20 Cdo 4883/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněného Města J. H., proti povinnému O. s. A.,
zastoupenému advokátkou, prodejem nemovitostí pro 937.090,- Kč, vedené u
Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 10 E 29/2005 - 81, o dovolání
povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.
května 2007, č. j. 7 Co 642/2007 - 117, takto:
Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 7. 2006,
č. j. 10 E 29/2005 - 81, jímž okresní soud v řízení o výkon rozhodnutí prodejem
nemovitostí udělil příklep ohledně blíže označených nemovitostí oprávněnému
(vydražiteli), jemuž uložil v určené lhůtě zaplatit nejvyšší podání v částce
1,633.333,- Kč, na které započetl složenou jistotu 800.000,- Kč. Odvolací soud
uzavřel, že všechny předpoklady pro udělení příklepu byly splněny, neboť v
postupu a rozhodnutí soudu nebyly shledány žádné vady svědčící pro porušení
zákona. Okolnost, že konání dražby na základě nepravomocného usnesení o
nařízení dražebního jednání (pokud jde o výrok o výsledné ceně dražených
nemovitostí a s tím souvisejících výroků), není takovým porušením zákona při
provedení dražby, které by vedlo k neudělení příklepu (§ 336k odst. 3 o. s.
ř.). Z protokolu o dražebním jednání totiž vyplývá, že jediným dražitelem,
který se dražby dne 13. 7. 2006 účastnil, byl oprávněný, jemuž byl udělen
příklep za částku odpovídající nejnižšímu podání stanovenému dražební vyhláškou
ve výši 2/3 výsledné ceny dražených nemovitostí (§ 336e odst. 1 o. s. ř.), a
tato cena byla stanovena shodně jako usnesením Okresního soudu v Jindřichově
Hradci ze dne 5. 6. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 66, ve spojení s usnesením
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2007, č. j. 7 Co 277/2007
- 102, které nabylo právní moci 16. 2. 2007.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §
238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a
podává je z důvodů uvedených v § 241b odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Za zásadní
po právní stránce považuje otázku, „zda lze akceptovat stav, kdy k udělení
příklepu došlo proto, že při nařízení dražebního jednání a při provedení dražby
došlo k porušení zákona, když dražba dne 13. 7. 2006 proběhla na základě
nepravomocného usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášky),
které nabylo právní moci dne 16. 2. 2007, v důsledku čehož došlo k porušení: 1)
práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod, 2) práva na spravedlivé soudní řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod a 3) práva na ochranu práv ze strany
soudů podle čl. 90 Ústavy ČR“. Dovolatel nesouhlasí s právními závěry
odvolacího soudu a namítá, že konala-li se dražba na základě nepravomocné
dražební vyhlášky, „byla při ní eliminována a de facto vyloučena možnost účasti
dalších potenciálních vydražitelů“. Jestliže totiž soud sejme dražební vyhlášku
z úřední desky v den následující po dražbě nemovitostí (§ 63 vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a
krajské soudy), končí tímto okamžikem možnost stát se účastníkem dražby a tedy
možným vydražitelem, což má za následek, že další subjekty již nemohou v dražbě
získat konkrétní nemovitosti. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo
zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněný se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího
soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bodu 12. části první zákona č.
7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §
238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1
písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože odvolací
soud usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. § 336k odst. 3 o. s. ř.),
je použití § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (pojmově) vyloučeno a přípustnost
dovolání lze vyvozovat již jen z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji
spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce
právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž
posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a
jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí
zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko
dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze
namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a jímž také
dovolatel správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnil.
Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava rozděluje
průběh výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí do několika relativně
samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi
jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího
příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které
prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o
dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu,
účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny
pravomocným usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit
otázky, o kterých již bylo rozhodnuto.
Porušením zákona při nařízení dražebního jednání (§ 336k odst. 3 o. s. ř.)
rozumí judikatura i právní nauka (viz např. Výkon rozhodnutí v soudním řízení,
JUDr. Kurka a JUDr. Drápal, Linde, Praha 2004, str. 552) kromě případů, kdy
např. dražební vyhláška byla vydána před právní mocí usnesení o výsledné ceně
(§ 336a odst. 1 písm. d) o. s. ř.) nebo kdy neobsahovala všechny výroky
předepsané ustanovením § 336b odst. 2 o. s. ř., také případy, kdy některý z
výroků byl v dražební vyhlášce uveden v rozporu se zákonem. V souladu s tím, co
bylo uvedeno výše o relativní samostatnosti jednotlivých fází výkonu
rozhodnutí, je však za takovéto posledně uvedené případy namístě považovat
pouze ty, kdy nepříznivé důsledky „výroků v rozporu se zákonem“ nebylo možno
odstranit jinak, tedy např. případy, kdy takový výrok v rozporu se zákonem vedl
či mohl vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá
práva apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn.
20 Cdo 2077/2006).
V posuzované věci z obsahu spisu mimo jiné vyplývá, že usnesením soudu prvního
stupně ze dne 20. 4. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 64, byla určena cena dražených
nemovitostí, s tím, že s nimi nejsou spojena práva ani závazky, které by byly
zvláště oceňovány, a s tím, že závady, které prodejem nemovitostí v dražbě
nezaniknou, nebyly na předmětných nemovitostech zjišťovány, a byla určena
výsledná cena nemovitostí částkou 2.450.000,- Kč. Toto rozhodnutí, proti němuž
žádný z účastníků, tedy ani povinný, odvolání nepodal, nabylo právní moci dne
8. 6. 2006. Usnesením ze dne 5. 6. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 66, vydal soud
prvního stupně dražební vyhlášku, v jejímž výroku III. stanovil výslednou cenu
dražených nemovitostí částkou 2.450.000,- Kč, výši jistoty (výrok V.) a ve
výrocích VI. a VII. uvedl, že s nemovitostí nejsou spojena žádná práva ani
závady, které by byly zvláště oceňovány, a že závady, které prodejem
nemovitosti v dražbě nezaniknou, nejsou na předmětných nemovitostech
zjišťovány. Proti tomuto usnesení podal povinný odvolání, neboť nesouhlasil s
výslednou cenou dražených nemovitostí; odvolání bylo usnesením Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2006, č. j. 7 Co 1763/2006 - 74, odmítnuto
pro opožděnost. Toto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 20. 12. 2006, č. j. 11 C 33/2006 - 37, zrušeno pro
zmatečnostní vadu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Poté Krajský soud v
Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 1. 2007, č. j. 7 Co 277/2007 - 102,
které nabylo právní moci 16. 2. 2007, usnesení soudu prvního stupně v napadeném
výroku o stanovení výsledné ceny dražených nemovitostí a v navazujících
výrocích o stanovení výše jistiny a o závadách na nemovitostech potvrdil.
Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, jestliže
v daném případě dospěl k závěru, že nedostatek právní moci usnesení - ve výroku
o výsledné ceně nemovitosti a ve výrocích o stanovení výše jistiny a o závadách
na nemovitostech, jímž soud v řízení o výkon rozhodnutí udělil příklep na
nemovitostech podle § 336j o. s. ř., není porušením zákona ve smyslu § 336k
odst. 3 věty první o. s. ř., jelikož toto ustanovení pro případnou změnu
rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se příklep neuděluje, vyžaduje, aby šlo
o situaci, kdy příklep byl udělen právě proto, že při nařízení dražebního
jednání nebo při provedení dražby došlo k takovému porušení zákona, bez kterého
by příklep udělen nebyl. O takový případ v souzené věci nejde, neboť výsledná
cena nemovitostí byla určena pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne
20. 4. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 64. V důsledku okolnosti, že usnesení soudu
prvního stupně ze dne 5. 6. 2006, č. j. 10 E 29/2005 - 66, jímž byla vydána
dražební vyhláška, nebylo dne 13. 7. 2006, kdy se konalo dražební jednání, ve
výrocích o výsledné ceně dražených nemovitostí, o výši jistoty a o závadách na
nemovitostech pravomocné, proto k porušení zákona nedošlo (§ 336k odst. 3 o. s.
ř.), a žádná práva odvolatele do zahájení dražebního jednání ani při provedení
dražby tak nebyla porušena.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve
smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle § 238a odst. 1
písm. e), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § § 243b odst. 5, věty
první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný na jejich náhradu nemá právo a
oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu