20 Cdo 4450/2018-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou,
Ph.D., v exekuční věci oprávněného města Vsetín se sídlem městského úřadu ve
Vsetíně, Svárov č. 1080, identifikační číslo osoby 00304450, proti povinným 1)
A. M., narozené dne XY, bytem XY, a 2) neznámým dědicům po A. M., narozenému
dne XY, zemřelému dne 29. 3. 2018, zastoupeným opatrovníkem pro řízení JUDr.
Janem Vočkou, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 12, o vymožení
povinnosti odstranit stavbu oplocení, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod
sp. zn. 32 EXE 551/2011, o zastavení exekuce, o dovolání oprávněného proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2018, č. j. 9 Co
103/2018-209, takto:
Záhlaví usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. ledna 2019, č. j.
20 Cdo 4450/2018-251, se v části, v níž je identifikován povinný 2) opravuje
tak, že místo „2) A. M., narozenému dne XY, bytem tamtéž“ správně zní „2)
neznámým dědicům po A. M., narozenému dne XY, zemřelému dne 29. 3. 2018,
zastoupeným opatrovníkem pro řízení JUDr. Janem Vočkou, advokátem se sídlem ve
Vsetíně, Horní náměstí č. 12“.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3. o. s. ř.):
V písemném vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.
ledna 2019, č. j. 20 Cdo 4450/2018-251, došlo k chybě, když byl v záhlaví
uveden chybně povinný 2).
Vzhledem k tomu, že jde o zřejmou nesprávnost, na kterou Okresní soud ve
Vsetíně upozornil, bylo zmíněné pochybení postupem podle ustanovení § 164 o. s.
ř. ve spojení s ustanovením § 243c o. s. ř. napraveno, aniž by vydáním
opravného usnesení byla dotčena právní moc a vykonatelnost opraveného usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu
Shora označeným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního
soudu ve Vsetíně ze dne 9. 1. 2018, č. j. 32 EXE 551/2011-199, kterým soud
prvního stupně zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu ve Vsetíně
ze dne 11. 1. 2011, č. j. 32 EXE 551/2011-10, vedenou soudním exekutorem Mgr.
Reném Mohylou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 187 EX 00124/14, rozhodl,
že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Renému Mohylovi,
Exekutorský úřad Přerov, na náhradě nákladů exekuce 242 Kč, a že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.); a dále rozhodl, že
žádný z účastníků a soudní exekutor nemají právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení (výrok II.). Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem v projednávané
věci je rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování,
stavebního úřadu a dopravy ze dne 9. 6. 2010, č. j. MÚVS-S 8842/2009/OÚPSŘ-330/
Hrn-14, kterým byla povinným jako vlastníkům oplocení uložena povinnost
předmětnou nemovitost odstranit, a dospěl k závěru, že oprávněný není aktivně
legitimován k podání exekučního návrhu a je tedy dán důvod pro zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Aktivní
legitimaci k podání exekučního titulu vymezuje správní řád, dle kterého je
(mimo jiné) exekuční návrh oprávněn podat správní orgán, který rozhodnutí v
prvním stupni rozhodoval, v projednávané věci je to tedy Městský úřad Vsetín,
odbor územního plánování, stavebního úřadu a dopravy, a nikoliv oprávněný.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, neboť se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 608/2018. Namítá, že obecní
úřad na rozdíl od obce, která je veřejnoprávní korporací, nedisponuje právní
subjektivitou a je pouze orgánem obce, který vykonává (mimo jiné) přenesenou
působnost svěřenou obci státem, avšak v právních vztazích vystupovat nemůže. K
podání návrhu na nařízení exekuce je proto aktivně legitimována obec, jednak z
důvodu, že v části, v níž se vykonává rozhodnutí o nákladech řízení, jsou
náklady správního řízení vymáhané v předmětném řízení příjmem obce podle § 7
odst. 1 písm. d) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a aktivní
legitimace obce tak v tomto případě vyplývá ze zákona, a jednak z důvodu, že
stavební úřad obce, který nemá vlastní rozpočet ani vlastní prostředky a
hmotněprávní způsobilost, není schopen zajistit demoliční práce a případně
uhradit jejich náklady podle dohody se soudním exekutorem. Dovolatel navrhl,
aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce
nezastavuje, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř. Po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a je
přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení
otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242
o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), a dospěl k
závěru, že dovolání je opodstatněné. Dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 608/2018,
dovodil (ve věci týkající se týchž účastníků řízení), že vydání exekučního
titulu Městským úřadem Vsetín, odborem územního plánování stavebního řádu a
dopravy, bylo výkonem státní správy v tzv. přenesené působnosti. Osobou
odpovědnou za výkon přenesené působnosti je pak obec a výkon této přenesené
působnosti zcela a beze zbytku náleží obci. Na základě právě uvedeného je tedy
třeba dovodit, že je to obec, která má právo na základě exekučního titulu,
vydaného jejím orgánem v rámci přenesené působnosti, domáhat se nařízení výkonu
tohoto rozhodnutí (exekuce), a to jako osoba oprávněná z exekučního titulu ve
smyslu § 105 odst. 1 spr. řádu; je přitom bez významu, zda je předmětem výkonu
rozhodnutí (exekuce) peněžité či nepeněžité plnění.
Obec jako veřejnoprávní
korporace je totiž v těchto případech, kdy je vykonáváno rozhodnutí orgánu obce
v rámci přenesené působnosti, osobou, která je oprávněná a současně i povinná
zajistit výkon přenesené působnosti, který zahrnuje i případný nucený výkon
vykonávaného rozhodnutí vydaného orgánem obce při výkonu přenesené působnosti. Opačný závěr by bránil tyto povinnosti vykonávat řádně, neboť by zamezoval
možnosti obce domáhat se výkonu rozhodnutí u soudního exekutora ve smyslu § 105
odst. 2 spr. řádu, když orgán obce, který rozhodnutí vydal, a který by se měl
výkonu rozhodnutí domáhat, nemá možnost soudnímu exekutorovi předem hradit
náklady exekuce na realizaci rozhodnutí, neboť nemá vlastní účet, vlastní
rozpočet, ze kterého by mohl hradit případné náklady, které v průběhu exekuce
vzniknou, a ani hmotněprávní způsobilost, tyto možnosti a způsobilost má pouze
obec; orgán obce rovněž není ani osobou, která by následně mohla přijmout
případné plnění od povinného k náhradě nákladů exekuce, neboť nedisponuje
vlastním účtem. V projednávané věci je exekučním titulem rozhodnutí Městského úřadu Vsetín,
odboru územního plánování stavebního řádu a dopravy, ze dne 9. 6. 2010, č. j. MÚVS-S 8842/2009/OÚPSŘ-330/Hrn-14, kterým bylo povinným jako vlastníkům
předmětné stavby nařízeno její odstranění a současně jim byla uložena povinnost
nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Ze shora uvedeného vyplývá, že obec
je oprávněná (a současně i povinná) ze zákona vykonávat přenesenou působnost,
jejímž obsahem je i dohled a případné vynucení povinnosti uložené jejím orgánem
v rámci přenesené působnosti, a je tedy osobou aktivně legitimovanou k podání
exekučního návrhu ve smyslu § 105 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu (dále je spr. řádu). Vzhledem k tomu, že odvolací soud se nezabýval
aktivní legitimací oprávněného k podání exekučního návrhu podle § 105 odst. 2
spr. řádu, jsou jeho právní závěry nesprávné. Protože usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou dány podmínky pro
zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání
nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle
ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno
usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto
Nejvyšší soud ČR zrušil rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního
stupně (Okresnímu soudu ve Vsetíně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá
o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o
náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech
původního řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu