20 Cdo 5291/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného PRIOR, obchodní domy, a. s. (dříve PRIOR IK, a. s.),
se sídlem v Prostějově, Dukelská brána 7, identifikační číslo osoby 469 62 344,
zastoupeného Mgr. Miladou Blumaierovou, advokátkou se sídlem v Brně,
Ptašinského 4, proti povinnému ProCom czech, s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem
v Olomouci, Pavelčákova č. p. 8/7, identifikační číslo osoby 258 24 899, pro
337 374,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn.
50 Nc 4424/2004, o dovolání Mgr. Ing. Radima Opletala, soudního exekutora
Exekutorského úřadu v Olomouci, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě –
pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2008, č. j. 40 Co 312/2008-64, takto:
Dovolání se zamítá.
Okresní soud v Olomouci k návrhu soudního exekutora usnesením ze dne 10. 12.
2007, č. j. 50 Nc 4424/2004-27, zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 16.
4. 2004, č. j. 50 Nc 4424/2004-9 (výrok I.), oprávněnému uložil zaplatit
soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 9.163,- Kč (výrok II.) a žádnému z
účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok III.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím k odvolání oprávněného usnesení okresního
soudu změnil tak, že exekuce se nezastavuje. V rámci postupu podle ustanovení §
55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále
též jen “zákon č. 120/2001 Sb.“), o zastavení exekuce pro nezaplacení přiměřené
zálohy na náklady exekuce dospěl odvolací soud k závěru, že exekuci zastavit
nelze, jelikož tím by oprávněnému jako účastníku řízení znemožnil realizaci
jeho procesních práv zaručených občanským soudním řádem, a došlo by tím k vadě
řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Taková vada
spočívala v tom, že soud prvního stupně zastavil exekuci a přitom přehlédl, že
původní oprávněný - správce konkurzní podstaty PRIOR IK, a. s. - učinil 16. 11.
2005 procesní návrh podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, (z jehož obsahu jednoznačně
vyplývá předmět i označení účastníků řízení vedeného pod sp. zn. 50 Nc
4424/2004), následně doložený i souhlasem procesního nástupce (postupníka
IKSCOM, spol. s r. o.), tento návrh však soud nesprávně zažurnalizoval do
jiného spisu a do doby vydání usnesení o zastavení exekuce o něm nerozhodl.
Uzavřel, že původnímu oprávněnému nelze vytýkat, že nevyhověl výzvě exekutora k
úhradě zálohy na náklady exekuce, když očekával vydání rozhodnutí o procesním
nástupnictví. Protože okresní soud dříve, než bylo rozhodnuto o procesním
nástupnictví, rozhodl o zastavení exekuce, navíc s původním okruhem účastníků,
porušil tím práva oprávněného na spravedlivý proces. Z povahy věci totiž
vyplývá, že rozhodovat o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. lze v
řízení před soudem prvního a druhého stupně zásadně jen do té doby, než je
vydáno rozhodnutí, jímž se řízení ve věci v určitém stupni končí.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním soudní exekutor. Namítá, že
oprávněný sice podal v roce 2005 návrh na záměnu účastníka řízení, soud však za
27 měsíců nedokázal o návrhu rozhodnout ani tuto skutečnost (postoupení
pohledávky oprávněným) neoznámil soudnímu exekutorovi. Proto exekutor vyzval k
zaplacení zálohy procesního účastníka, který tak však neučinil a o důvodu
rovněž exekutora neinformoval. Kvůli písařské chybě oprávněného bylo jeho
podání zařazeno do spisu 50 Nc 4040/2003. Do doby, než je pravomocně rozhodnuto
o procesním nástupnictví, vystupuje v řízení původní oprávněný bez ohledu na
hmotněprávní stav či vlastnictví pohledávky. Exekutor přitom nemá možnost
uložit k úhradě zálohu na náklady exekuce jinému než tomu, kdo v řízení jako
oprávněný vystupuje. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009
Sb.).
Dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 238a odst. 1
písm. d) o. s. ř., není důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv.
zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly
v dovolání uplatněny; jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem
včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). V
projednávané věci je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že
důvod k zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy podle § 55 odst. 2 zákona č.
120/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2009, není dán.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil,
případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového
stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech
účastníků).
Podle § 55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené
exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora
exekuci zastaví. Soud exekuci nezastaví tehdy, jsou-li splněny podmínky pro
osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo jde-li o exekuci
k vymožení výživného nezletilého dítěte.
Z § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. vyplývá, že účastníky exekučního řízení
jsou oprávněný a povinný. Po zahájení exekučního řízení může dojít k právní
skutečnosti, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo
povinnosti účastníka, o něž v řízení jde (srov. § 107a odst. 1 o. s. ř).
Navrhne-li účastník, aby do řízení vstoupil na jeho místo nabyvatel práva, musí
soud (exekutor) o takovém návrhu rozhodnout. Jestliže tak neučiní, odnímá
sukcesorovi možnost jednat před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. 2. 2002, sp. zn. 29 Odo 343/2001).
V souzené věci oprávněný navrhl podáním ze dne 15. 11. 2005, aby na jeho místo
vstoupila do řízení společnost IKSCOM, spol. s r. o., které postoupil vymáhanou
pohledávku. Jestliže soud prvního stupně nepostoupil návrh exekutorovi, který o
něm po nařízení exekuce rozhoduje, ten o něm (v důsledku nečinnosti soudu)
nerozhodl a zaplacení zálohy se domáhal po oprávněném PRIOR, obchodní domy, a.
s., zatížil soud prvního stupně řízení vadou ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř.,
rozhodl-li o návrhu na zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy dříve, než bylo
rozhodnuto o návrhu podle § 107a o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, že o návrhu na zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy
nelze rozhodnout dříve, než bude rozhodnuto o procesním nástupnictví, je proto
správný.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo
právní závěr odvolacího soudu zpochybnit, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání
(§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b
odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu