20 Cdo 4481/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněné H. C. a.s., proti povinnému P. Š., pro 48,- Kč, vedené
u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 Nc 1770/2006, o dovolání
oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.
července 2007, č. j. 24 Co 1564/2007 - 61, takto:
Dovolání se zamítá.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání oprávněné potvrdil
usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 5. 2007, č. j. 6 Nc
1770/2006 - 47, ve výroku, kterým byla částečně zastavena exekuce o částku
4.500,- Kč (nařízená usnesením téhož soudu ze dne 17. 3. 2006, č. j. 6 Nc
1770/2006 - 3), a rozhodl, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení; ve výroku o částečném zamítnutí návrhu povinného na
zastavení exekuce zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno. Předchozí
rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 7. 12. 2006, č. j. 6 Nc 1770/2006 - 18,
v této věci bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 16. 2. 2007, č. j. 24 Co 81/2007 - 26, neboť soud prvního stupně rozhodl o
návrhu povinného na zastavení exekuce bez nařízení jednání a jeho rozhodnutí
postrádalo odůvodnění. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného
soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že podmínky pro částečné
zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) a odst. 4 o. s. ř. byly splněny.
Odvolací námitku oprávněné, že by ohledně částek poukázaných povinným v celkové
výši 4.500,- Kč na účet soudního exekutora pověřeného provedením exekuce, který
dosud žádné exekuční příkazy nevystavil, neměla být exekuce soudem zastavena,
třebaže byla uhrazena pouze část pohledávky vymáhané v exekučním řízení,
nepovažoval za důvodnou (v tomto ohledu odkázal na nález pléna Ústavního soudu
ČR ze dne 1. 3. 2007, č. 8/2006, publikovaný pod č. 94/2007 ve Sbírce
zákonů).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním z důvodu uvedeného v §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž zásadní význam napadeného rozhodnutí po
právní stránce spatřuje v otázce, zda „v případech, kdy povinný v rámci
nařízené exekuce plní vymáhanou pohledávku přímo soudnímu exekutorovi, jenž byl
pověřen jejím provedením, aniž však vystavil exekuční příkaz, má soud exekuci
částečně zastavovat či zda je třeba mít za to, že i v těchto případech dochází
k zániku exekuce ze zákona, jako se to děje v případech, kdy pověřený soudní
exekutor vymáhanou pohledávku vydobude s použitím mocenského prvku, tzn. dojde
k vymožení za použití některého ze zákonem stanovených způsobů provedení
exekuce“, kterou Nejvyšší soud dosud neřešil a která je obecnými soudy
rozhodována rozdílně. Dovolatelka s odkazem na § 51 písm. c) exekučního řádu
setrvává na svém názoru, že v části odpovídající platbám vymoženým soudním
exekutorem zaniká exekuce ze zákona, takže zastavení exekuce soudem v tomto
rozsahu nepřichází v úvahu; nezastavuje-li totiž soud exekuci v případě úplného
vymožení dlužné částky, tím spíše nelze dovodit, že by soud měl částečně
zastavit exekuci, je-li vymožena jen část exekuované pohledávky. Pokud soudy
obou stupňů poukázaly na nález pléna Ústavního soudu č. 8/06, pak oprávněná
připomíná, že tento nález se primárně zabýval problematikou odměny soudního
exekutora v případech, kdy povinný plnil dobrovolně poté, co exekuce byla
nařízena. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a
vyhovující výrok usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce a
věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu
dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) ve
spojení s § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6.
2009, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam daný tím, že dovolací soud dosud výslovně neřešil otázku, zda v případě
částečného zániku vymáhané pohledávky splněním v průběhu exekučního řízení
ohledně částek poukázaných povinným na účet soudního exekutora pověřeného
provedením exekuce, který dosud nevydal exekuční příkaz, soud exekuční řízení
částečně zastaví či nikoliv.
Po přezkoumání věci ve smyslu § 242 o. s. ř. dospěl dovolací soud k závěru, že
dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 268 odst. l písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon
rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude
výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto
rozsudku. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení týká-li se nařízeného výkonu
rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí
nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon
rozhodnutí zastaven částečně.
Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh
nebo i bez návrhu.
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro
exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 51 písm. c) exekučního řádu pověření k provedení exekuce zaniká,
jestliže pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy.
Podle § 55 odst. 1 exekučního řádu exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce
podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 a 290 občanského soudního
řádu).
Z této úpravy lze dovodit, že zanikne-li v průběhu exekučního řízení vymáhaná
peněžitá pohledávka částečným splněním povinného k rukám či na účet exekutora
(který dosud ani nevydal exekuční příkaz), nezaniká ze zákona pověření
exekutora k provedení exekuce, jelikož pohledávka (její příslušenství a náklady
exekuce) nebyla ani částečně exekutorem vymožena, a tudíž ustanovení § 51 písm.
c) exekučního řádu na takovou situaci nedopadá. Jestliže občanský soudní řád v
ustanovení § 268 odst. 4 částečné zastavení výkonu rozhodnutí upravuje, přičemž
pro exekuční řízení se ustanovení občanského soudního řádu použijí přiměřeně,
je jednoznačné, že pokud vymáhaná pohledávka, její příslušenství a náklady
exekuce nebyly exekutorem vymoženy, a povinný plnil částečně exekutorovi, soud
exekuční řízení ohledně takto zaplacené částky částečně zastaví podle § 268
odst. 1 písm. g), odst. 4 a § 269 odst. 1 o. s. ř., a to na návrh nebo i bez
návrhu.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že Okresní soud v Prachaticích
usnesením ze dne 17. 3. 2006, č. j. 6 Nc 1770/2006 - 3, nařídil podle
rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. T. S. ze dne 2. 5. 2003, sp. zn. H/2003/18, k
uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 48,- Kč, pro náklady předcházejícího
řízení ve výši 2.750,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení
stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil JUDr. V. N.,
soudního exekutora se sídlem v B. V průběhu řízení pak soud prvního stupně
zjistil, že povinný zaplatil na účet soudního exekutora částku 4.500,- Kč (ve
třech splátkách dne 18. 4., 18. 5. a 20. 6. 2006) a že soudní exekutor zatím
nevydal exekuční příkaz.
Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci ve smyslu
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., dospěl-li (shodně se soudem prvního stupně) k
závěru, že v daném případě byly podmínky pro částečné zastavení exekuce podle §
268 odst. 1 písm. g) a odst. 4 o. s. ř. o částku 4.500,- Kč splněny, když v
řízení bylo zjištěno, že tuto částku povinný v průběhu exekučního řízení
zaplatil na účet soudního exekutora, který dosud nevydal exekuční příkaz.
Správně též soudy obou stupňů poukázaly i na právní názor vyjádřený v bodu 34.
nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, č. 8/2006, publikovaného pod č.
94/2007 ve Sbírce zákonů, jímž vyslovil, že „Ústavní soud považuje za vhodné,
aby obecné soudy v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) důsledně postupovaly
podle § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu a řízení zastavovaly i
tehdy, zanikne-li vymáhaná pohledávka splněním v průběhu exekučního řízení“.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání
oprávněné podle § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87
a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Olga Puškinová , v.
r.
předsedkyně senátu