20 Cdo 504/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné H. –
O., spol. s r. o., proti povinné JUDr. L. S., pro 158 526,80 Kč prodejem
nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 8133/98, o
dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2001,
č.j. 29 Co 357/2001-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze
dne 21. 4. 1999, č.j. 13 E 8133/98-9a, jímž Obvodní soud pro
Prahu 4 nařídil – podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 13. 8. 1996, sp.
zn. Ro 4213/95 – k vydobytí pohledávky ve výši 158 526,80 Kč, nákladů
předcházejícího řízení (10 184 Kč) a nákladů exekuce (7 047 Kč) výkon
rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, povinné zakázal uvedené nemovitosti
převést na jiného nebo je zatížit a uložil jí, aby ve stanovené lhůtě oznámila,
zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž navrhla
zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v
souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 –
odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 21. 4. 1999
projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů
(srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je opožděné.
V usnesení ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70, Nejvyšší soud
vysvětlil, že projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních
předpisů ve smyslu bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se
rozumí nejen posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou
singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí
písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posuzovaní včasnosti dovolání, včetně
vymezení běhu lhůty k jeho podání.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2001 nebo
vydanému sice po 1. 1. 2001, avšak v řízení provedeném podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, může účastník podat dovolání do
jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§ 240 odst. 1
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000) – nikoli tedy ve
lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí (§ 240 odst. 1 občanského
soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001) –, a to u soudu, který rozhodoval
v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (srov. § 240
odst. 2 větu druhou o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a
zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení
odvolacího soudu, který poučení o mimořádném opravném prostředku (dovolání) v
souladu s ustanovením § 169 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném
do 31. 12. 2000 neobsahoval, prostřednictvím pošty doručen dne 7. 11. 2001
zástupci oprávněné a dne 8. 11. 2001 povinné; rozhodnutí tedy nabylo právní
moci 8. 11. 2001 (srov. § 167 odst. 2, § 159 odst. 1, § 211 o.s.ř.). Z
uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty, v níž mohla povinná
dovolání podat u soudu nebo odevzdat orgánu, který má povinnost je doručit,
bylo pondělí 10. 12. 2001 (srov. § 57 odst. 2, 3 o.s.ř.).
Bylo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu odevzdáno orgánu,
který má povinnost je doručit (zásilka č. R 068949 pošty P.), až 8. 1. 2002,
stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty (po uplynutí této lhůty bylo
ostatně též vyhotoveno /je datováno 7. 1. 2002/).
Nejvyšší soud proto dovolání – bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) –
podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.
odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.
4, § 224 odst. 1 a (per analogiam) § 146 odst. 2 větu první o.s.ř. (oprávněné v
dovolacím řízení – podle obsahu spisu – náklady nevznikly a povinná na jejich
náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2002
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu