20 Cdo 4312/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka v
exekuční věci oprávněné V., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné V. P.,
zastoupené advokátem, o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2
pod sp. zn. 5 Nc 1707/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 14. 6. 2007, č.j. 14 Co 249/2007-116, takto :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, č.j. 14 Co
249/2007-116, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 4. 2007, č.j. 5
Nc 1707/2004-106, se ruší a věc se soudu prvního stupně vrací k dalšímu řízení.
Ve výroku uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne
19. 4. 2007, č.j. 5 Nc 1707/2004-106, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl
návrh na zastavení exekuce. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně
v tom, že návrh, jímž se povinná domáhala zastavení exekuce podle ust. § 268
odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění
pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“ (z důvodů zrušení exekučního
titulu), není důvodný, neboť za situace, kdy v důsledku vymožení exekuované
částky včetně nákladů exekuce i oprávněného zaniklo pověření exekutora k
provedení exekuce ve smyslu § 51 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“, zastavení exekuce
již nepřichází v úvahu, protože exekuce skončila provedením. Podle odvolacího
soudu je zastavení exekuce jen jedním ze způsobů skončení, v daném případě však
byla skončena jiným způsobem, a tak aplikace § 271 o. s. ř. za použití § 52
odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. nepřichází v úvahu, protože o náhradě nákladů
exekuce a nákladů účastníků řízení může soud rozhodnout toliko v případě jejího
zastavení. Proto odvolací soud také uvedl, že pokud povinná požaduje, aby jí
byly vráceny zaplacené náklady exekuce a náklady řízení, pak to musí uplatnit
žalobou na náhradu škody.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž
prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. oponuje
závěru soudu, že poté, co pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly
vymoženy a pověření exekutora k provedení exekuce zaniklo, nelze již exekuci
zastavit z důvodu zrušení exekučního titulu postupem podle § 268 odst. 1 písm.
b) o. s. ř., jak se právě v dané věci stalo. Dovolatelka poukazuje na
skutečnost, že v takovém případě by již nebylo možno revidovat otázku nákladů
uvedené exekuce. Rozhodnutí má zásadní právní význam proto, že uvedená otázka
je soudy rozhodována rozdílně a výklad odvolacího soudu je v rozporu s § 268
odst. 1 písm. b) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí
a věc vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěrem odvolacího
soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ ve spojení s § 237 odst.
1 písm. c) o. s. ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je dán tím,
že rozhodnutí řeší otázku, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a
odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a
odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné
– povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s.
ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani ze spisu, a protože jinak je
dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího
přezkumu posouzení otázky, zda vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů
exekuce s následným zánikem pověření k provedení exekuce podle § 51 písm. c)
zákona č. 120/2001 Sb. je překážkou rozhodnutí o zastavení exekuce z důvodu
uvedeného v § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s.
ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř., které se použije i
pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.), bude výkon
rozhodnutí (exekuce) zastaven, jestliže rozhodnutí, které je podkladem výkonu,
bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným.
V projednávaném případě Obvodní soud pro Prahu 2 pravomocným usnesením
ze dne 21. 10. 2004, č.j. 5 Nc 1707/2004-5, nařídil podle vykonatelného
rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, vydaného odborem výstavby Ú. m. č. P.
dne 30. 10. 2003, č.j. výst.: 2331/03/Cv (exekuční titul), exekuci odstraněním
stavby tak, že jej dá oprávněná provést někým jiným nebo si jej provede sama, a
k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 84 591,15 Kč (náklady na provedení
předem) a nákladů této exekuce, které budou určeny, a provedením exekuce
pověřil soudního exekutora.
Z obsahu spisu se podává, že dne 3. 11. 2005 byl exekuční titul
rozhodnutím M. m. P. č.j. MHMP-172206/2004/OST/So/He, mimo odvolací řízení pro
nezákonnost zrušen.
Dne 14. 12. 2005 soudní exekutor vydal exekuční příkaz č.j. 033 EX
1109/04-12 k provedení exekuce prodejem nemovitostí povinné k vymožení
povinnosti zaplatit oprávněné pohledávku 84 591,15 Kč, náklady oprávněné a
náklady exekuce.
Na návrh povinné bylo provedení exekuce odloženo usnesením Městského
soudu v Praze ze dne 2. 2. 2006, č.j. 15 Co 42/2006-65, do pravomocného
skončení řízení o přezkoumání rozhodnutí (exekučního titulu) mimo odvolací
řízení.
Rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 20. 9. 2006, č.j.
4069/2006-83/O-318/06 (dle sdělení M. m. P. na č.l. 98 nabylo právní moci 28.
2. 2007), bylo rozhodnutí, jímž byl zrušen exekuční titul, potvrzeno.
Ze sdělení soudního exekutora na č.l. 91 vyplývá, že exekuční řízení je
ze strany exekutora ukončeno dnem 11. 1. 2006 vymožením pohledávky a „povinné
byl odblokován veškerý majetek zablokovaný exekučními příkazy“, a to blíže
specifikovaná nemovitost a dále bankovní účet u e.. Dle sdělení exekutora již
byla náhrada nákladů exekuce a odměna exekutora zcela uhrazena povinnou.
Jak se promítá okolnost, že pohledávka, její příslušenství a náklady
exekuce byly vymoženy, v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce podle
ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. (z důvodu zániku titulem přiznaného
práva), vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo
3516/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2007 pod
č. 95.
Na rozdíl od ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., které
dovoluje exekuci – na návrh nebo i bez návrhu – zastavit proto, že po vydání
rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před vydáním) zaniklo přiznané
právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze znění § 268 odst. 1 písm.
b/ o. s. ř. nevyplývá a nelze ho dovodit ani výkladem. Je tomu tak – obecně –
proto, že provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů
exekuce, nařízené podle titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen,
představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto
postaveno, že exekuce byla provedena na základě titulu, který byl po jejím
nařízení zrušen, může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným
obohacením.
Odlišné právní posouzení odvolacího soudu, že provedení exekuce a zánik
pověření k provedení exekuce ve smyslu § 51 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb.
brání rozhodování o návrhu na její zastavení podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s.
ř. (jinak řečeno, že provedení exekuce brání věcnému rozhodnutí o takovém
návrhu), tedy správné není a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř. byl tudíž uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto – aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) – napadené rozhodnutí
zrušil. Protože ani soud prvního stupně věc neposoudil v souladu s tím, co bylo
uvedeno, vztahují se důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího
soudu, i na jeho rozhodnutí; Nejvyšší soud proto zrušil i toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za
středníkem, odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§
243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o
věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. října 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu