20 Cdo 418/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra
Mikuška ve věci žalobců a) D. M. a b) D. G., zastoupených Mgr. Martinem Bílým,
advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, proti žalované GE Money
Multiservis, a. s., se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova 1422/1a,
identifikační číslo osoby 49241150, zastoupené JUDr. Milanem Novákem, advokátem
se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u
Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 94/2011, o dovolání žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2011, č. j. 11 Co
441/2011, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího
řízení každému z nich částku 1612,50 Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl rozsudkem ze dne 13. 6. 2011, č. j. 7 C
94/2011-30, tak, že se z exekuce prodejem movitých věcí, vedené oprávněnou GE
Money Multiservis, a. s. proti povinnému J. M., u exekutora JUDr. Tomáše Vrány,
Exekutorský úřad Přerov, který byl pověřen provedením exekuce na základě
usnesení téhož soudu ze dne 9. 7. 2010, č. j. 57 EXE 807/2010-14, vylučují věci
sepsané v protokolu o soupisu movitých věcí sp. zn. 103 Ex 22970/10 ze dne 6.
1. 2011: položka č. 1 – stůl a 4 x židle, položka č. 4 – obývací stěna 3 ks,
položka č. 5 – mrazák Gorenje, položka č. 6 – kombinovaná lednice s mrazničkou
Elektrolux, položka č. 13 – pračka Iberna a položka č. 14 – vibrační bruska
Extol. Zároveň zavázal žalovanou zaplatit žalobcům náklady řízení 7 990,50 Kč k
rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. a II.).
Řízení o vyloučení z exekuce ohledně položky č. 11 – mikrovlnná trouba Tesla a
položky č. 12 – žehlička Moulinex zastavil (výrok III.). Okresní soud dospěl k
závěru, že žalobkyně prokázala vlastnické právo k věcem uvedeným pod položkami
č. 1, 4 a 13 a žalobce k věcem zbývajícím. V případě žalobkyně současně
uzavřel, že žalobu o vyloučení věci podala včas, neboť usnesení soudního
exekutora, kterým částečně nevyhověl jejímu návrhu na vyškrtnutí věci ze
soupisu, jí bylo doručeno 24. 2. 2011 (uplynutím desetidenní lhůty ode dne
uložení písemnosti).
Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu v
napadených výrocích I. a II. potvrdil. Dále uložil žalované zaplatit žalobcům
na náhradě nákladů odvolacího řízení 14 388,- Kč k rukám jejich zástupce. Ve
vztahu k žalobci dospěl k závěru, že ten, jemuž svědčí právo k věci, které
nepřipouští exekuci, má právo (nikoliv povinnost) rozhodnout se, zda bude
postupovat podle § 68 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění od 1. 11.
2009 (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a podá návrh na vyškrtnutí věci ze
soupisu. Pokud tento postup nezvolí a domáhá se svého práva podle § 267 odst. 1
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
též jen „o. s. ř.“), nelze jej za to postihnout zamítnutím žaloby. Odvolací
soud se dále ztotožnil se skutkovým stavem, zjištěným soudem prvního stupně,
stejně jako s jeho právním závěrem, že žalobci prokázali vlastnické právo k
věcem uvedeným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že řízení
před okresním soudem bylo koncentrováno a že žalovaná do doby rozhodnutí soudu
prvního stupně nepředložila žádný důkaz o tom, že žalobkyně podala žalobu
opožděně.
Žalovaná v dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.,
namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Po právní stránce zásadní právní
význam napadeného rozhodnutí pojí s otázkou, „zda je podání vylučovací žaloby v
exekuci vedené soudním exekutorem podle § 267 o. s. ř. nezávislé na podmínkách
vyjádřených v § 68 e. ř. a v případě nesplnění podmínek daných § 68 e. ř.
neztrácí třetí subjekt možnost se svých práv dovolat postupem dle § 267 o. s.
ř., i když by tento postup byl v rozporu s úmyslem zákonodárce, účelem
exekučního řízení a z § 68 e. ř. by učinil obsoletní normu?“ Uvedla, že druhý
ze žalobců nepodal u soudního exekutora návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu,
resp. do podání žaloby o něm nebylo nijak soudním exekutorem rozhodnuto, a
první ze žalobců podal žalobu později než ve lhůtě třiceti dnů od doručení
rozhodnutí soudního exekutora o jeho návrhu na vyškrtnutí věcí. Žalovaná
odkázala na odbornou literaturu, zabývající se výkladem § 68 zákona č. 120/2001
Sb., a zaujímá názor, že třetí osoba může podat žalobu jen v případě, že se
domáhala ochrany svého práva nejdříve postupem podle § 68 zákona č. 120/2001
Sb. Ve vztahu k žalobkyni, která podala takový návrh, uvedla, že přímo v
rozhodnutí soudu prvního stupně je uvedeno, že byl prováděn důkaz dodejkou k
rozhodnutí soudního exekutora o návrhu žalobkyně na vyškrtnutí věci ze soupisu.
Touto dodejkou může být myšlena „pouze doručenka, kde je uvedeno osobní
převzetí žalobcem dne 14. 2. 2011, tudíž soud prvního stupně důkaz nesprávně
zhodnotil, když se zabýval lhůtou, po kterou byla zásilka připravena k
vyzvednutí, ale ne tím, kdy bylo vyznačeno osobní převzetí žalobcem v konkrétní
den“. Usnesení soudního exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu bylo
žalobkyni doručeno 14. 2. 2011, takže okresní soud se nesprávně zabýval lhůtou,
po kterou byla zásilka připravena k vyzvednutí, a nesprávně uzavřel, že
žalobkyně podala žalobu včas. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že soupis věcí provedený soudním
exekutorem byl šikanózní, neboť exekutor sepsal věci malé hodnoty, často nutné
vybavení domácnosti s cílem dostat „třetí osoby do problémů a donutit je tak
vyplatit dluh povinného“. Některé věci navíc označil takovým způsobem, např. v
případě stolu a čtyř židlí (sepsány dvakrát), že nelze zjistit, o jaké věci se
vlastně jedná. Dále uvedli, že argumentace žalované se nese po celou dobu „v
duchu ryze formálním a naplňuje učebnicové znaky sofistikovaného odůvodňování
zjevné nespravedlnosti“. Potvrdili, že návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu
podala pouze žalobkyně, nicméně soudní exekutor měl posoudit její podání podle
obsahu a měl-li pochybnosti, kdo žalobu podává, popř. že ji žalobkyně podává i
za žalobce, měl ji vyzvat, aby se žalobce k návrhu připojil, popř. aby
předložila plnou moc k zastupování. Soudní exekutor však počkal 30 dní, a poté
doručil žalobkyni usnesení, kde jí vysvětlil, že návrh měl podat i žalobce.
Podle názoru žalobců tak soudní exekutor porušil jejich procesní práva.
Navrhli, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12.
zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1
písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b)
nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §
237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně
nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu),
zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České
republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11
ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.
12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst.
2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Posouzením všech námitek v dovolání obsažených nelze dospět k závěru, že
napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka v části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
ve vztahu k žalobkyni, která podala návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu ve
smyslu § 68 zákona č. 120/2001 Sb., žádnou otázku, jež by činila napadené
rozhodnutí po právní stránce zásadně významným, nevznesla. Zpochybňuje pouze
skutková zjištění ohledně doručení usnesení soudního exekutora, jímž byl
částečně zamítnut návrh žalobkyně na vyškrtnutí věcí ze soupisu. Nesprávná
zjištění, na nichž odvolací soud postavil svůj závěr o dodržení třicetidenní
lhůty k podání vylučovací žaloby podle § 68 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., je
však třeba podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., k
němuž se při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s.
ř. nepřihlíží (§ 237 odst. 3 in fine o. s. ř.). Dovolací soud v souvislosti se
zásadou koncentrace řízení před soudem prvního stupně (z účasti na jehož
jednání se zástupce žalované omluvil) pro úplnost poznamenává, že okresní soud
prováděl důkaz obálkou o doručování, jejíž součástí dodejka (doručenka) není. S
ohledem na charakter námitky se pak dovolací soud již nezabýval povahou
třicetidenní lhůty uvedené v § 68 odst. 4 exekučního řádu.
Dovolatelka ve vztahu k žalobci spojovala zásadní právní význam napadeného
rozsudku s otázkou, zda lze podat žalobu na vyloučení věci podle § 267 o. s. ř.
i v případě, že žalobce nepostupoval podle § 68 zákona č. 120/2001 Sb. Ani
řešení této otázky však zásadní význam napadeného rozhodnutí nezakládá.
Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co
35/2011, jenž byl uveřejněn pod číslem 21/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (a s jehož závěry se tak Nejvyšší soud ztotožnil), dovodil, že
úspěch žaloby na vyloučení věci z exekuce (§ 267 odst. 1 o. s. ř.) není
podmíněn předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu postupem
podle § 68 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 1. 11. 2009. V odůvodnění
svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že nemůže být pochyb o tom, že exekuce
prováděná v režimu zákona č. 120/2001 Sb. má primárně vést k uspokojení
pohledávky oprávněného z výtěžku zpeněžení majetku povinného, a že právě
institut vylučovací žaloby podle ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. má být
prostředkem k tomu, aby nebyl postihován majetek, jenž nepatří povinnému,
případně jehož prodej je vyloučen z jiného obdobného důvodu. Důvodová zpráva k
zákonu č. 286/2009 Sb. (kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla
pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 283/1993 Sb., o státním
zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů) je postavena především v části
týkající se novely ustanovení § 68 zákona č. 120/2001 Sb. na posilování ochrany
práv třetích osob snahou zjednodušit proces vyloučení majetkových hodnot z
exekuce, a vyhnout se tak řízení podle § 267 o. s. ř. Pro takový postup novela
stanoví pravidla včetně lhůt a rovněž tak striktní zákaz soudnímu exekutorovi
od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůt sepsané movité
věci prodat. Nejen z textu novelizovaného ustanovení § 68 zákona č. 120/2001
Sb., ale ani z důvodové zprávy k zákonu č. 286/2009 Sb. nelze dovodit
kategorický závěr o ztrátě možnosti třetí osoby domoci se vyloučení věcí z
exekuce cestou podání vylučovací žaloby podle § 267 odst. 1 o. s. ř. bez toho,
že by bylo využito institutu vyškrtnutí věci ze soupisu podle § 68 odst. 1 až 3
zákona č. 120/2001 Sb. Pokud by totiž měl být výklad žalovaného správný, pak by
z ustanovení § 68 zákona č. 120/2001 Sb. muselo výslovně vyplývat, že třetí
osoba mající právo k věci, které vylučuje exekuci, toto právo, pokud jej
neuplatní buď vůbec či opožděně, ztrácí. Bez takového výslovného a
kategorického závěru se k takovému názoru nelze přiklonit, zvláště pokud
Listina základních práv a svobod v článku 11 odst. 1 a 4 poskytuje ochranu
vlastnickému právu a stanoví, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického
práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Dle názoru dovolacího soudu tak využití institutu vyškrtnutí věci ze soupisu
podle § 68 odst. 1 až 3 zákona č. 120/2001 Sb. není podmínkou, bez níž nelze
úspěšně přikročit k podání žaloby na vyloučení věci z exekuce podle § 267 o. s.
ř. Takový žalobce se pak pouze vystavuje nebezpečí, že postižená věc může být
soudním exekutorem prodána, neboť soudní exekutor není v tomto směru omezován
výslovným zákazem uvedeným v § 68 odst. 4 poslední větě zákona č. 120/2001 Sb.,
ve znění od 1. 11. 2009.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto,
uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v
souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jejich advokáta.
Tyto náklady činí 3225,- Kč a sestávají z odměny advokáta v částce 2925,-Kč
(srov. § 8 po snížení podle § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 a zvýšení při
zastoupení více osob podle § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č.
277/2006 Sb.) a náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši
300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění
pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou
žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Miroslava
Jirmanová, Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu