20 Cdo 434/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra
Kůrky v exekuční věci oprávněné O. p., a.s., proti povinné P., s.r.o.,
zastoupené advokátkou, pro 246.960,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 7689/2002, o dovolání povinné proti
usnesení Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 291/2003-39, ze dne 29. 8. 2003,
I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2002, č.j. 25
Co 291/2003-39, pokud jím bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10
ze dne 25. 11. 2002, č.j. 19 Nc 7689/2002-28, o zamítnutí návrhu na odklad
exekuce, se odmítá.
II. Jinak se dovolání zamítá.
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne
25. 11. 2002, č.j. 19 Nc 7689/2002-28, kterým obvodní soud zamítl návrh povinné
na zastavení exekuce a odklad exekuce. Odvolací soud stejně jako soud prvního
stupně dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce není dán, neboť vymáhané
právo není promlčeno. Jestliže předmětem nalézacího řízení byly nároky
oprávněné vzniklé před účinností zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve
znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“) a nalézací soud je
posuzoval ve smyslu ustanovení § 763 odst. l obch. zák. podle zákona č.
109/1964 Sb., hospodářského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen
„hosp. zák.“), je třeba i běh promlčecích lhůt vážících se k tomuto vymáhanému
právu posuzovat podle zákona č. 109/1961 Sb., konkrétně ustanovení § 131b odst.
5.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. l
písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen“o.s.ř.“), dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně
posuzoval běh promlčecí lhůty podle ustanovení § 763 odst. 2 obch. zák a
nevypořádal se s její námitkou, že již uplynula „horní hranice“ promlčecí doby
stanovené v § 408 obch. zák. Závazkový vztah mezi účastníky vznikl za účinnosti
hospodářského zákoníku, proto promlčecí lhůta práva na zaplacení byla podle §
131a hosp. zák. tříletá a v daném případě začala běžet 21. 5. 1991, resp. 6. 5.
1991, tedy přede dnem účinnosti obch. zák. I v takovém případě by však
promlčecí lhůta stanovená v § 131b odst. 2 hosp. zák. uplynula před podáním
návrhu na výkon exekučního titulu. Protože se však podkladové rozhodnutí stalo
vykonatelným dne 23. 2. 1997, nelze na běh promlčecí lhůty aplikovat
ustanovení § 131b odst. 5 hosp. zák., ale je třeba vycházet z
ustanovení § 408 obch. zák. Pokud byl návrh na exekuci podán až v listopadu
2002, je námitka promlčení vznesena oprávněně. Navrhla proto, aby dovolací soud
zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce – § 130 zákona č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 120/2001
Sb.“/) je dovolání přípustné jen v případech uvedených v § 238a odst. l písm.
c/ až g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a dále v § 239 o.s.ř. Protože rozhodnutí o
odkladu výkonu rozhodnutí není mezi vyjmenovanými usneseními, dovolání proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně,
kterým bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, nelze podat.
Jestliže přípustnost dovolání upravuje zákon, nemůže její přípustnost založit
ani nesprávné poučení odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto v uvedeném rozsahu
odvolání povinné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce je
podle § 238a odst. l písm. d/, odst. 2, ve spojení s § 237 odst. l písm. c/
o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné (otázka promlčení práva na
soudní výkon rozhodnutí z intertemporálního hlediska § 763 obch. zák. dovolacím
soudem dosud řešena nebyla), není však důvodné.
Podle § 763 odst. l věty první obch. zák. tímto zákonem se řídí
právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé
přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jako i práva z
odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených
přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídi dosavadními předpisy.
Podle § 763 odst. 2 obch. zák. podle dosavadních předpisů se až do
svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti
tohoto zákona, jako i lhůty pro uplatnění práv, která se podle předchozího
odstavce řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto
zákona.
Rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 37 Cm 577/92-47,
ze dne 23. 1. 1997, bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému 230.804,- Kč,
16.156,- Kč a na náhradě nákladů řízení 33.517,- Kč, vše do tří dnů od právní
moci rozsudku.
Pro určení, podle jakého právního předpisu se v souzené věci bude
posuzovat promlčecí lhůta k vymožení práva přiznaného pravomocným rozhodnutím
soudu, je podstatné, podle jakého právního předpisu byl posuzován právní vztah
mezi účastníky v nalézacím řízení. Předmětem sporu byly nároky vzniklé před
účinností obchodního zákoníku (nezaplacení ceny papíru dodaného na základě
objednávek č. 58/91 a 60/91 ze dne 3. 4. 1991 a 10. 4. 1991), jež bylo proto
třeba podle § 763 odst. l obch. zák. posuzovat podle hospodářského zákoníku.
Řídí-li se podle dosavadních právních předpisů i lhůty pro uplatnění práv,
která se podle předchozího odstavce řídí dosavadními předpisy, i když začnou
běžet po účinnosti obchodního zákoníku (§ 763 odst. 2 obch. zák.), tedy i lhůta
k uplatnění pravomocným rozhodnutím přiznaného práva, posuzuje se podle
hospodářského zákoníku také promlčecí lhůta.
Podle § 131b odst. 5 hosp. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným
rozhodnutím příslušného orgánu, je promlčecí lhůta desetiletá a běží ode dne,
kdy mělo být plněno.
Shora uvedený rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze, který
je v souzené věci exekučním titulem, nabyl právní moci dne 19. 2. 1997 a
uplynutím třídenní lhůty k plnění se stal vykonatelným. Jestliže exekuční
řízení bylo zahájeno dne 19. 11. 2002, je zřejmé, že desetiletá promlčecí lhůta
stanovená v § 131b odst. 5 hosp. zák. nemohla dosud skončit.
Protože se povinné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu
správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez
jednání (§ 234a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání proti usnesení odvolacího
soudu (pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí
návrhu na zastavení exekuce) jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 věty před
středníkem o.s.ř. zamítl.
O nákladech, jež oprávněné vznikly v dovolacím řízení, rozhodne
soudní exekutor (§ 88 odst. l zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu