Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 3744/2011

ze dne 2011-11-10
ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3744.2011.1

20 Cdo 3744/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v

exekuční věci oprávněné VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY ČESKÉ REPUBLIKY, se

sídlem v Praze 3, Vinohradech, Orlická 2020/4, Územní pracoviště ve Frýdku-

Místku, Na Poříčí 3208, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému J.

K., pro 84.661,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 29

Nc 7635/2009, o dovolání manželky povinného M. K., proti usnesení Krajského

soudu v Ostravě z 26. 5. 2011, č. j. 9 Co 403/2011-107, takto:

Dovolání se odmítá.

Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení

okresního soudu ze 7. 4. 2011, č. j. 29 Nc 7635/2009-80, kterým bylo odmítnuto

odvolání manželky povinného jako opožděné, podala manželka povinného dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí

odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovolání přípustné

není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů.

Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť

napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí

žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle § 43 odst. 2 o. s. ř., nýbrž

usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle § 208

odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn.

21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5,

ročník 2003 pod č. 41).

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž

soud prvního stupně odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž

odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu

„věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon

774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník

1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp.

zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997

pod č. 88).

Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky sepisu dovolání advokátem

(srov. § 241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.), bez nařízení jednání (§

243a odst. l věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, § 218 písm.

c/ o. s. ř. odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení

hlavy VI exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. listopadu 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu