20 Cdo 434/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. s., a. s., proti povinné D. P., srážkami ze mzdy pro 4.290,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 454/2000, o „odvolání“ povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.7.2002, č.j. 10 Co 606/2002– 58, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinné.
Proti tomuto usnesení povinná brojí podáním, jež označila jako „odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.7.2002“.
Soud prvního stupně ji usnesením doručeným dne 31.1. 2003 vyzval, aby si ve lhůtě 14 dnů zvolila zástupem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; do dnešního dne se tak nestalo.
Podle § 201 o.s.ř. může účastník, pokud to zákon nevylučuje, napadnout odvoláním jen rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podle § 10 odst. 1, 2 o.s.ř. o odvoláních proti rozhodnutím okresních nebo krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují soudy krajské, resp. vrchní. Podle § 10a o.s.ř. Nejvyšší soud rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudců odvolacích.
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Jestliže povinná „odvolání” přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání”, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit.
I v případě, že by opravný prostředek podaný povinnou bylo možno pokládat za dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.), nemůže být výsledek řízení jiný.
Podle § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. musí být dovolatel (fyzická osoba) zastoupen advokátem (notářem), jestliže nemá sám právnické vzdělání; tímto zástupcem musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle § 243c, § 104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Z podání dovolatelky zastoupení advokátem nevyplývá a listiny, způsobilé toto zastoupení (případně dosažení právnického vzdělání) prokázat, předloženy nebyly.
Jestliže splnění podmínky řízení podle § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. povinná – navzdory takovému opatření – ani dodatečně nedoložila, nezbývá než řízení (o dovolání) zastavit rovněž.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř. (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1 o.s.ř.); oprávněné, která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu, však v daném stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu