20 Cdo 4307/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanová a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněného CORSAIR Luxemburg No 11, se sídlem v
Lucemburku, 2 Boulevard Konrád Adenauer, L 1115, Velkovévodství lucemburské,
zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídle v Brně, Koliště 55,
proti povinným 1) M. P. zastoupenému obcí Veltruby jako opatrovníkem, a 2) L.
P./18, za účasti vydražitelky H. S., zastoupené K. P., obecným zmocněncem,
bytem v L. – D. H., a přihlášených věřitelů 1) Finančního úřadu Kolín, se
sídlem v Kolíně III, Politických vězňů 423, a 2) České správy sociálního
zabezpečení Kolín, se sídlem v Kolíně, Obecný dvůr 6, pro 204 185,10 Kč,
prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 E 600/99,
o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1.
2007, č. j. 20 Co 642/2007-425, ve spojení s usnesením Krajského soudu ze dne
4. 2. 2008, č. j. 20 Co 642/2007-429, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 8. 8. 2007, č. j. 41 E 600/99-403,
rozhodl, že z rozdělované podstaty 600 000,- Kč se uspokojují pohledávky v
následujícím pořadí:
1. pohledávka státu – Okresního soudu v Kolíně na nákladech tohoto řízení k
hotovému zaplacení ve výši 7 788,- Kč,
2. na pohledávku oprávněného FÚ Kolín na částečnou úhradu k hotovému zaplacení
ve výši 20 171,- Kč,
3. na pohledávku oprávněného OSSZ Kolín na částečnou úhradu k hotovému
zaplacení ve výši 100 447,- Kč, a
4. na částečnou úhradu pohledávky oprávněného k hotovému zaplacení ve výši 471
594,- Kč.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že
z rozdělované podstaty 600 000,- Kč se uspokojí pohledávky v tomto pořadí:
1. v první skupině pohledávka státu Okresního soudu v Kolíně na náhradě nákladů
řízení ve výši 7 788,- Kč,
2. ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávka oprávněného ve výši 350 111,80
Kč,
3. ve třetí skupině ve druhém pořadí částečně pohledávka Finančního úřadu Kolín
ve výši 18 915,- Kč,
4. ve třetí skupině ve třetím pořadí pohledávka Okresní správy sociálního
zabezpečení Kolín ve výši 12 398,- Kč, a
5. ve třetí skupině ve čtvrtém pořadí pohledávka oprávněného 210 787,20 Kč.
Odvolací soud vyšel při rozdělovaní podstaty z těchto zjištění: Rozdělovanou
podstatu tvoří nejvyšší podání 600 000,- Kč a úroky z něho do dne vyplacení.
Při dražbě vznikly státu náklady 7 788,- Kč (znalečné). Zástavní práva k
vydraženým nemovitostem byla zapsána pro Finanční úřad v Kolíně ze dne 19. 9.
1997 k zajištění pohledávky 20 171,- Kč, pro Okresní správu sociálního
zabezpečení v Kolíně (dále jen „OSSZ“) ze dne 13. 10. 1999 k zajištění
pohledávky 100 447,- Kč pro oprávněného z roku 1992 k zajištění pohledávky 750
000,- Kč. Výkon rozhodnutí byl nařízen pro 204 185,10 Kč a pro náklady 4 084,-
Kč. Částka 204 185,10 Kč se skládá z jistiny 178 000,- Kč a úroků od 1. 4. 1998
do 31. 3. 1999. Oprávněný dále přihlásil dne 29. 10. 2002 pohledávku 141 319,10
Kč se 17 % úroky z částky 307 995,20 Kč od 9. 3. 2001 do zaplacení a náklady
řízení 5 653,- Kč. ( rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 2. 2002, č.
j. 7 C 368/2001-40).Tato pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení
pohledávky ze dne 16. 7. 2003 s vyčíslením ke dni 28. 2. 2003, kdy jistina
tvořila částku 178 000,- Kč a úrok 122 341,40 Kč. OSSZ přihlásila pohledávku
215 425 Kč podle platebních výměrů č. 763/2002, 276/2001, 375/2000, 369/99,
159/98 a rozhodnutí č. 665-1/98. Dále odvolací soud zjistil, že soudcovským
zástavním právem byly zajištěny pohledávky z platebního výměrů č. 1/98 ve výši
35 020,- Kč a platebního výměru č. 134/97 ve výši 65 427,- Kč (usnesení
Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 10. 1998, č. j. E 1674/98-8). Z platebního
výměru ze dne 24. 9. 2002, č. 763/2002, zjistil, že penále z nedoplatku
pojistného 1993 stanovené platebním výměrem č. 134/1997 činí 10 528,- Kč,
penále z nedoplatku pojistného 1994 z platebního výměru č. 1/1998 činí 1 870,-
Kč. Přihláška byla podána na povinného M. P. Finanční úřad v Kolíně přihlásil
pohledávku 204 884,- Kč , kterou doložil výkazy nedoplatků. Z původní zajištěné
pohledávky zástavním právem ve výši 20 171,- Kč přihlásil částku 18 915,- Kč.
Přihláška byla podána na povinného M. P.
Poté odvolací soud dovodil, že pohledávky oprávněného – zástavního věřitele se
řídí dnem vzniku zástavního práva , tj. dnem 21. 4. 1992, a to jistina,
příslušenství pohledávky a úroky tři roky zpětně od rozvrhového jednání. Zbytek
pohledávky se řídí dnem podání návrhu a dnem podání přihlášky, přičemž celá
pohledávka oprávněného patří do třetí skupiny. Pohledávky přihlášených
věřitelů, pokud byly zajištěny zástavním právem, se také řídí dnem vzniku
zástavního práva, tj. u finančního úřadu 3. 11. 1997, u OSSZ není v usnesení
Okresního soudu v Kolíně datum uvedeno, návrh byl podán v roce 1998. Zbytek
pohledávek přihlášených věřitelů patří do páté skupiny s pořadím podané
přihlášky. Odvolací soud tak rozhodl, že ve třetí skupině budou uspokojeny
pohledávky oprávněného a pohledávky přihlášených věřitelů zajištěné zástavním
právem. Pohledávka oprávněného s pořadím zástavního práva je pohledávka jistiny
178 000,- Kč, pohledávka poplatků 5 453,80 Kč, nákladů výkonu rozhodnutí 4
084,- Kč a nákladů nalézacího řízení 5 653,- Kč a 17 % úroky z částky 307
995,20 Kč za tři roky před rozvrhovým jednáním (8 8. 2007) ve výši 157 221,-
Kč, tedy celkem 350 111,80 Kč. Protože oba přihlášení věřitelé přihlásili
pohledávky jen proti povinnému M. P., rozvrhovaná podstata jako výtěžku z jedné
ideální poloviny činí 121 050,- Kč. Druhá polovina připadá na pohledávku
oprávněného. Proto ve druhém pořadí třetí skupiny byla uspokojena pohledávka
finančního úřadu ve výši 18 915,- Kč a pohledávka OSSZ ve výši 12 398,- Kč. Ve
čtvrtém pořadí třetí skupiny zůstal zbytek pohledávky oprávněného - zástavního
věřitele s pořadím podání návrhu a přihlášky. Na částečné uspokojení zbytku
pohledávky oprávněného vyčísleného oprávněným částkou 291 478,- Kč připadl
zbytek rozdělované podstaty 210 787,20 Kč.
Dále odvolací soud usnesením ze dne 4. 2. 2008, č. j. 20 Co 642/2007-429,
rozhodl, že povinný M. P. je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů
odvolacího řízení 3 519,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení a že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů ve vztahu mezi oprávněným a povinným L.
P. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že oprávněný vyčíslil náklady
odvolacího řízení až po rozhodnutí odvolacím soudem dne 31. 8. 2008 a že žádal,
aby byly uspokojeny v prvním pořadí. Uvedl dále, že přihlášeným věřitelům bylo
vyplaceno 18 915,- Kč a 12 398,- Kč a že by jim tyto částky byly vyplaceny i v
případě, že by oprávněný vyčíslil náklady odvolacího řízení při odvolacím
jednání, pouze by oprávněný obdržel méně o náklady odvolacího řízení ve čtvrtém
pořadí.
Oprávněný v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“).
Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pořadí pohledávky oprávněného –
zástavního věřitele – se řídí dnem vzniku zástavního, pokud jde o jistinu,
příslušenství pohledávky a úroky tři roky zpětně od rozvrhového jednání, a že
zbytek pohledávky se řídí dnem podání návrhu a dnem podání přihlášky; podle
jeho názoru odvolací soud tuto otázku řešil v rozporu se hmotným právem.
Protože je celá pohledávka zajištěna zástavním právem, také pro pořadí úroků za
dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním je rozhodující den vzniku
zástavního práva, a zásada priority zde musí mít přednost. Dále namítá, že mu v
odvolacím řízení vznikly náklady, jež jsou rovněž příslušenstvím pohledávky, a
proto i pro ně platí stejné pořadí jako pro jistinu. Vadu řízení pak spatřuje v
tom, že jej odvolací soud nevyzval, aby náklady odvolacího řízení vyčíslil, aby
mohly být také v rozdělované podstaty uspokojeny. Navrhl proto, aby dovolací
soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacího soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o věci podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009.
Dovolání – přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř. ve
spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších
zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o.
s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné –
povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v
dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je
dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu
závěr odvolacího soudu, že pořadí pohledávky oprávněného – zástavního věřitele
– se řídí dnem vzniku zástavního práva, tedy dnem 21. 4. 1992, a to jistina,
příslušenství pohledávky a úroky tři roky zpětně od rozvrhového jednání a že
zbytek pohledávky se řídí dnem podání návrhu na výkon rozhodnutí a dnem podání
přihlášky. Současně se dovolací soud musel zohlednit dovolatelem namítanou vadu
řízení týkající se nákladů odvolacího řízení, o nichž měl tento soud rozhodnout
až na upozornění oprávněného.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva,
ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud se otázkou příslušenství pohledávky, úroky, úroky z prodlení nebo
poplatku z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním zabýval
např. již ve svém rozhodnutí ze den 24. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 216/2004, nebo
ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5345/2007. Z odůvodnění těchto rozhodnutí
vyplývá, že, pohledávky se z rozdělované podstaty uhrazují postupně podle
skupin (§ 337c odst. 1 písm. a/ až f/ o. s. ř.), a to tak, že k uspokojení
pohledávek patřících do nižší skupiny lze přistoupit jen, byly-li plně uhrazeny
pohledávky náležející do vyšší skupiny. V rámci téže skupiny pak platí zásada
priority, tzn. že pro úhrady pohledávek je určující jejich pořadí, přičemž
pohledávka, která má pozdější pořadí, se uspokojí, jen byla-li plně uspokojena
pohledávka s dřívějším pořadím, a mají-li pořadí stejné, uspokojí se poměrně.
Shora uvedené zásady platí nejen pro pohledávky jistin, nýbrž i pro jejich
příslušenství (§ 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve
znění pozdějších předpisů), jestliže výkon rozhodnutí byl nařízen i pro jeho
vydobytí nebo jestliže bylo přihlašovateli (§ 336f o. s. ř.) přiznáno
vykonatelným rozhodnutím či jiným exekučním titulem, anebo je-li zajištěno
zástavním právem (právem omezení převodu nemovitosti). Z ustanovení § 337c
odst. 4 o .s .ř. vyplývá dvojí režim úhrady příslušenství pohledávek. Úroky,
úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým
jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení patří do stejné skupiny a má stejné
pořadí jako jistina pohledávky (hradí se před jistinou, pokud rozdělovaná
podstata nestačí na úhradu celé pohledávky). Úroky, úroky z prodlení a poplatek
z prodlení, jež náležejí věřiteli pohledávky jistiny za dobu delší než tři roky
před rozvrhovým jednáním, se uspokojují ve stejné skupině jako jistina
pohledávky, ale podle samostatného pořadí určeného skutečnostmi vymezenými v §
337c odst. 5 o. s. ř. Za takové skutečnosti je třeba považovat den, kdy soudu
došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo byla podána přihláška, jimiž
byly úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení uplatněny. Z toho
vyplývá, že také u pohledávek zajištěných zástavním právem se úroky, úroky z
prodlení a poplatek z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým
jednáním uspokojí ve stejné skupině a podle pořadí určeného dnem, kdy soudu
došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo přihláška; toto platí i tehdy,
jsou-li úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení rovněž zjištěny
zástavním právem. Nelze-li pak uspokojit zcela pohledávky patřící do téže
skupiny, které mají stejné pořadí, uspokojí se z rozdělované podstaty poměrně.
(srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář.
II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1666).
Závěr odvolacího soudu, který určil pořadí příslušenství pohledávky odvolatele
za dobu delší než tři doky před rozvrhovým jednáním podle dne, kdy byl podán
návrh na výkon rozhodnutí a kdy byla podána přihláška, a nikoli podle dne
vzniku zástavního práva pohledávky zajišťujícího, je proto správný.
Pokud jde o náklady odvolacího řízení, z § 337b odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že
pohledávky a jejich příslušenství je třeba vyčíslil ke dni rozvrhového jednání
a že po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k té části pohledávek a
jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena. Po usnesení o rozvrhu se tedy
výše uspořovaných částek nemění a ani odvolací řízení na ně nemá vliv. Námitka
odvolatele, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, je proto nedůvodná.
Dovolateli se správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší
soud tedy, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.),
dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s.
ř. zamítl.
Protože dovolání bylo zamítnuto a žádnému z účastníků - vyjma dovolatele -
účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli
právo, podle obsahu spisu nevznikly, dovolací soud rozhodl, že na náhradu
nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků (§ 243b odst. 5, věta první,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Miroslava
J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu