20 Cdo 3826/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněné PRODET, spol. s
r.o., se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, identifikační číslo osoby 256 04
635, zastoupené Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská
1798/1, proti povinným 1) V. S. a 2) J. S., zbavené způsobilosti k právním
úkonům, zastoupené prvním povinným jako opatrovníkem, bytem v K. 98, M., za
účasti JUDr. Hany Šajnerové, soudní exekutorky, se sídlem v Rakovníku, Husovo
náměstí 22, vydražitele A. T. a přihlášených věřitelů České spořitelny, a.s.,
se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782,
Finančního úřadu v Rakovníku, se sídlem v Rakovníku, Masná 265/1, Okresní
správy sociálního zabezpečení Rakovník, se sídlem v Rakovníku, Dukelských
hrdinů 2595, pro 7.406.777,61 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované
podstaty, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. Nc 2641/2003, o
dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. srpna
2007, č. j. 20 Co 388/2007 - 445, takto:
Záhlaví usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. února 2011, č. j.
20 Cdo 3826/2010 - 824, se v části, v níž je uvedeno jméno povinné, opravuje
tak, že správně zní: „J. S., narozené, zbavené způsobilosti k právním úkonům,
zastoupené prvním povinným jako opatrovníkem, bytem v K. 98, M.“.
Vzhledem k tomu, že v záhlaví usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne
23. února 2011, č. j. 20 Cdo 3826/2010 - 824, došlo ke zjevné nesprávnosti,
vydal dovolací soud podle § 164 o. s. ř. a § 243c odst. 1 o. s. ř. toto opravné
usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu
Na základě dovolání oprávněné a pověřené soudní exekutorky Nejvyšší soud
usnesením ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2409/2006, usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že řízení před
odvolacím soudem bylo stiženo vadou uvedenou v § 241a odst. 2 písm. a) o. s.
ř., spočívající ve ztrátě části spisu (úvěrové smlouvy), a uložil mu, aby toto
pochybení napravil. Dovolání soudní exekutorky, v němž namítala, že její
pohledávka na náhradu nákladů exekuce měla být zařazena do první skupiny podle
§ 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., posoudil s odkazem na bod XVIII. Stanoviska
Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, k výkladu zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uveřejněného ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31, jako nedůvodné.
Krajský soud poté, co obnovil ztracenou část spisu a dokazování doplnil,
usnesením ze dne 15. 8. 2007, č. j. 20 Co 388/2007 - 445, změnil usnesení soudu
prvního stupně tak, že z rozdělované podstaty 1.446.667,- Kč se uspokojí
pohledávky v tomto pořadí: 1) ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávka
přihlášené věřitelky České spořitelny, a.s. ve výši 15.582,- Kč, 2) ve třetí
skupině ve druhém pořadí částečně pohledávka oprávněné ve výši 1.206.143,- Kč a
3) ve třetí skupině ve třetím pořadí částečně pohledávka soudní exekutorky
JUDr. Hany Šajnerové ve výši 245.034,- Kč; dále rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že na
základě smlouvy o úvěru ze dne 11. 7. 1996, uzavřené mezi právní předchůdkyní
oprávněné (Českou spořitelnou, a.s.) a povinným, mu byl poskytnut úvěr ve výši
10.200.000,- Kč, přičemž úrok z úvěru byl sjednán ve výši 12,6 % s tím, že se
bude v průběhu plnění měnit podle úrokových sazeb věřitelky, které jsou
zveřejňovány; pro případ prodlení se účastníci smlouvy dohodli, že vedle
smluvního úroku bude věřitelka oprávněna účtovat dlužníkovi smluvní pokutu ve
výši 10 %, a dále ujednali, že věřitelka je oprávněna účtovat poplatky podle
jejího sazebníku. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva z téhož data vyplývá,
že k zajištění pohledávky úvěru 10.200.000,- Kč a jeho příslušenství bylo
zřízeno (vespolné) zástavní právo k nemovitostem (rodinnému domu s označenými
pozemky), které posléze (dne 21. 4. 2005) vydražil A. T. za 1.446.667,- Kč, a
dále k nemovitostem (nebytovému prostoru č. 2327/1 v budově čp. 2327 a
spoluvlastnickému podílu 252/1326 na společných částech domu, zapsaných na LV
č. 4754 pro k.u. Rakovník), které téhož dne vydražili Ing. J. a J. F. za
nejvyšší podání ve výši 6.500.000,- Kč. Dále bylo krajským soudem zjištěno, že
zástavní právo pro pohledávku právní předchůdkyně oprávněné bylo zapsáno k
oběma nemovitostem s právními účinky vkladu ke dni 16. 7. 1996, přičemž
zajišťovalo jistinu pohledávky a její příslušenství, nikoliv však smluvní
pokutu, a že přihláškou ze dne 18. 4. 2005 přihlásila oprávněná kapitalizované
úroky a úroky z prodlení z jistiny. Protože tato přihláška neobsahuje údaj o
výši úroku, částku, z níž byl vypočten, ani údaj, od kdy do kdy je požadován (a
tyto údaje neobsahuje ani exekuční titul - notářský zápis sp. zn. NZ 122/96, N
125/96), vyšel odvolací soud z údajů uvedených v návrhu (rozuměj návrhu na
nařízení exekuce), tedy že výše požadovaného úroku činí 9,3%, úroku z prodlení
10 %, přičemž úrok byl vypočten od 2. 6. 2003 z vymáhané jistiny ve výši
5.197.818,41 Kč. Odvolací soud dovodil, že oprávněná nedoložila sjednání
smluvního úroku z prodlení ani výši poplatků, takže jí náleží jen zákonný úrok
z prodlení, který ke dni 2. 6. 2003 činil 3 %, a že proběhlo-li první rozvrhové
jednání dne 10. 2. 2006, uspokojí se v pořadí jistiny úroky a úroky z prodlení
za poslední tři roky (§ 337c odst. 4 o. s. ř.), tedy úroky od 10. 2. 2003. Protože však oprávněná přihlásila jen úroky do 21. 4.
2005, uspokojí se v
pořadí jistiny přihlášené úroky za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním
od 10. 2. 2003 do 21. 4. 2005. Úrok 9,3 % z částky 5.197.818,41 Kč činí za tuto
dobu 1.062.149,26 Kč a úrok z prodlení ve výši 3 % z téže částky 342.628,79 Kč
(k uspokojení tedy celkem částka 6.602.596,- Kč); zbývající úroky se uspokojí
podle pořadí podané přihlášky. Vzhledem k tomu, že pohledávka zástavní
věřitelky byla zajištěna (vespolným) zástavním právem a obě nemovitosti již
byly zpeněženy, a protože při jednání u odvolacího soudu oprávněná navrhla, aby
její pohledávka byla uspokojena v poměru podle § 337d odst. 1 o. s. ř., činí
poměr rozdělovaných podstat (po odečtení pohledávky České spořitelny, a.s. ve
výši 15.582,- Kč, zajištěné omezením převodu nemovitosti s datem vzniku tohoto
práva ke dni 8. 3. 1985) 1:5. Ze všech těchto důvodů krajský soud uspokojil ve
třetí skupině v prvním pořadí pohledávku České spořitelny, a.s. ve výši
15.582,- Kč, ve druhém pořadí pohledávku zástavní věřitelky - oprávněné s
pořadím vzniku zástavního práva dne 16. 7. 1996 ve výši 6.602.596,- Kč v poměru
rozdělovaných podstat, a to částkou 1.206.143,- Kč s tím, že zbytek pohledávky
v tomto pořadí ve výši 5.396.449,- Kč bude uspokojen z rozdělované podstaty
6.500.000,- Kč z druhé zpeněžené nemovitosti. Zbytek rozdělované podstaty
připadl na pohledávku soudní exekutorky, která má třetí pořadí, a to na její
částečné uspokojení ve výši 245.034,- Kč. Část pohledávky soudní exekutorky,
pohledávky dalších přihlášených věřitelů a pohledávka věřitelky - oprávněné
nebyly uspokojeny, neboť byla rozdělena celá podstata.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (včetně výroku o nákladech řízení)
podala oprávněná (zástavní věřitelka) dovolání z důvodů uvedených v § 241a
odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Předně namítá, že odvolací soud nerespektoval
zásadu právní jistoty, jelikož v novém řízení změnil výši její pohledávky, čímž
se ocitla v horším právním postavení než v původním řízení, a nevycházel ani z
principu priority zástavního věřitele (viz Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn.
Cpjn 200/2005 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 336/05, II. ÚS
150/04, II. ÚS 118/05). Soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly úročením
výnosů z prodeje dvou nemovitostí (předmětu vespolného zástavního práva)
uhrazených vydražiteli na bankovní účet pověřené soudní exekutorky, a že jí tak
„ponechaly“ několik set tisíc korun, jež měly být součástí rozdělovaných
podstat (§ 337a o. s. ř.). Další vada řízení, která měla za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, spočívá v tom, že odvolací soud chybně aplikoval § 337c
odst. 4 o. s. ř. a účelově tak snížil její nárok ve prospěch pověřené soudní
exekutorky. Jestliže totiž první rozvrhové jednání proběhlo dne 10. 2. 2006,
pak relevantní doba pro výpočet úroků a úroků z prodlení je období od 10. 2.
2003 do 10. 2. 2006 a nikoliv od 10. 2. 2003 do dne dražby dne 21. 4. 2005;
úrok ve výši 9,3 % vyčíslený z jistiny 5.197.818,14 Kč proto nečiní
1.062.149,26 Kč, nýbrž 1.450.191,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 3 % činí
467.803,66 Kč a nikoliv 342.628,- Kč. Z toho vyplývá, že odvolací soud „zkrátil
nárok dovolatelky (zástavní věřitelky) o 513.216,95 Kč“. Dále namítá, že jí
krajský soud „nepřiznal nárok“ na smluvní pokutu, kterou si strany sjednaly pro
případ prodlení dlužníka ve výši 10 % p.a. do zaplacení (viz článek VII. bod 3
úvěrové smlouvy ze dne 11. 7. 1996), přičemž i tento závazek byl zajištěn
vespolným zástavním právem k nemovitostem dlužníka, jak to vyplývá z článku XI.
odst. 2 smlouvy o zřízení zástavního práva z téhož data, v němž se uvádí, že „…
touto zástavní smlouvou se zajišťují i budoucí závazky, které vyplynou z
úvěrových smluv…“. Byť tuto pohledávku oprávněná označila v přihlášce nesprávně
jako „sankční úrok“, namísto správného termínu smluvní pokuta, řádně ji
vyčíslila (§ 336f o. s. ř.), přičemž pohledávka nebyla žádným z účastníků
popřena ani soudem odmítnuta. Dovolatelka nesouhlasí ani s výrokem o nákladech
odvolacího řízení, neboť v tomto řízení jí vznikly náklady za právní zastoupení
advokátem ve výši 206.400,- Kč. V závěru dovolání pak vznesla námitku
podjatosti soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. E. D., odůvodněnou
pochybeními, jichž se v průběhu celého řízení dopustila, a dále tím, že působí
jako členka zkušební komise Exekutorské komory, a právě tato její vazba „může
vést k preferování soudní exekutorky jako účastnice řízení, resp. k negativnímu
poměru k dovolatelce“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu
zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby odložil vykonatelnost tohoto
rozhodnutí.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12. části první zákona č.
7/2009 Sb.) a po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího
soudu dospěl k závěru, že dovolání, které je proti výroku o věci samé přípustné
podle § 238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1
písm. a) o. s. ř. a § 130 exekučního řádu, je důvodné; jinak není přípustné.
Z ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu lze
přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Usnesení nadřízeného soudu o tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, nebo o
odmítnutí námitky pro opožděnost je závazné pro soud a pro účastníky řízení;
ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 219a odst. 1 písm. a), § 229 odst. 1 písm.
e) a § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. tím nejsou dotčena (§ 16b o. s. ř.).
Námitka podjatosti soudce (§ 15a odst. 3) je jedním z právních prostředků,
prostřednictvím kterého lze dosáhnout vyloučení podjatého soudce (přísedícího)
z projednávání a rozhodování věci. Není ovšem prostředkem jediným. Otázka, zda
je soudce (přísedící) vyloučen, se řeší též konečným způsobem při rozhodování o
opravném prostředku (o odvolání, dovolání nebo žalobě pro zmatečnost)
směřujícím proti rozhodnutí, které soudce (přísedící) vydal. Námitka, že ve
věci rozhodoval vyloučený soudce, je nejen způsobilým odvolacím důvodem, ale i
důvodem žaloby pro zmatečnost [§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], a k tomuto
zmatečnostnímu důvodu lze přihlédnout i za dovolacího řízení (§ 242 odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Posouzení, zda ve věci rozhodoval vyloučený soudce, v
opravných řízeních soudu - jak vyplývá z ustanovení § 16b o. s. ř. - přitom
nebrání ani to, že před vydáním napadeného rozhodnutí byla uplatněna námitka
podjatosti, jakož ani to, zda, popř. jak, o ní bylo nadřízeným soudem ve smyslu
ustanovení § 16 o. s. ř. rozhodnuto.
V dané věci dovolatelka vznesla námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v
Praze JUDr. E. D., kterou odůvodnila pochybeními, jichž se v průběhu celého
řízení dopustila, a dále tím, že působí jako členka zkušební komise Exekutorské
komory s tím, že právě tato její vazba „může vést k preferování soudní
exekutorky jako účastnice řízení, resp. k negativnímu poměru k dovolatelce“.
Tato námitka by mohla být podle svého obsahu v dovolacím řízení posouzena jako
tzv. zmatečnostní vada uvedená v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jež spočívá v
tom, že rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící (srov. § 16b o. s. ř. a dále
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008), i
když o obsahově shodné námitce oprávněné již bylo pravomocně rozhodnuto
usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008, č. j. Nco 11/2008 - 556,
tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Krajského soudu Praze pod sp. zn. 20 Co 702, 703/2007.
Dovolací soud dospěl k závěru, že uvedená námitka dovolatelky není důvodná a že
k vadě ve smyslu § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. tak nedošlo. Postup soudce ve
věci, resp. rozhodování, které neodpovídá představám účastníka, podjatost
soudce nezakládá (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a okolnost, že jmenovaná
soudkyně působí jako členka zkušební komise Exekutorské komory, nemůže sama o
sobě zakládat důvod pochybností o její nepodjatosti.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že na základě návrhu
oprávněné ze dne 6. 6. 2003 byla pravomocným usnesením Okresního soudu v
Rakovníku ze dne 13. 1. 2004, č. j. Nc 2641/2003 - 55, nařízena podle
vykonatelného notářského zápisu JUDr. Hany Janoušové, notářky v Rakovníku, ze
dne 11. 7. 1996, č. j. NZ 122/96, N 125/96, exekuce na majetek povinných pro
pohledávku ve výši 5.197.818,41 Kč a pro náklady exekuce, které „vzniknou a
budou určeny“, a že ve zbývajícím rozsahu, to je do částky 2.208.959,20 Kč s
9,3 % úrokem p.a. z částky 5.197.818,41 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 %
p.a. z částky 5.197.818,41 Kč ode dne 2. 6. 2003 do zaplacení, byl návrh
zamítnut. Přihláškou doručenou pověřenému soudnímu exekutorovi oprávněná jako
zástavní věřitelka přihlásila do nařízené exekuce „k datu dražby 21. 4. 2005“
pohledávku v celkové výši 9.267.104,29 Kč (z toho jistinu ve výši 5.197.818,41
Kč, úroky po splatnosti ve výši 2.630.661,62 Kč, úroky z prodlení z jistiny po
splatnosti ve výši 1.425.419,26 Kč a poplatky v částce 13.205,- Kč) s tím, že
se jedná o pohledávku podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., zajištěnou
zástavním právem smluvním, přičemž právní účinky vkladu tohoto práva do
katastru nemovitostí vznikly ke dni 16. 7. 1996. Ke dni rozvrhového
jednání, tj. k 10. 2. 2006, vyčíslila oprávněná (zástavní věřitelka)
přihlášenou pohledávku celkem ve výši 10.581.953,50 Kč (z toho jistinu ve výši
5.197.818,41 Kč, úroky z prodlení ve výši 2.996.785,31 Kč, nárok z časového
rozlišení 11.375,55 Kč a sankční úroky ve výši 2.375.974,26 Kč). V exekučním
řízení byly nemovitosti povinných (rodinný dům čp. 2430 s označenými pozemky),
na nichž bylo zřízeno (vespolné) zástavní právo smluvní, vydraženy dne 21. 4.
2005 vydražitelem A. T. za nejvyšší podání 1.466.667,- Kč, a další nemovitosti
povinných (nebytové prostory v budově a spoluvlastnický podíl 252/1326 na
společných částech domu, zapsané na LV č. 4754 pro k.u. Rakovník), na nichž
bylo zřízeno (vespolné) zástavní právo smluvní, vydraženy dne 21. 4. 2005
vydražiteli manželi Ing. J. a J. F. za nejvyšší podání 6.500.000,- Kč. Vespolné
zástavní právo na obou nemovitostech vzniklo na základě smlouvy o zřízení
zástavního práva ze dne 11. 7. 1996, uzavřené mezi právní předchůdkyní
oprávněné a povinným k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru z téhož data ve
výši 10.200.000,- Kč a jeho příslušenství, přičemž druhá povinná uzavřela s
právní předchůdkyní oprávněné smlouvu o ručitelském závazku. Do exekuce se
přihlásili jako věřitelé Česká spořitelna, a.s. s pohledávkou 15.582,- Kč,
zajištěnou omezením převodu nemovitostí, které bylo registrováno Státním
notářstvím v Rakovníku dne 8. 3. 1985, Finanční úřad v Rakovníku s pohledávkou
ve výši 1.058.659,- Kč a Okresní správa sociálního zabezpečení Rakovník s
pohledávkou ve výši 239.833,- Kč, zajištěnou soudcovským zástavním právem.
Dovolatelka v dovolání odvolacímu soudu mimo jiné vytýká, že jí „nepřiznal
nárok“ na smluvní pokutu, kterou si strany sjednaly pro případ prodlení
dlužníka ve výši 10 % p.a. do zaplacení (viz článek VII. bod 3 úvěrové smlouvy
ze dne 11. 7. 1996), ačkoliv i tento závazek byl zajištěn vespolným zástavním
právem k nemovitostem dlužníka, jak to vyplývá z článku XI. odst. 2 smlouvy o
zřízení zástavního práva z téhož data, a že tato pohledávka - řádně vyčíslená
(§ 336f o. s. ř.) - byla „v přihlášce“ jen nesprávně označena jako „sankční
úrok“.
Podle § 336f odst. 1 o. s. ř. věřitel, který má proti povinnému pohledávku
přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 o. s. ř.
(vymahatelnou pohledávku) anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, může ji
do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Oprávněný a ten,
kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit,
jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným
v § 274 o. s. ř. po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
Podle § 336f odst. 2 o. s. ř. musí být v přihlášce uvedena výše pohledávky a
jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se
k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v dražební
vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující, že jde o
vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže
tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce) soud ve
smyslu § 336b odst. 2 písm. i) o. s. ř. uvede - mimo jiné - upozornění, že při
rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další
oprávnění, a další věřitelé povinného domáhat uspokojení jiných vymahatelných
pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, než pro které byl
nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení
dražebního jednání, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího
příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k
přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena,
se nepřihlíží (§ 336f).
V usnesení ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 400/2006, Nejvyšší soud uvedl,
že smyslem povinnosti přihlásit vymahatelné pohledávky nebo pohledávky
zajištěné zástavním právem do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti
nejpozději do zahájení dražebního jednání a prokázat je v téže lhůtě listinami
(§ 336f o. s. ř.), je poskytnout informaci pro dražitele a věřitele, co mohou
očekávat od výsledků dražby, aby mohli vyhodnotit svůj další procesní postup.
Mezi přihlášenou vymahatelnou pohledávkou a mezi přihlášenou pohledávkou
zajištěnou zástavním právem se při provádění výkonu prodejem nemovitostí
projevuje rozdíl v tom, že u převzetí dluhu povinného vydražitelem (§ 336g o.
s. ř.) u vykonatelné pohledávky nastoupí vydražitel jako dlužník místo
povinného (§ 336g odst. 2 o. s. ř.), zatímco je-li pohledávka, do níž nastoupil
vydražitel místo povinného jako dlužník, zajištěna zástavním právem k vydražené
nemovitosti, působí zástavní právo vůči vydražiteli (§ 336g odst. 3 o. s. ř.).
Rozdíl při provádění výkonu rozhodnutí nastává i v tom, že pohledávky
vymáhajícího věřitele a zástavního věřitele se při rozvrhu neuspokojují
poměrně, ale podle svého pořadí a že zástavní věřitel může být uspokojen pouze
ze zástavy, což má význam v těch případech, kdy zástava pokrývá jen některé z
nemovitostí, ohledně nichž byl výkon rozhodnutí nařízen (srov. usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 1998, sp. zn. 15 Co 299/98, uveřejněné v
časopisu Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod č. 80). Nezohlednění těchto
odlišností by mohlo vést ke zkreslení informací pro vydražitele a věřitele,
kterých se jim má dostat pro jejich další postup při dražebním jednání.
V posuzované věci sice z obsahu smlouvy o zřízení zástavního práva k
nemovitostem ze dne 11. 7. 1996, uzavřené mezi právní předchůdkyní oprávněné a
povinnými na základě úvěrové smlouvy z téhož data, vyplývá, že v bodě čl. XI.
odst. 2 účastníci ve smyslu § 151 b odst. 5 obč. zák. a § 299 odst. 1 obch.
zák. ujednali, že „touto smlouvu se zajišťují i budoucí závazky, které vyplynou
z úvěrových smluv na úvěry poskytnuté zástavním věřitelem dlužníkovi do výše
hodnoty zástavy uvedené v čl. V. této smlouvy splatné do roku 2004“, a v tomto
ohledu nemá skutkové zjištění odvolacího soudu, že zástavní právo zřízené pro
oprávněnou zajišťovalo pouze jistinu pohledávky a její příslušenství, nikoliv
však smluvní pokutu dohodnutou ve smlouvě o úvěru ze dne 11. 7. 1996, podle
obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, nicméně dovolací důvod podle § 241
odst. 3 o. s. ř. nebyl naplněn, neboť toto nesprávné skutkové zjištění nemělo
pro právní posouzení dané věci význam, jelikož oprávněná v přihlášce ze dne 18.
4. 2005 (§ 336f odst. 1 o. s. ř.) tuto pohledávku do řízení nepřihlásila
nejpozději do zahájení dražebního jednání, které se ohledně obou dražených
nemovitostí konalo dne 21. 4. 2005.
Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud chybně aplikoval § 337c odst. 4 o. s.
ř., neboť ve prospěch pověřené soudní exekutorky „zkrátil její nárok o
513.216,95 Kč“.
Podle § 337c odst. 1 o. s. ř. se podle výsledků rozvrhového jednání z
rozdělované podstaty uspokojují ve třetí skupině: pohledávka oprávněného,
pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky
zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s
výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě
nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se
podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se
uspokojí poměrně (§ 337c odst. 2 o. s. ř.).
Úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za poslední tři roky před
rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí
jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou. Pokud ke
krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů slouží jen část pohledávky
z hypotečního úvěru, uspokojují se nároky uvedené ve větě první poměrně (§ 337c
odst. 4 o. s. ř.).
Podle § 337c odst. 5 o. s. ř. je pro pořadí rozhodující:
a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na
nařízení výkonu rozhodnutí,
b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, den,
který se považuje za přistoupení k řízení,
c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,
e) u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene,
f) u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva.
Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnější.
Podle § 337d odst. 1 o. s. ř. byly-li v dražbě prodány všechny nemovitosti, na
kterých váznou pohledávky zajištěné zástavním právem pro tutéž pohledávku (dále
jen „vespolné zástavní právo“), uhradí se takové pohledávky při rozvrhu
jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných podstat,
které zbývají u každé jednotlivé nemovitosti po uhrazení předcházejících
nároků. Žádá-li věřitel uspokojení v jiném poměru, přikáže se osobám, které by
v důsledku toho obdržely z rozdělované podstaty méně, částka, která by připadla
na takovou pohledávku až do výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat.
Odvolací soud při rozvrhu zařadil všechny pohledávky (včetně nákladů soudní
exekutorky - dle Stanoviska k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. ze dne 15. 2.
2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek č. 4/2006 pod č. 31) do třetí skupiny (ve smyslu bodu 26 přechodných
a závěrečných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb. se při rozvrhu uspokojují
pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitostí ve stejné skupině jako
pohledávky zajištěné zástavním právem). V rámci třetí rozvrhové skupiny pak
uspokojil pohledávky v tomto pořadí:
- jako první pohledávku věřitelky České spořitelny, a. s. s nejstarším
rozhodujícím datem ke dni omezení převodu nemovitosti (8. 3. 1985) v plné výši
15.582,- Kč,
- jako druhou pohledávku dovolatelky s rozhodujícím datem ke dni vzniku
zástavního práva dne 16. 7. 1996 (jež celkem činí 6.602.596,- Kč) v poměru
rozdělovaných podstat (1:5), a to částkou 1.206.143,- Kč s tím, že zbytek
pohledávky v tomto pořadí ve výši 5.396.449,- Kč bude uspokojen z rozdělované
podstaty 6.500.000,- Kč z druhé zpeněžené nemovitosti,
- jako třetí částečně pohledávku soudní exekutorky JUDr. Hany Šajnerové
ve výši 245.034,- Kč.
Z ustanovení § 337c odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že spolu s pohledávkou se ve
stejném pořadí uspokojí úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení, a to
za dobu posledních tří let před rozvrhovým jednáním, a náhrada nákladů řízení.
Jestliže rozdělovaná podstata nepostačí na úhradu jistiny a příslušenství, soud
přednostně uhradí při rozvrhu příslušenství.
Jestliže oprávněná - jak z obsahu spisu vyplývá - přihláškou ze dne 18. 4. 2005
přihlásila kapitalizované úroky po splatnosti ve výši 2.630.661,62 Kč a úroky z
prodlení z jistiny po splatnosti ve výši 1.425.419,26 Kč k datu dražby
nemovitostí dne 21. 4. 2005, přičemž však sjednání smluvního úroku z prodlení
nedoložila a ohledně úroku z úvěru v přihlášce neuvedla jeho výši, částku, z
níž byl vypočten, ani údaj, od kdy do kdy je požadován (a tyto údaje neobsahuje
ani exekuční titul - notářský zápis sp. zn. NZ 122/96, N 125/96), je správný
názor odvolacího soudu, že v pořadí jistiny se uspokojí přihlášené úroky (z
úvěru) ve výši požadované v návrhu na nařízení exekuce ve výši 9,3 % a zákonný
úrok z prodlení ve výši 3 % za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním od
10. 2. 2003 do 21. 4. 2005.
Pokud pak jde o výtku dovolatelky, že odvolací soud zkrátil její nárok ve
prospěch pověřené soudní exekutorky a že nevycházel „z principu priority
zástavního věřitele“, je třeba poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu, která
dovodila, že pohledávka soudního exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve
skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou
plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, usnesení téhož soudu ze dne
29. 4. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2979/2007, a ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo
4810/2007).
Protože odvolací soud v otázce uspokojení nákladů pověřené soudní exekutorky v
rámci třetí skupiny a pořadí v této skupině rozhodl v rozporu s ustálenou
judikaturou Nejvyššího soudu, dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu
podle § 243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
Námitkou dovolatelky, že odvolací soud se nezabýval „úročením“ výnosů z prodeje
obou nemovitostí uhrazených vydražiteli na bankovní účet pověřené soudní
exekutorky, a že jí tak „ponechaly“ několik set tisíc korun, jež měly být
součástí rozdělovaných podstat (§ 337a o. s. ř.), se dovolací soud nemohl
zabývat, neboť byla uplatněna teprve v dovolacím řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů
dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (část první, hlava VI.
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr.
Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu