20 Cdo 3970/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce Z. P., proti žalované o. L., o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. Nc 1209/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2006, č. j. 31 Co 194/2006-10, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 11. 2004, č. j. Nc 1209/2006-5, jímž Okresní soud v Berouně odmítl podání žalobců Z. P. a R. P., zemřelé dne, doručené soudu dne 23. 2. 2004 ve věci vedené pod sp. zn. Nc 1209/2004, a to podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s odůvodněním, že žalobci přes výzvu soudu nedoplnili své podání. Zároveň rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je opožděné.
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 1, věta první, odst. 2, věta druhá, o. s. ř.). Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první, o. s. ř.). Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu – obsahující správné poučení o opravných prostředcích (§ 169 odst. 1 o. s. ř.) – doručen žalobci dne 26. 6. 2006 (tj. třetí den od uložení zásilky, viz § 50c odst. 4 o. s. ř.). Dovolání odevzdal žalobce k doručení soudu prvního stupně poště v H. dne 1. 9. 2006 (zásilka R 050005).
Posledním dnem lhůty, v níž mohl žalobce dovolání učinit u soudu, popřípadě podat k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, bylo pondělí 28. 8. 2006 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.); dovolání však bylo podáno 1. 9. 2006 (viz. obálka na čl. 15), tj. po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1, větě první, o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání jako opožděné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první,
§ 218a o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. (žalované náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu