NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
20 Cdo 516/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně V. V., proti žalované G., a.s., o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 135/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 31. 10. 2005, č. j. 40 Co 1262/2005-271, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti shora označenému usnesení, jímž krajský soud potvrdil usnesení z 10. 8. 2005, č. j. 8 C 135/2003-254, kterým jí okresní soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků, podala žalobkyně dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož usnesení, jímž odvolací soud rozhoduje o (ne)přiznání osvobození od soudních poplatků v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), aniž se pokusil o odstranění nedostatku obligatorního zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem in fine o.s.ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. července 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu