20 Cdo 4734/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Magistrátu města Olomouce, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 583/0, proti povinnému P. N., pro 1.956,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 7556/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 8. 2010, č. j. 40 Co 745/2010-M142, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným usnesením krajský soud (ve výroku I.) odmítl pro nepřípustnost odvolání povinného do výroku II. usnesení ze dne 4. 8. 2010, č. j. 47 Nc 7556/2008-M136, jímž Okresní soud v Olomouci odmítl námitky povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. 3. 2010, č. j. 057 EXE 5906/08-64, vydanému soudním exekutorem Mgr. Ing. Radimem Opletalem; dále (ve výroku II.) krajský soud potvrdil výše uvedené usnesení okresního soudu ve výroku I., jímž byla zamítnuta žádost povinného z 18. 5. 2010 o ustanovení zástupce z řad advokátů. Odmítavý výrok odůvodnil ustanovením § 88 odst. 4, věta druhá zákona č. 120/2001 Sb., podle něhož proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek. Potvrzující výrok odůvodnil tím, že v dané fázi řízení jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva povinným (§ 30 odst. 1 a § 138 odst. 1, věta první zákona č. 99/1963 Sb.).
Rozhodnutí odvolacího soudu, ač řádně poučen o jeho nepřípustnosti, napadl povinný dovoláním.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále jen „ o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodná ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí, jímž krajský soud odmítl odvolání povinného, není dána. Rovněž dovolání proti výroku, jímž krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta není přípustné, jak ostatně Nejvyšší soud uvedl již i ve svém usnesení ze dne 4. května 2010, sp. zn. 20 Cdo 523/2010, vydaném k dřívějšímu dovolání Petra Novotného v řízení vedeném pro tutéž pohledávku.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů.
Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu z 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu