20 Cdo 3760/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné P. spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému
S. C., vyklizením bytu bez náhrady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod
sp. zn. 13 Nc 32373/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 27. 9. 2006, č. j. 58 Co 285/2006-58, takto:
Dovolání se odmítá.
Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým odvolací soud
potvrdil usnesení ze dne 2. 8. 2006, č. j. 13 Nc 32373/2004-48, jímž Obvodní
soud pro Prahu 4 pro opožděnost odmítl odvolání povinného proti usnesení o
zamítnutí jeho návrhu na odklad exekuce.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12
zákona č. 7/2009 Sb.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího
soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího
soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání
proto, že rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, v
jejich taxativních výčtech uvedeno není (k tomu srov. odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněného ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sešit č.5, ročník 2003 pod č. 41;
usnesení ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1050/2004, uveřejněného v časopise
Soudní judikatura, sešit č. 4, ročník 2005 pod č. 57).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť
napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod č. 61).
Nejvyšší soud proto, aniž zkoumal splnění podmínky obligatorního zastoupení v
dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.) a aniž ve věci nařídil jednání
(§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /
exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu