 (§
14 odst. 1 písm. k/, § 26, § 26a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
ve znění pozdějších předpisů), do práv a povinností třetích osob (věřitelů)
nezasahuje a týká se jen vztahů mezi manžely, je výrazem konstantní soudní
praxe (srov. § 150 odst. 2 obč. zák.). V projednávané věci exekuční titul
zavazuje povinnou a Ing. P. M. k plnění dluhu společně a nerozdílně; oprávnění
proto mohou celou pohledávku s příslušenstvím nebo jakoukoli její část vymáhat
po kterémkoli z nich s tím, že plnění vydobyté na jednom z nich má účinky i pro
druhého (v rozsahu, v němž byl solidární dluh vymožen, zaniká i ve vztahu ke
druhému). O důvod zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/,
odst. 4 o.s.ř., ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. by šlo tehdy,
pokud by vymáhaná pohledávka s příslušenstvím byla (zcela nebo zčásti)
uspokojena v rámci konkursu prohlášeného na majetek solidárního dlužníka
(úpadce).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první,
§ 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu