20 Cdo 3862/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné Sokato a. s., se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše
1844/28, identifikační číslo osoby 255 88 184, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem
Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, proti povinnému
Aeroklubu Brno – Slatina, občanské sdružení se sídlem v Brně - Tuřanech,
Karkulínova 872/29, zastoupenému JUDr. Kateřinou Pavlíkovou, advokátkou se
sídlem v Brně, Údolní 37, pro 234 500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 3324/2003, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, č. j. 20 Co 374/2008-120, takto:
Dovolání se zamítá.
Krajský soud napadeným usnesením změnil usnesení Městského soudu v Brně ze dne
8. 1. 2008, č. j. 69 Nc 3324/2003-94, tak, že návrh na zastavení exekuce podle
§ 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. ve spojení s § 55 zákona č. 120/2001 Sb.
zamítl. Vzal za prokázané, že ve lhůtě stanovené v čl. II. smlouvy o postoupení
pohledávky uzavřené mezi původním věřitelem a nynější oprávněnou dne 25. 4.
2003 (do 40ti dnů do uzavření smlouvy) byla postupníkem postupiteli řádně a
včas zaplacena platba ve výši 224 500,- Kč. Dále vzal za prokázané, že dne 2.
5. 2003 měl právní předchůdce oprávněné (FORT kapitál a. s.) doručeno oznámení
o postoupení pohledávky. I když podle § 526 odst. 1 zákona č. 40/1964, občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), a v rozporu
se smlouvou o postoupení pohledávky nesdělil toto oznámení povinnému coby
dlužníku postupitel, ale postupník a fakticky téhož dne 2. 5. 2003 neprokázal
postoupení pohledávky předložením postupní smlouvy povinnému, měl být povinný
od 2. 5. 2003 náležitě obezřetný, neboť závazku se lze zprostit v případě
postoupení pohledávky za situace uváděné v § 526 odst. 1 obč. zák., plní-li se
postupiteli; povinný však plnil třetí osobě. Dále odvolací soud uzavřel, že
pokud došlo k legalizaci podpisů účastníků smlouvy až později (v souvislosti s
podáním návrhu na nařízení exekuce), nelze vzhledem k uskutečněné platbě kupní
ceny a k oznámení o postoupení pohledávky dovodit, že postupní smlouva je
antedatována, jak se domnívá povinný. Stejně tak soud uzavřel, že ke dni 2. 5.
2003 ani ke dni 12. 5. 2003 nemohlo jít podle § 529 odst. 2 obč. zák. o
pohledávku způsobilou k započtení, neboť povinný nebyl dlužníkem daně z převodu
nemovitosti, ale byl pouze ručitelem, a podle § 57a zákona č. 337/1992 Sb.
nebyl finančním úřadem vyzván k placení této daně a ani mu nebyla předepsána.
Povinný v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). V
dovolání uvedl, že daň z převodu nemovitosti za společnost FORT kapitál a. s.
zaplatil po konzultaci s finančním úřadem, jenž mu sdělil, že daň může zaplatit
i před jeho výzvou z titulu ručitele. V tomto směru odkázal na usnesení
Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 696/02. Podle jeho názoru se
proto soud měl zabývat tím, zda společnost FORT kapitál a. s. daň nezaplatila a
zda tato úhrada nechybí. Pokud tato společnost daň nezaplatila a zaplatil ji
povinný, bylo by nepřiměřeně tvrdé, aby odpovídající částku platil znovu
oprávněné. Uvedl dále, že společnost FORT kapitál a. s. informoval o svém
úmyslu zaplatit za ni daň dopisem ze dne 30. 4. 2003, a byl v dobré víře, že za
ni daň zaplatil. Oznámení o postoupení pohledávky bylo údajně doručeno 2. 5.
2003, ovšem logicky mohlo jít o reakci na úmysl povinného zaplatit za
společnost FORT kapitál a. s. daň z převodu nemovitosti (tedy na dopis ze dne
30. 4. 2003). Poukázal na úmysl oprávněné měnit a doplňovat důkazy nepřípustným
způsobem, na nestandardní způsob oznámení o postoupení pohledávky a na zvláštní
způsob jednání společnosti FORT kapitál a. s. Jedinou doloženou listinou v
celém sporu je oznámení povinného o jeho úmyslu vyrovnat vzájemné závazky daně
o převodu nemovitosti ze dne 30. 4. 2003. Až poté se objevilo údajné oznámení o
postoupení pohledávky. Vytýká odvolacímu soudu, že ačkoliv ve svém prvním
rozhodnutí dal pokyn soudu prvního stupně, aby se zabýval antedatováním smlouvy
o postoupení pohledávky, sám se nakonec touto otázkou prakticky nezabýval.
Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že prokázala postoupení
pohledávky smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2003, originálem
podacího lístku ze dne 29. 4. 2003 k oznámení o postoupení pohledávky,
originálem dodejky k oznámení o postoupení pohledávky a prokázala i zaplacení
kupní ceny. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl.
Dovolací soud věc posoudil podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
30. 6. 2009 (Část první, bod II. Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009
Sb.).
Dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. d), odst.
2 o. s. ř., ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), není důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229
odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci;
Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho
obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Povinný namítá, že řízení trpí vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s.
ř.; z jeho dovolacích námitek lze pod tento dovolací důvod zařadit pouze výtku,
že odvolací soud neúplně zjistil skutkový stav (že se měl zabývat antedatováním
smlouvy o postoupení pohledávky a také skutečností, zda a kdo zaplatil daň z
převodu nemovitosti). Tento dovolací důvod však dán není (viz níže).
Jelikož jiné „vady řízení“ ze spisu ani nevyplývají, předmětem přezkumu
dovolacího soudu je závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle
§ 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. pro započtení pohledávky není dán.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil,
případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového
stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech
účastníků).
Podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon
rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude
výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto
rozsudku.
Podle § 526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez
zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Pokud postoupení pohledávky není
oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi
neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.
Podle § 529 odst. 1 obč. zák. námitky proti pohledávce, které dlužník mohl
uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky.
Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž
plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí,
jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení.
Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Odvolací soud vycházel ze zjištění, že dne 2. 5. 2003 bylo povinnému doručeno
oznámení o postoupení pohledávky mezi FORT kapitál, a. s. jako postupitelem a
Sokato, a. s. jako postupníkem, v němž společně postupitel i postupník
povinnému oznamují, že dne 25. 4. 2003 došlo k postoupení pohledávky ve výši
234 500,- Kč bez příslušenství a vyzývají povinného, aby tuto částku
(představující zbývající část kupní ceny) bez zbytečného odkladu uhradil ve
prospěch postupníka. Dále bylo zjištěno, že ve lhůtě stanovené v čl. II.
smlouvy o postoupení pohledávky (tj. do 40ti dnů do uzavření smlouvy) zaplatil
postupník postupiteli platbu ve výši 224 500,- Kč (úhrada za postoupení). I
přesto povinný jako ručitel (aniž byl správcem daně vyzván k placení a aniž mu
byla stanovena lhůta k úhradě) uhradil dne 12. 5. 2003 za daňového poplatníka
(FORT kapitál a. s.) Finančnímu úřadu Brno II částku 234 500,- Kč na daň z
převodu nemovitosti. Tím mu vznikla za společností FORT kapitál a. s.
pohledávka, jejíhož započtení se nyní domáhá proti pohledávce, kterou za
povinným má společnost Sokato a. s. – oprávněná.
Pokud povinný v souvislosti s doručením oznámení o postoupení pohledávky
polemizuje s průkazní hodnotou listin předložených k důkazu, ve skutečnosti
kritizuje samotné hodnocení důkazů. jež se zřetelem k zásadě volného hodnocení
důkazů (§ 132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1507/2006). Na
nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud
hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení
(a dovolatel tak ani nečiní), pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými
závěry (např. namítat, že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné,
že soud měl uvěřit jinému důkazu nebo že některý důkaz je či není pro skutkové
zjištění důležitý). Dovolací soud navíc neshledal v hodnocení důkazů či
poznatků, které vyplynuly v řízení najevo, ani žádný logický rozpor.
V projednávané věci je pak zásadní, že povinnému bylo dne 2. 5. 2003 doručeno
oznámení o postoupení pohledávky z FORT kapitál, a. s. na společnost Sokato a.
s., a že tedy dne 12. 5. 2006 (kdy povinný hradil daň za FORT kapitál, a. s.)
již společnost FORT kapitál a. s. pohledávku za povinným neměla. Započtení
tudíž bránil základní předpoklad, a to že věřitel a dlužník mají vzájemné
pohledávky. Bez významu zůstává, že oznámení o postoupení bylo povinnému
zasláno poté, co povinný oznámil svůj úmysl zaplatit daň z převodu nemovitosti,
i to, že oznámení o postoupení (jež bylo podepsáno jak postupníkem, tak i
postupitelem) odeslal postupník a nedoložil je smlouvou o postoupení. Bezcenná
je i námitka povinného, že finanční úřad „předčasnou“ platbu povinného za FORT
kapitál a. s. přijal a nevrátil ji, a že se tak neoprávněně obohatil, neboť
tato skutečnost nemá pro právní vztah mezi povinným a Sokato a. s. žádný význam.
Vzhledem k tomu, že postoupení pohledávky bylo oznámeno v intencích požadavku,
kladeného ustanovením § 526 odst. 1 obč. zák., není pro závazek dlužníka vůči
postupníkovi (oprávněnému) zjištění, zda smlouva o postoupení byla antedatována
či nikoli, relevantní. Na tom nic nezmění ani závěr odvolacího soudu, který se
tvrzením povinného o antedatování smlouvy zabýval. Z tohoto důvodu proto ani
řízení před odvolacím soudem netrpí vytýkanými vadami.
S ohledem k výše uvedenému lze uzavřít, že povinnému se správnost napadeného
rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2
věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu