20 Cdo 459/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou
ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Biskupství českobudějovického, se sídlem
v Českých Budějovicích, Biskupská č. 132/4, identifikační číslo osoby 00445118,
proti povinné Mgr. O. S., zastoupené Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou se
sídlem v Horoměřicích, Nebušická č. 709, pro 181 720,50 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 E 435/2008, o
dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
27. září 2016, č. j. 7 Co 1893/2016-195, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. září 2016, č. j. 7 Co
1893/2016-195, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
5. září 2016, č. j. 19 E 435/2008-170, o zastavení řízení o opětovném návrhu
povinné ze dne 5. srpna 2016 na přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu
soudu ČR a o opětovném návrhu povinné ze dne 5. srpna 2016 na úplné zastavení
výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, nařízeného usnesením Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 18. dubna 2008, č. j. 19 E 435/2008-6, a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se
soudem prvního stupně dospěl k závěru, že o předmětných návrzích povinné nemůže
být věcně rozhodnuto z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení, a
to překážky věci rozhodnuté, neboť povinná opakovaně podává návrhy na zastavení
výkonu rozhodnutí z důvodu, že exekuční titul byl vydán soudním úředníkem, a
nikoli soudcem.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním, ve kterém
namítá, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku neplatnosti
exekučního titulu, který podle jejího názoru nebyl vydán orgánem k tomu
oprávněným.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí z 29. dubna 2003, sp. zn. 28 Cdo 724/2003,
uvedl, že překážka věci pravomocně rozhodnuté (res judicata) patří mezi
podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení (§ 103 o. s. ř.), a
představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k
zastavení řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud dospěl v posuzované věci k závěru, že novému projednání brání
překážka věci pravomocně rozsouzené (§ 159a odst. 5 o. s. ř.), neboť s právními
argumenty dovolatelky se vypořádal již ve svém usnesení ze dne 1. února 2016,
č. j. 20 Cdo 5287/2015-109, ve kterém uvedl, že soudní tajemnice I. H. měla k
vydání platebního rozkazu ze dne 18. ledna 2008, č. j. 57 Ro 46/2008-9,
pravomoc podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. j) vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a
krajské soudy, ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 2. 2017