20 Cdo 4920/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného Ing. M. L., zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem,
advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti povinnému Ing. R. L.,
zastoupenému Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Kozinova
1, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 6
Nc 1115/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě –
pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2009, č. j. 40 Co 134/2009-194, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2009, č.
j. 40 Co 134/2009-194, se ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, ruší, a v tomto
rozsahu se věc tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Jinak se dovolání odmítá.
Krajský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 3. 11. 2008, č. j. 6
Nc 1115/2006-172, jimž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce
(výrok I.) a zamítl návrh na odklad provedení exekuce do pravomocného skončení
řízení vedeného u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 196/2005 (výrok
II.).
Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že povinný nesplnil
povinnost uloženou mu exekučním titulem (rozhodnutím Městského úřadu Hanušovice
ze dne 15. 9. 2005, č. j. 5816-práv/Zt/05, vydaným podle § 5 obč. zák.), tj.
obnovit předešlý pokojný stav a umožnit nerušené užívání cesty, zčásti umístěné
na parcele č. 8 zastavěná plocha a nádvoří, parcele č. 10/2 zastavěná plocha a
nádvoří a parcele č. 727 ostatní plocha, v k. ú. Vlaské, k průchodu a průjezdu
vozidel k rekreační chalupě ev. č. 31 na st. p. č. 10/1 v k. ú. Vlaské. Pokojný
stav je i nadále narušován provedenými stavebními úpravami, přičemž jiný
přístup k chalupě oprávněného není vzhledem k silně svahovitému terénu možný.
Oprávněný se přitom nemusí opětovně domáhat umožnění nerušeného užívání cesty
přímo u povinného (požádat jej o průchod či průjezd přes pozemky). Podkladové
rozhodnutí je vykonatelné i přesto, že neukládá povinnost manželce povinného,
jež má dotčené pozemky ve společném jmění s povinným; nastolený pokojný stav
totiž narušil povinný, on je proto pasivně legitimován. Odvolací soud neshledal
ani důvod k odkladu provedení exekuce (§ 266 odst. 2 o. s. ř.), uvedl, že pod
sp. zn. 16 C 196/2005 Okresního soudu v Šumperku je vedeno řízení o žalobě
oprávněného a jeho manželky proti povinnému a jeho manželce na zřízení věcného
břemene ve prospěch vlastníka nemovitosti ev. č. 31 na st. p. č. 10/1 v k. ú.
Vlaské, spočívajícího v právu cesty přes pozemky st. p. č. 8 zastavěná plocha a
nádvoří, p. č. 727 ostatní plocha a st. p. č. 10/2 zastavěná plocha a nádvoří.
V projednávané věci však je vykonáváno rozhodnutí orgánu státní správy podle §
5 obč. zák., jehož cílem je ve zkráceném řízení účinně zajistit předběžnou
právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného (faktického) stavu
a zabezpečit pořádek a klid mezi dotčenými osobami. Rozhodne-li později soud,
jenž závazně určí právní stav, ztrácí předchozí rozhodnutí orgánu státní správy
účinnost. Vykonávané rozhodnutí tudíž nemá žádnou přímou spojitost s očekávaným
rozhodnutím soudu.
Povinný v dovolání, aniž se zabýval jeho přípustností, namítá, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř.) a vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v
provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Vytýká, že rozhodnutí
odvolacího soudu je nepřezkoumatelné (§ 241a odst. 2 píms. a/ o. s. ř.), neboť
neuvádí, kterými stavebními úpravami má být narušován pokojný stav. Odvolací
soud rovněž pominul, že všechny stavební úpravy existovaly již v době vydání
exekučního titulu a k zásahu do pokojného stavu došlo údajným fyzickým bráněním
v pohybu oprávněného po přístupové cestě k chalupě. Nevidí důvod k odstranění
stavebních úprav; oplocení bylo ohlášeno 18. 4. 2005 a vybudováno v souladu s
právními předpisy. Podkladové rozhodnutí nelze vykonat, protože nemovitosti
jsou ve společném jmění povinného a jeho manželky a titul zavazuje jen
povinného. Manželka povinného je však omezena ve výkonu svých vlastnických
práv, aniž by byla účastníkem příslušných řízení a mohla uplatnit svá práva,
navíc ani nesouhlasí s tím, aby oprávněný měl volný vstup a vjezd na jejich
pozemky. Povinný proti její vůli není schopen zajistit obnovení pokojného
stavu. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že námitky proti skutkovým zjištěním (§ 241a
odst. 3 o. s. ř.) nelze v projednávané věci uplatňovat; povinný všechny námitky
již uplatnil v odvolání a soud se s nimi náležitě vypořádal. Obvyklou správu
majetku (§ 145 odst. 2 občanského zákoníku) může povinný vykonávat i bez
souhlasu manželky. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto a povinný zavázán k
náhradě nákladů dovolacího řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná
ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti
rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2
o.s.ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Ten je dán tím, že dovolací soud se dosud
exekucí rozhodnutí vydaného podle § 5 obč. zák. nezabýval.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly
v dovolání uplatněny. Takovou jinou vadou, jak bude uvedeno níže, řízení
odvolacího soudu trpí. Předmětem dovolacího přezkumu je pak závěr odvolacího
soudu, že důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není
dán.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného, ale – a
o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 5 obč. zák. došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se
domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah
zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo
domáhat se ochrany u soudu.
Ustanovení § 5 obč. zák. je jedním z případů, kdy je rozhodování v
občanskoprávních věcech z důvodu větší operativnosti zákonem svěřeno do
pravomoci orgánů státní správy, a to z důvodů, že tyto orgány lépe znají místní
poměry a situaci, a mohou proto ve zkráceném řízení poskytnout ochranu rychleji
a účinněji nežli soudy. Právní ochrana poskytovaná orgány veřejné správy je
přitom pouze předběžná, tzn., rozhodování orgánu státní správy je rozhodnutím o
určitém posledním – faktickém stavu a má tím zabezpečit mezi dotčenými osobami
pořádek a klid (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2001 sp. zn. II.
ÚS 183/01).
V souzené věci je exekučním titulem rozhodnutí Městského úřadu Hanušovice ze
dne 15. 9. 2005, č. j. 5816-práv/Zt/05, kterým byla povinnému uložena povinnost
obnovit předešlý pokojný stav a umožnit nerušené užívání cesty, z části
umístěné na p. č. 8, zastavěné ploše a nádvoří, p. č. 10/2, zastavěné ploše a
nádvoří a p. č. 727, ostatní ploše, katastrálního území Vlaské, k průchodu a
průjezdu vozidel k rekreační chalupě evidenční číslo 31, na stavební ploše p.
č. 10/1, katastrálního území Vlaské, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto
rozhodnutí. Důvodem vydání tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že ze strany
povinného Ing. R. L. byl dne 28. 5. 2005 narušen pokojný stav tím, že znemožnil
průchod a průjezd k rekreační chalupě evidenční číslo 31, na stavební ploše p.
č. 10/1 katastrálního území Vlaské tím, že tam postavil svůj osobní automobil a
zakázal vstupovat oprávněnému a E. . na pozemky povinného a také je ohrožoval
fyzickým napadením (z tohoto důvodu byl také návrh na ochranu proti zřejmému
zásahu do pokojného stavu Ing. M. L. podán – viz č.l. 62). Současně z
odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že povinný provádí oplocení na dotčených
pozemcích na základě ohlášení drobné stavby Obecnímu úřadu v Malé Moravě a že
přístupovou cestu zajistí otvíratelnými branami. Uvedl přitom, že volný průjezd
vozidel nebude možný, průchod pouze na základě jeho souhlasu nebo souhlasu jeho
manželky. Krajský úřad v Olomouci rozhodnutím ze dne 18. 5. 2005, č. j.
KUOK/32243/05/OSL-P/7125, potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Hanušovicích a
odvolání Ing. R. L. zamítl, když uvedl mimo jiné, že povinný při stavbě plotu
nerespektoval dne 28. 5. 2005 podmínku vyjádřenou ve sdělení Obecního úřadu
Malá Morava k ohlášení drobné stavby ze dne 21. 4. 2005, že „oplocení musí být
provedeno tak, aby byl umožněn přístup – příjezd k rekreačnímu domu evid. číslo
31, který je postaven na stav. parcele p. č. 10/1, neboť k tomuto objektu není
jiný přístup“ (č. l. 54).
Z povahy rozhodnutí vydaného podle § 5 obč. zák., které je rozhodnutím o
určitém posledním faktickém stavu, je nepochybné, že exekuce může být na
základě něho nařízena tehdy, nedojde-li k obnově předešlého stavu, tj. stavu,
který zde byl před jeho narušením. Přitom je podstatné, čím narušitel do
pokojného stavu zasáhl, protože pouze z důvodu neodstranění těchto zásahů se
lze úspěšně nařízení exekuce domáhat. Důvodem pro přijetí rozhodnutí podle § 5
obč. zák. bylo, jak lze dovodit z odůvodnění rozhodnutí městského úřadu a
zřetelněji z rozhodnutí krajského úřadu, znemožnění průchodu a průjezdu ke své
nemovitosti oprávněnému tím, že povinný postavil na přístupovou cestu svůj
automobil a dále tím, že průchod a průjezd později povinný znemožnil oplocením
cesty. Nesplnění povinnosti vyplývající z rozhodnutí Městského úřadu v
Hanušovicích, proto nelze spojovat s nějakými dalšími stavebními úpravami
provedenými povinným, navážkou kamene apod.
Podstatné proto je, že povinný provedl oplocení svých pozemků, a tím znemožnil
oprávněnému přístup k rekreační chalupě evidenční číslo 31 na stavební ploše p.
č. 10/1. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu však nevyplývá, zda toto
oplocení oprávněnému průchod a průjezd k jeho rekreační chalupě znemožňuje (viz
odst. 2 na č.l. 200). V tomto rozsahu je proto rozhodnutí odvolacího soudu
nepřezkoumatelné.
Nedůvodná je však námitka povinného, že rozhodnutí je nevykonatelné proto, že
pozemky par. č. 10/2, par. č. 8 a par. č. 727 v katastrálním území Vlaské má ve
společném jmění se svou manželkou a že jí žádná povinnost uložena nebyla. Jak
již bylo uvedeno výše, orgány veřejné správy při rozhodování podle § 5 obč.
zák. nezkoumají právní vztahy, ale vycházejí pouze z faktického stavu. Proto
také aktivně legitimován k podání návrhu na vydání rozhodnutí podle § 5 obč.
zák. je ten, jehož fakticky vzniklý pokojný stav byl zřejmým zásahem narušen, a
pasivně legitimován je ten, kdo do pokojného stavu svým jednáním zasahuje.
Proto z tohoto pohledu není podstatné, jaké jsou právní vztahy k pozemkům, přes
něž má být průjezd a průchod zajištěn.
Dovolání v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně
o zamítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, je nepřípustné (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, popř. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 20 Cdo 5185/2009).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v té části, v
níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na
zastavení exekuce, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
V části, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí
návrhu na odklad exekuce, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věty
první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. l část
věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu