20 Cdo 4711/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného S. B., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem
se sídlem v Brně, Anenská 8, proti povinnému M. J., zastoupenému JUDr.
Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, M. Steyskalové 62, pro
567.250,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69
Nc 988/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 24. 2. 2009, č. j. 20 Co 258/2008-105, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 21. 11. 2007, č. j. 69 Nc 988/2006-81,
zastavil částečně exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 3. 3. 2006, č.
j. 69 Nc 988/2006-3, a to v rozsahu vymáhaných pohledávek celkem ve výši 28
753,85 Kč, a to podle § 268 odst. 1 písm. g) a odst. 4 o. s. ř. (výrok I). Ve
zbývající části návrh povinného na úplné zastavení exekuce zamítl (výrok II).
Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce v souvislosti s
projednáním návrhu povinného na zastavení exekuce (výrok III).
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně v
napadeném výroku I (výrok I) a ve výroku III usnesení soudu prvního stupně
zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II). Dospěl k
závěru, že dopis povinného ze dne 14. 3. 2006, kterým zástupce povinného
sděluje oprávněnému, že téhož dne ve prospěch oprávněného zaplatil jistinu a
příslušenství podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 1. 2006, č.
j. 8 Cmo 224/2004, a že od přísudku byla odečtena povinnost oprávněného dle
odst. II a V předmětného rozhodnutí (náklady řízení, které měl oprávněný
zaplatit povinnému) je úkonem obsahujícím projev směřující k započtení
pohledávky (§ 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „obč. zák.“). Uvedl, že oba účastníci měli vůči sobě
vzájemnou pohledávku ve výši 28 753,85 Kč, přičemž ke střetu těchto pohledávek
došlo k 20. 2. 2006. Doručení projevu, který odvolací soud kvalifikuje jako
započtení, pak potvrzuje dopis zástupce oprávněného ze dne 22. 3. 2006 (č. l.
28). Usnesení městského soudu ve výroku III zrušil s odůvodněním, že je třeba,
aby soudní exekutor nejdříve rozhodl o výši svých nákladů, a teprve pak bude
najisto postaveno, zda exekuce bude nadále pokračovat či zda došlo k úplnému
zaplacení všech pohledávek.
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 a § 238a odst. 1 písm. d)
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009
(dále též jen o. s. ř.), a jež směřuje proti výroku I. napadeného usnesení,
uplatňuje dovolací důvody stanovené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Zásadní
právní význam napadeného usnesení přisuzuje otázce nejednotnosti soudní práce v
otázce doručování a rozhodnutí soudu v rozporu s hmotným právem. Uvedl, že
dopis ze 14. 3. 2006 neobsahuje žádný projev směřující k započtení pohledávky,
jedná se o oznámení, co povinný uhradil. Dále tvrdí, že ho jeho advokát
zastupoval jen ve věci vymáhání pohledávek a že i dopis advokáta povinného ze
dne 4. 10. 2007 potvrzuje, že k zápočtu pohledávek nedošlo. Tím, že se odvolací
soud nevypořádal s odvolací námitkou týkající se právě dopisu ze dne 4. 10.
2007 (č. l. 86), bylo porušeno právo oprávněného na spravedlivý proces. Navrhl
proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12.
zákona č. 7/2009 Sb.).
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž tento
soud rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst.
1 písm. d) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b)
nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §
237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně
nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu),
zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým
dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, kdy
by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku
zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu
sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle § 241a odst.
2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při
přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu
právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší
soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3
věta první o. s. ř.).
Ačkoliv dovolatel přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní
význam, hodnocením v dovolání vzneseným námitek k tomuto závěru dospět nelze.
Základním předpokladem započtení (§ 580 obč. zák.) je vzájemnost pohledávek,
tedy musí jít o dva závazky mezi týmiž subjekty, kdy věřitel jedné pohledávky
je zároveň dlužníkem druhé a naopak. Forma započtení není zákonem stanovena, z
obsahu kompenzačního úkonu však musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši
se uplatňuje k započtení proti pohledávce věřitele (srov. např. Švestka, J.,
Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník, Komentář. 10.
vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 1031 s.). Odvolací soud postupoval v souladu
se soudní praxí, posoudil-li tu část dopisu ze dne 14. 3. 2006, v níž zástupce
povinného sděluje zástupci oprávněného, že …“od přísudku byla odečtena
povinnost vašeho klienta dle odst. III. a odst. VI. předmětného rozhodnutí“
jako kompenzační úkon, neboť je z něho zřejmé, že jím povinný započetl
povinnost oprávněného nahradit mu náklady nalézacího řízení před soudy obou
stupňů, jejichž výše byla v podkladovém rozhodnutí stanovena.
Namítá-li dovolatel dále, že dopis z 14. 3. 2006 byl zaslán Mgr. Pokornému,
který ho byl oprávněn zastupovat ve věci vymožení jeho pohledávek, uplatňuje
novou skutečnost, což § 241a odst. 4 o. s. ř. nepřipouští.
Námitkou, že se odvolací soud nevypořádal s odvolací námitkou vztahující se k
obsahu dopisu zástupce povinného ze dne 4. 7. 2007, uplatňuje dovolatel
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K tomuto dovolacímu
důvodu by však mohl dovolací soud přihlédnout pouze za předpokladu, že shledal
dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné (viz výše).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího
ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.)
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl.
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu