Cdo 3755/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné GE Money Multiservis, a.s. se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1422/1a, IČ 49241150, proti povinnému M. S. toho času neznámého pobytu, zastoupenému opatrovnicí JUDr. Halinou Cibienovou, advokátkou se sídlem v Orlové - Lutyni, Zahradní 1364, pro 14.232,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 127 Nc 1423/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29. 4. 2008, č. j. 66 Co 357/2008-29, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud s poukazem na ustanovení § 44 odst. 10 exekučního řádu (ve znění účinném do 31. 10. 2009) odmítl odvolání povinného proti usnesení z 2. 4. 2007, č. j. 127 Nc 1423/2007-8, jímž okresní soud nařídil exekuci. S odvolací námitkou, že „v exekuci uplatněný úrok má charakter lichvy“ se vypořádal závěrem, že povinný jí zpochybňuje věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož přezkum soudu v exekučním řízení nepřísluší. Zda oprávněná podle hmotného práva nemá nárok na vymáhané plnění z titulu úroku, např. pro rozpor s dobrými mravy, může soud v exekučním řízení posuzovat teprve v řízení o zastavení exekuce. Krajský soud uzavřel, že v odvolání uplatněné námitky z hlediska ustanovení § 44 odst. 2 věty druhé exekučního řádu pro nařízení exekuce rozhodné nejsou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, k němuž připojil „návrh na zastavení exekuce pro její nezákonnost.“ Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že v souzené věci „jde právě o případ, kdy dovolací důvody jsou tak závažné, že zcela zpochybňují nařízení exekuce pro peněžité plnění, kdy jeho nedílnou součástí jsou i smluvené úroky z prodlení, jež s ohledem na svou výši nejsou úroky obvyklými. Byly-li totiž sjednány sazbou 0,10 % z dlužné částky za každý den prodlení, což představuje roční úrok ve výši 36,94 %, má takto dohodnutý úrok (v době, kdy zákonný úrok z prodlení činil 2 %) charakter lichvy a jeho sjednání tudíž bylo v rozporu s dobrými mravy.“ Povinnému by měla být dána „možnost domáhat se zrušení exekučního titulu“, v opačném případě namítá, že „se jedná o vadu exekučního titulu, kdy exekuce nemůže být na jeho základě vykonána a je ze zákona nepřípustná“. Podle jeho názoru „je rozhodnutí o nařízení exekuce nevykonatelné, neboť exekuce nemůže být nařízena a následně vykonána na základě ze zákona neplatného rozhodnutí, i když je tento rozsudek opatřen doložkou právní moci.“ Povinný navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo „podle § 39 občanského zákoníku a § 242 odst. 3 o. s. ř. v plném rozsahu zrušeno, a aby bylo rozhodnuto, že odvolání z 21. 3. 2008 se vyhovuje, případně, že se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil. Námitkou, že „výše úroku má charakter lichvy“, zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že soud výkonu rozhodnutí (exekuce) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je podle ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. vázán a z nějž je povinen vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. tudíž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu