20 Cdo 4394/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného E., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1. A. F.
P.a 2. O. P., zastoupené advokátem, pro 30 201,30 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. Nc 6153/2003, o dovolání 2. povinného
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, č. j. 14 Co
263/2007-255, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, č. j. 14 Co 263/2007-255, a
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 1. 2007, č. j. Nc
6153/2003-189, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 30. 1. 2007, č. j. Nc 6153/2003-189,
zamítl návrh 2. povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu
ze dne 26. 3. 2003, č. j. Nc 6153/2003-11 (I. výrok), 2. povinnému uložil
nahradit oprávněnému náklady exekuce ve výši 1.160,- Kč (II. výrok) a
oprávněnému nepřiznal vůči 1. povinnému právo na náhradu nákladů exekuce (III.
výrok).
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu 1. stupně ve výroku
I. potvrdil a v (nákladovém) výroku II. zrušil. Dospěl k závěru, že dohoda o
splnění závazku, kterou dne 1. 6. 2006 uzavřeli 2. povinný a Ch. N., je vůči
oprávněnému (konkursnímu věřiteli) neúčinná, protože byla uzavřena v době po
prohlášení konkursu na majetek 2. povinného; předmětem této dohody je majetek
patřící do konkursní podstaty, neboť jím jsou peněžité prostředky 2. povinného;
zároveň se však nejedná o dohodu, jež by měla za následek rozmnožení konkursní
podstaty 2. povinného (v tomto směru městský soud odkazuje na rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. 31 Cdo 542/98, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1999, sešit č. 6, pod poř. č.
34.), protože se jedná o dohodu uzavřenou podle § 534 občanského zákoníku,
kterou se nový dlužník Chiton News s. r. o. zavazuje splnit závazek za 2.
povinného. Plněním za 2. povinného by přitom společnosti Ch. N. vznikla vůči
němu pohledávka. Důvod pro úplné zastavení exekuce není dán ani proto, že dosud
nebyly uspokojeny náklady nalézacího řízení a příslušenství částek 14.080,80 Kč
a 16.120,50 Kč za období od 7. 2. 2006 do 9. 2. 2006, neboť částka 88.593,11 Kč
byla oprávněnému zaplacena až 10. 2. 2006. Městský soud dále uzavřel, že
rozhodnutím téhož soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. K 156/99, vydaným v
konkursním řízení, kterým zanikla účast oprávněného v tomto řízení v rozsahu
pohledávky ve výši 54.949,61 Kč, není vázán a že i tak zůstala neuspokojena
pohledávka oprávněného ve výši 33.643,50 Kč představující kapitalizované
příslušenství ve výši 19 % úroku z částky 14.080,80 Kč od 29. 3. 2000 do 6. 2.
2006 a ve výši 19 % úroku z částky 16.120,50 Kč za stejné období, dále 19 %
úrok z těchto částek od 7. 2. 2006 do 9. 2. 2006 a náklady předchozího
nalézacího řízení 7.687 Kč i náklady odvolacího řízení 1.600 Kč.
Dovolatel – 2. povinný – v dovolání, jež směřuje proti výroku I. a jehož
přípustnost opírá o § 238a odst. 1 písm. d) ve spojení s § 237 odst. 3 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále
jen „o. s. ř.“), namítá existenci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. Předně uvedl, že při ústním vyhlášení usnesení odvolací soud uvedl
jiné důvody, pro něž považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za správné
(rozhodnutí odůvodnil tím, že po prohlášení konkursu nelze činit žádné úkony,
tedy ani podávat návrhy na zastavení exekuce), a jiné důvody uvedl v písemném
vyhotovení. Dohodu o splnění závazku (dluhu) založenou na č. l. 66 spisu,
kterou uzavřel po prohlášení konkursu se společností Ch. N. na rozdíl od závěrů
odvolacího soudu nepovažuje za neúčinnou, neboť předmětem této dohody nejsou
peněžité prostředky 2. povinného, ale peněžité prostředky společnosti Ch. N. Za
nesprávný považuje odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.
zn. 31 Cdo 542/98, neboť zaplacením pohledávky společností Chiton News s. r. o.
k poškození konkursní podstaty nedošlo. Dovolatel v této souvislosti odkazuje
na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 15 Cmo
10/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004,
sešit 1-2, pod č. 18. Dále uvedl, že původní oprávněný uplatnil v konkursním
řízení i v exekučním řízení jednu a tutéž pohledávku, tj. pohledávku ve výši
54.949,61 Kč, zahrnující částku 14.080 Kč s příslušenstvím a částku 16.120,50
Kč s příslušenstvím. Tato částka byla původnímu oprávněnému zaplacena a je tedy
nepochybné, že právo exekučním titulem přiznané zaniklo. Navrhl, aby dovolací
soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že Ing. V. N. zaniklo členství v
představenstvu 2. povinného ke dni 31. 8. 2002 a P. N. ke dni 4. 8. 2003,
přičemž usnesení, jímž o tom bylo rozhodnuto, nabylo právní moci dne 16. 1.
2008. Jestliže bylo dovolání podáno 25. 10. 2007, bylo podáno někým, kdo k němu
nebyl oprávněn, resp. neexistovaly osoby, které by mohly udělit plnou moc
advokátovi. Ačkoli byli Ing. V. N. a P. N. opětovně jako členové představenstva
zapsáni, a to dne 15. 2. 2008, resp. 1. 2. 2008, usnesením Městského soudu v
Praze č. j. F 23513/2008-1/B1593, ze dne 20. 2. 2008, byli ke stejnému dni
vzniku členství v představenstvu, tj. k datu 14. 10. 2006, rovněž z obchodního
rejstříku vymazáni. I když toto usnesení není pravomocné, lze očekávat, že v
době rozhodování dovolacím soudem tomu tak již bude. Oprávněný dále uvedl, že
napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť judikatura soudů je v
tomto směru již konstantní. Druhý povinný nebyl oprávněn uzavřít dohodu o
splnění závazku, neboť tím zatížil konkursní podstatu novým závazkem a poškodil
ostatní věřitele. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolací soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 12.
zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání právního zástupce 2. povinného (řádně zmocněného statutárním orgánem v
souladu se zveřejněným způsobem jednání za společnost) je důvodné, neboť
odvolací soud posoudil otázku splnění dluhu 2. povinného třetí osobou v rozporu
se stávající judikaturou.
V projednávané věci uzavřel 2. povinný dne 1. 2. 2006 s Ch. N. jakožto třetí
osobou dohodu, v níž se Ch. N. zavázala, že za 2. povinného splní jeho závazek,
jenž je předmětem této exekuce, s tím, že poté jí vznikne právo požadovat za
poskytnuté plnění náhradu (viz čl. 66). Dohoda vznikla mezi dvěma podnikateli v
době po prohlášení konkursu na majetek 2. povinného (s účinky ke dni 29. 3.
2000). Posouzení, zda je taková dohoda ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) zákona
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“,
neúčinná ve vztahu ke konkursním věřitelům, je možné jen v rámci konkursního
řízení při řešení, zda takovým úkonem nebylo znemožněno (ztíženo) uspokojení
pohledávek konkursních věřitelů. Pro exekuční řízení je rozhodné pouze to, zda
pohledávka oprávněného byla či nebyla uspokojena. Protože se v souzené věci
jedná o vymožení práva z obchodního závazkového vztahu (srov. exekuční titul,
tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 12. 1998, č. j. 23 C
228/97-70, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne
3. 8. 1999, č. j. 35 Co 242/99-103), je třeba pro zjištění, zda je dluh splněn,
vycházet z § 332 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů, který upravuje plnění závazku třetí osobou.
Nesprávný je také závěr odvolacího soudu, že návrhu nelze vyhovět proto, že
část pohledávky 2. povinný dosud nezaplatil. Týká-li se totiž nařízeného výkonu
rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti, bude výkon rozhodnutí
zastaven jen částečně (§ 268 odst. 4 o. s. ř.).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací soud je zrušil (§
243b odst. 1, část věty za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody
zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo také toto zrušeno a
věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta
druhá, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (§ 243d
odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu