20 Cdo 517/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy
Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné P. s.r.o., zastoupené
advokátem, proti povinné P. S., pro 46.671,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 27 Nc 6329/2005, o dovolání
oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 25.
10. 2005, č.j. 9 Co 1772/2005-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení
ze 8. 8. 2005, č.j. 27 Nc 6329/2005-21, jímž okresní soud zamítl návrh na
nařízení exekuce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně,
že exekuci nelze nařídit, neboť podpisy na smlouvách o postoupení pohledávek,
jimiž oprávněná míní prokázat převod práva a tedy svou aktivní legitimaci ve
smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), nejsou úředně ověřeny.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a
odst. 1 písm. c/ a § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„o.s.ř.“ (zásadní právní význam přisuzuje otázce „nutnosti existence úředně
ověřených podpisů na smlouvě o postoupení pohledávek pro možnost nařízení …
exekuce…“), namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena,
že k prokázání přechodu práva z rozhodnutí není třeba, aby podpisy na smlouvách
o postoupení pohledávek byly úředně ověřeny, neboť ustanovení § 36 odst. 4
zákona č. 120/2001 Sb. má na mysli vidimaci, nikoli legalizaci. Procesní právo
nemůže klást na prokázání aktivní legitimace požadavky nad rámec práva
hmotného, jež ověření podpisů na smlouvě o postoupení pohledávky nevyžaduje. Je
navíc otázkou, jak by bylo možno splnit požadavek na předložení smluv s
ověřenými podpisy v případech, kdyby osoby na smlouvách podepsané již zemřely.
Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu
k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve
znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle
§ 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno
v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §
130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení
odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen,
dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí
odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.).
Hodnocením argumentů přednesených ve prospěch názoru, že
napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, však k závěru o
splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní
otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných
právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně
(což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř.
předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro
úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní
názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Otázku, zda je třeba, aby podpisy na smlouvě o postoupení
pohledávky, jíž je prokazován přechod práva z exekučního titulu podle § 36
odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., byly úředně ověřeny, vyřešil odvolací soud v
souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že ověření podpisů je nezbytné
vzhledem k principu formalizace předpokladů nařízení exekuce (srov. obdobně
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněné
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 1999 pod č. 4, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004,
uveřejněné v Soudní judikatuře č. 3, ročník 2005 pod č. 43). Ověřený opis
smlouvy s neověřenými podpisy k prokázání přechodu práva z exekučního titulu
nestačí, neboť vidimací se soukromé listině vyšší kvalita věrohodnosti
neposkytuje.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu
přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/
o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; povinné, jež by
jinak měla právo na jejich náhradu, však ve stadiu dovolacího řízení (podle
obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu