20 Cdo 5146/2017-189 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou ve věci o výkon rozhodnutí oprávněné CASPER UNION s.r.o., identifikační číslo osoby 24830801, sídlem Olivova 948/6, 110 00 Praha 1, proti povinnému M. K., T., pro 27 371,91,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči, pod sp. zn. 11 E 91/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2016, č. j. 37 Co 351/2016-149, takto:
I. Řízení o dovolání povinného se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í (jen stručné dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Brně rozhodl napadeným usnesením tak, že v řízení bude namísto dosavadní oprávněné společnosti CCRB a. s., identifikační číslo osoby 24723576, posledně sídlem Olivova 948/6, 110 00 Praha 1, pokračováno se společností CASPER UNION s.r.o. (výrok I.), dále změnil usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 7. 2012, č. j. 11 E 91/2012-16 tak, že zamítl návrh, aby soud nařídil – podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 20. 2. 2012, sp. zn. A/2011/01018, vydaného rozhodcem JUDr. Janem Brožem – výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na tam označených nemovitostech (výrok II.), a dále potvrdil usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 7.
7. 2014, č. j. 11 E 91/2012-76 (výrok III.), který zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný dovolání. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o.
s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 22. 11. 2016, přičemž řízení o výkon rozhodnutí bylo zahájeno dne 13. 4. 2012. Dovolatel nedostál své povinnosti být zastoupen advokátem pro dovolací řízení (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a – navzdory výzvě Okresního soudu v Třebíči, doručené mu dne 31. 7. 2017 (č. l. 177) poté, co jeho žádost o ustanovení advokáta pro dovolací řízení tento soud pravomocně zamítl svým usnesením ze dne 15. 5. 2017, č. j. 11 E 91/2012-169 – plnou moc prokazující právní zastoupení nepředložil, ačkoli mu za tímto účelem byla poskytnuta (prodloužena) lhůta do 15.
9. 2017 (č. l. 183). Stejně tak nedoložil vlastní právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jež se ani z připojeného spisu nepodává. Zastoupení advokátem jako zvláštní procesní podmínka dovolacího řízení představuje obligatorní předpoklad, bez jehož splnění o dovolání rozhodnout nelze. Vada řízení – ač dříve odstranitelná – stala se tak vzhledem k uplynutí zákonem určené lhůty pro podání dovolání (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) již vadou nezhojitelnou. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání povinného zastavil dle ustanovení § 241b odst. 2 v návaznosti na ustanovení § 104 odst. 2 o.
s. ř. Učinil tak rozhodnutím předsedy senátu, a jen se stručným odůvodněním podle ustanovení § 243f odst. 2, 3 o. s. ř. Nad tento rozhodný rámec stojí zato poznamenat, že dovolání nelze beztoho považovat ani za (objektivně) přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (srov. částku, pro niž bylo řízení o výkon rozhodnutí zahájeno), což platí – nadto – i ve smyslu subjektivním, pakliže povinný dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu, který zamítl návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů odůvodňovat netřeba (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s.