Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 3798/2016

ze dne 2016-10-03
ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3798.2016.1

20 Cdo 3798/2016 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Vodohospodářské inženýrské služby, a. s., se sídlem v Praze 5, Křížová č. 472/47, identifikační číslo osoby 60193689, zastoupené JUDr. Lubomírem Kubičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1041/12, proti povinné TEMPLUM-společenské hry s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická č. 1359/49, identifikační číslo osoby 25776941, pro 86 793 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 2743/2010, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2011, č. j. 25 Co 374/2011-77, takto:

Dovolání povinné se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) : Shora označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 36 EXE 2743/2010-14, jímž soud prvního stupně nařídil na majetek povinné exekuci. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz článek II přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 6. části první zákona č. 404/2012 Sb.). Nejprve se soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není. Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze dovolání podat jen v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. července 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. června 2009]. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatelky (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 10. 2016

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu