20 Cdo
4267/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v
právní věci žalobce Detroit Securities LLC, se sídlem ve Spojených státech
amerických, 12260 Willow Grove Road, Bldg. 2, Camden, Delaware 19934,
zastoupeného Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní
náměstí 1a, proti žalované LBBW Bank CZ a. s., se sídlem v Praze 5, Vítězná
1/126, o zaplacení 1,935.003,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 41 Cm 22/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 17. 4. 2007, č. j. 5 Cmo 59/2007-101, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2006, č. j. 41 Cm 22/2005-81,
zamítl žalobu původního žalobce JUDr. Petra Lindenthala, správce konkursní
podstaty úpadce Nobleslen, a. s., IČO 476 76 116, jíž se domáhal po žalované
zaplacení 1,935.003,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % od 1. 11. 2004 do
zaplacení v přesvědčení, že tato částka byla žalovanému jako oprávněnému v
rámci probíhajícího exekučního řízení vyplacena z prostředků povinné
společnosti Nobleslen a. s. až po prohlášení konkursu na její majetek, tj. v
rozporu s § 14 odst. 1 písm. e) zákona o konkursu a vyrovnání, a náleží tudíž
do konkursní podstaty.
Městský soud zjistil následující skutkové okolnosti. Dne 22. 10. 2003 byl na
majetek Nobleslen a. s. prohlášen konkurs. Před prohlášením konkursu však došlo
k tomu, že dne 25. 9. 2003 byl usnesením Okresního soudu v Šumperku, č. j. 15
Nc 6924/2003-10, nařízen výkon pravomocného exekučního titulu (notářského
zápisu JUDr. Jiřího Svobody ze dne 29. 11. 2002, NZ 205/2002 N 295/2002) k
uspokojení pohledávky žalované za společností Nobleslen a. s. Dne 2. 10. 2003
uzavřela žalovaná s exekutorem smlouvu o provedení exekuce, v níž mimo jiné
souhlasil, aby exekutor přijímal platby od povinného Nobleslen a. s. na svůj
účet. Dne 10. 10. 2003 vydal pověřený soudní exekutor JUDr. Jiří Petruň pod sp.
zn. 65 EX 765/03 exekuční příkaz na přikázání pohledávky povinného z účtu u
Komerční banky, která příslušnou částku z účtu povinného také odepsala a
poukázala na účet soudního exekutora, uvedený v exekučním příkazu. Dále bylo
zjištěno, že dne 14. 11. 2003 (tj. až po prohlášení konkursu) poukázal exekutor
odepsanou částku ze svého účtu na účet žalovaného. Městský soud učinil závěr,
že exekuce byla provedena již před prohlášením konkursu na majetek povinného, a
to odepsáním prostředků z účtu povinného, a že okamžik následného převodu
odepsané částky z účtu exekutora na účet žalovaného již pro danou věc není
rozhodný.
Odvolací soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Předně shledal přípustným, aby se exekutor s oprávněným dohodl, že vymáhanou
částku vybere na svůj účet pro oprávněného; považoval tedy výplatu vymáhané
částky bankou na exekutorem označený účet za výplatu oprávněnému. Při
nezměněném skutkovém zjištění odvolací soud dospěl k (právnímu) závěru, že
exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu není skončena
až vyplacením vymáhané částky oprávněnému (jak tvrdil žalobce), ale je skončena
již v okamžiku, kdy banka poukáže částku odepsanou z účtu povinného na účet
určený soudním exekutorem (v projednávané věci na účet exekutora), čímž také
povinnost povinného v exekucí dotčeném rozsahu zanikne. Vzhledem k tomu, že v
projednávané věci tento okamžik nastal před prohlášením konkursu na majetek
povinného, pak ani žalovaná částka v době prohlášení konkursu do majetkové
podstaty povinného již nepatřila. Pro danou věc již nepovažoval za rozhodné,
kdy exekutor převedl v exekuci získanou částku na žalovanou.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Zásadní
právní význam rozhodnutí spatřuje v tom, že řeší (v rozhodování dovolacího
soudu dosud nevyřešenou) právní otázku, v kterém okamžiku je exekuce (výkon
rozhodnutí) přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu provedena, resp.
zda lze za provádění exekuce považovat i úkon odeslání vymáhané pohledávky z
účtu exekutora a připsání na účet oprávněného. Namítá, že zde nelze aplikovat
ustanovení § 562 občanského zákoníku pro jeho soukromoprávní povahu a
dovozovat z něj zmocnění exekutora k přijímání plnění od povinného jménem a na
účet oprávněného. Je přesvědčen, že exekuce je provedena až vyplacením vymáhané
pohledávky oprávněnému, její připsání na účet exekutora nestačí (§ 307 odst. 1
o. s. ř.). Zodpovězení této otázky má význam pro posouzení, zda v dané věci
došlo k porušení § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 328/1991 Sb.“),
tj. zda exekuce (ne)byla prováděna i po prohlášení konkursu na majetek
společnosti stižené exekucí. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a
navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Dovolací soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení,
bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Zásadní právní význam je dán tím, že Nejvyšší soud se dosud nezabýval otázkou,
zda při exekuci přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu
dochází poukázáním plnění exekutorovi k provedení exekuce, a zda tedy exekutor
může po prohlášení konkursu na majetek povinného vyplatit oprávněnému peněžní
prostředky, jež dříve, než účinky prohlášení konkursu nastaly, vymohl v rámci
nařízené exekuce, aniž by tím porušil zákaz vést exekuci postihující majetek
patřící do podstaty resp. zda tato dispozice je „prováděním exekuce“ ve smyslu
§ 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o.
s. ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud
– je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242
odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z
obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím
důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je
předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že žalobou vymáhaná
částka nepatřila v době prohlášení konkurzu do konkurzní podstaty povinného.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil,
případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 307 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané
pohledávky a jejího příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému.
Podle § 65 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb.“)
nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce přikázáním
pohledávky přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon
rozhodnutí přikázáním pohledávky.
Podle § 14 odst. l písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. prohlášení konkursu má za
účinek, že nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící
do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení (§
28).
Z prvních dvou uvedených ustanovení vyplývá, že k provedení exekuce přikázáním
pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu by mělo dojít poté, co peněžní
plnění bude vyplaceno oprávněnému. Má-li být peněžitá pohledávka uhrazena
připsáním na účet oprávněného, exekutor sdělí peněžnímu ústavu, u kterého
peněžního ústavu má oprávněný účet a číslo účtu. Podobně, jak vyplývá z § 6
vyhlášky č. 418/2001 Sb., exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce uvede
název peněžního ústavu a číslo účtu, na který má být uhrazena částka
odpovídající nákladům oprávněného. Jestliže je oprávněným na základě dohody s
exekutorem označen jako účet, kam má být plnění připsáno, účet exekutora, je
třeba přijmout závěr, že plněním na účet exekutora došlo k provedení exekuce.
Uzavření takové dohody mající charakter smlouvy plnění jinému ve smyslu § 562
občanského zákoníku vyloučit nelze, neboť účelu exekučního řízení neodporuje.
Nejvyšší soud současně připomíná rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 17. 1. 2006, sp. zn. 26 Co 504/2005, uveřejněné pod číslem 66/2007 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž krajský soud dospěl k závěru, že
platba exekutorovi provedená v rámci nařízené exekuce je plněním vymáhané
pohledávky, neboť exekutor přijímá plnění jako osoba oprávněná plnění jménem
věřitele přijmout. Stejný závěr učinil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne
18. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3594/2007.
Uzavřel-li proto odvolací soud, že poukázáním vymáhané pohledávky na účet
exekutora došlo k provedení exekuce a že sporná částka nepatří do majetkové
podstaty povinného, protože se tak stalo před prohlášením konkurzu na majetek
povinného, je jeho závěr správný.
Jelikož se správnost právního posouzení věci dovolatelem uplatněnými argumenty
zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před
středníkem, o. s. ř.).
Dovolání bylo zamítnuto; žalované, jež by jinak měla právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142
odst. 1 o. s. ř.), takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní
situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo
žádný z účastníků.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr.
Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu