Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 468/2017

ze dne 2017-07-26
ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.468.2017.1

20 Cdo 468/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Autoset Centrum s. r. o., se sídlem v Třinci, Staré Město, Lidická č. 166, identifikační číslo osoby 646 17 751, zastoupené JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lidická č. 613, proti povinnému Bc. L. R., P., zastoupenému JUDr. Otou Kunzem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 89/90, pro 6 413 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy (dříve u JUDr. Tomáše Vrány), Exekutorský úřad Přerov pod sp. zn. 203 Ex 36922/15, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2016, č. j. 15 Co 214/2016-68, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. ) :

Dovolání povinného proti v záhlaví označenému rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále též „odvolací soud“), kterým bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 3. 3. 2016, č. j. 103 Ex 36922/15-56, jímž byla zamítnuta „žádost povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů“ pro exekuční řízení, když odvolací soud ve shodě se soudním exekutorem dovodil, že povinný své poměry věrohodným způsobem nedoložil a nadto ochrana zájmů povinného ustanovení zástupce nevyžaduje, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.

1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzen jinak. Ohledně řešení vznesené otázky výkladu a aplikace ustanovení § 30 o. s. ř. (§ 138 odst. 1 o. s. ř.) bylo již Nejvyšším soudem judikováno, že účastník, který žádá o ustanovení zástupce, je povinen věrohodným způsobem prokázat své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srovnej usnesení ze dne 29.

1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí). Soudní exekutor a odvolací soud svá rozhodnutí na nedostatečném doložení majetkových poměrů povinného pro závěr, zda povinný splňuje předpoklady pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, správně založili. V tomto směru ani odvolatel žádné námitky nevznáší. Poukazuje-li odvolatel na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.

6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, pak jde o rozhodnutí, které na danou věc nedopadá, protože dovozuje, že při nezměněných poměrech účastníka řízení, které odůvodňují ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovaní § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení, odůvodňují i takový postup pro řízení předcházející. Je to z toho důvodu, že hlediska pro rozhodování o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle § 30 o. s. ř. jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná (shodná) pro řízení před soudem prvního stupně, pro odvolací řízení i pro dovolací řízení.

V této konkrétní věci nebylo tvrzeno a ani soudem zjištěno, že rozhodné poměry povinného, které byly podkladem pro usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 6. 12. 2016, č. j. 203 Ex 36922/15-97, jímž povinnému přiznal zcela osvobození od soudních poplatků a rozhodl, že povinnému se pro dovolací řízení ustanovuje právní zástupce JUDr. Oto Kunc, advokát, zde již v nezměněné podobě existovali a soudu byly osvědčeny ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

I závěr, že ustanovení zástupce ochrana zájmů povinného nevyžaduje, má svůj odraz v ustálené praxi dovolacího soudu a v okolnosti, že předmětem exekučního řízení je vymožení pohledávky ve výši 6413 Kč s příslušenstvím, a proto uplatnění řádného nebo mimořádného opravného prostředku lze mít za objektivně nepřípustné (srov. § 202 odst. 2 a § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) a za bezúspěšné uplatnění opravných prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). S ohledem na výše uvedené proto nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.