20 Cdo 4109/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou
Jirmanovou, Ph.D., v právní věci žalobce MUSICA VIVA, nadační fond, se sídlem v
Ostravě, 28. října 1564/92, identifikační číslo osoby 25856120, zastoupeného
Mgr. Jakubem Novákem, advokátem se sídlem ve Studénce, Zahradní 636, proti
žalovanému TEMPO, obchodní družstvo, se sídlem v Opavě, Horní náměstí 104/1,
identifikační číslo osoby 00032417, zastoupenému JUDr. Radimem Kubicou, MBA,
advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, o vyloučení věci z
výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 30/2015,
o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016,
č. j. 71 Co 445/2015-148, takto:
Odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, č. j. 20 Cdo
4109/2016-195, se opravuje tak, že na třetí straně rozsudku v textu sedmého
odstavce má být uveden zákon č. 286/2009 Sb. namísto nesprávného zákona č.
286/2011 Sb.
V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, č. j. 20 Cdo 4109/2016
-195, bylo nesprávně uvedeno číslo zákona novelizujícího exekuční řád. Protože
tak v rozsudku došlo při přepisu k zjevné nesprávnosti a chybě v psaní,
Nejvyšší soud ji podle § 164 a § 243b o. s. ř. opravil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. září 2017
JUDr. Miroslava
Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu
Darovací smlouva by mohla být maximálně považována za relativně
neplatnou, přičemž soudní exekutor se řádně neplatnosti právního úkonu
nedovolal. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil, případně
jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že má za to, že dovolání není podle §
237 o. s. ř. přípustné a ani důvodné, ztotožnil se s názory soudu prvního
stupně i odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona
č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
procesního práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu
vyřešena, a to zda účinky doručení návrhu na nařízení exekuce povinnému v
řízení zahájeném do 31. 10. 2009, spočívající v zákazu nakládání s majetkem
povinného (generální inhibitorium) pod sankcí absolutní neplatnosti právního
úkonu porušujícího takový zákaz, se uplatní v případě, že k právnímu úkonu
porušujícímu generální inhibitorium došlo po 31. 10. 2009, tedy za účinnosti
zákona č. 286/2009 Sb., jenž zavedl princip relativní neplatnosti takového
úkonu.
Dovolání není důvodné.
V exekučním řízení se uplatňuje institut tzv. generálního inhibitoria, který
spočívá v zákazu směřujícím vůči povinnému nakládat s (veškerým) svým majetkem;
účinnost zákazu je vázána na okamžik, kdy se povinný dozví, resp. má objektivní
možnost dozvědět se o zahájení exekučního řízení – do 31. 12. 2012 bylo takovým
okamžikem doručení usnesení o nařízení exekuce, od 1. 1. 2013 pak doručení
vyrozumění o zahájení exekuce. Následkem porušení generálního inhibitoria je
neplatnost příslušného právního úkonu.
Podle § 44 odst. 7 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009, po
doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem
včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné
obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy
majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.
Porušení generálního inhibitoria tedy vedlo k absolutní neplatnosti právního
úkonu.
S účinností od 1. 11. 2009 došlo ke změně koncepce neplatnosti právního úkonu
porušujícího generální inhibitorium, a to z absolutní na relativní neplatnost.
Zákonem č. 286/2009 Sb. bylo do exekučního řádu vloženo ustanovení § 44a, dle
něhož právní úkon (nyní právní jednání), kterým povinný porušil generální
inhibitorium, je neplatný, považuje se však za platný, pokud námitku
neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby
zajistili uspokojení vymáhané pohledávky.
Podle čl. II bodu 1 přechodných ustanovení zákona č. 286/2009 Sb. není-li dále
stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Jinak řečeno změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně
ode dne nabytí účinností nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena
před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi
spojovala či nespojovala dřívější procesní úprava, však zůstávají zachovány
[srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010,
bod XII stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze
dne 17. 6. 1998, Cpjn 19/98 (uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek)].
V souzené věci ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že Okresní
soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 6. 2006, č. j. 50 Nc 10361/2006-6, nařídil
exekuci na majetek povinného Ing. S. V., usnesení bylo povinnému doručeno dne
13. 4. 2007. Dne 22. 11. 2010 a dne 23. 2. 2011 byla mezi povinným a žalobcem
uzavřena darovací smlouva, jíž povinný převedl na žalobce nemovité věci, které
jsou předmětem tohoto řízení.
S ohledem na výše uvedené přechodné ustanovení nelze než uzavřít, že účinky
usnesení o nařízení exekuce vydaného a doručeného povinnému před 1. 11. 2009,
spočívající v zákazu uloženém povinnému nakládat se svým majetkem, jehož
porušení má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu, zůstávají
zachovány i po účinnosti zákona č. 286/2011 Sb; právní úkon, jímž povinný po
31. 10. 2009 převedl na třetí osobu nemovité věci, přičemž povinnost zdržet se
nakládání s nimi pod sankcí absolutní neplatnosti mu vznikla před účinností
zákona č. 286/2011 Sb., je proto absolutně neplatný.
Za této situace je bezpředmětná výtka žalobce, že ze strany soudního exekutora
nedošlo k řádnému uplatnění námitky relativní neplatnosti darovací smlouvy.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle §
243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224
odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože žalovaný měl ve věci plný
úspěch, má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny
za jeden úkon právní služby advokáta (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 1 500
Kč [§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, 9 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. k)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální náhrady hotových
výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21%
daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a
náhrad odvést, ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 2 178 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. dubna 2017
JUDr. Miroslava
Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu