20 Cdo 5293/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v
exekuční věci oprávněné Z., s. r. o., proti povinnému K. N., zastoupenému
advokátkou, pro 42.192,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 10796/2002, o dovolání povinného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2006, č. j. 16 Co 106/2006-44, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 6.
2005, č. j. 25 Nc 10796/2002-23, jímž Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh
povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 11. 9.
2002, č. j. 25 Nc 10796/2002-6, podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze
dne 14. 9. 2001, sp. zn. 9 C 250/2000. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem
soudu prvního stupně, že podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 326a
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), dány nejsou, neboť toto ustanovení se dotýká zcela jiné
situace, než situace popsané povinným. Dále konstatoval, že tíživá finanční i
zdravotní situace povinného, škody vzniklé mu v jiných soudních řízeních,
údajná prosperita oprávněné či údajný zvláštní, ale povinným nijak nedoložený,
postup pověřeného soudního exekutora při provádění exekuce nejsou a ani nemohou
být důvodem k zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 o. s. ř.
V dovolání – jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.
s. ř. - povinný ohlašuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.
s. ř. Dovolatel namítá, že je od počátku označován jako podnikatel, přestože
dnem 1. 1. 2001 ukončil veškerou podnikatelskou činnost. První návštěva
soudního exekutora, při které došlo k předání movitých věcí, proběhla dříve,
než usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci. Dále poukazuje na
nedostatky dražby jemu odebraných movitých věcí, kdy tyto věci byly prodány „za
naprosto neodpovídající cenu“, a na negativní dopad probíhající exekuce na svůj
zdravotní stav. Podotýká, že si je vědom, že zastavení exekuce podle § 326a o.
s. ř. nedopadá na jeho případ, ale zastává názor, že soud měl posoudit návrh na
zastavení exekuce podle jeho obsahu a „zvážit, zda zde nejsou jiné důvody pro
zastavení exekuce“. Sám dovolatel spatřuje tento důvod v ustanovení § 268a
odst. 1 písm. e) o. s. ř., maje za to, že „v jeho případě průběh exekuce
ukazuje, že výtěžek, který ji bude dosažen, nepostačí ani ke krytí nákladů“.
Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolací soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle § 238a odst. 2
o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné
věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. – je dovolání
proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační
rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména
tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu
shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve
věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro
posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Povinný argumenty ve
prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam,
dovolacímu soudu nepřednesl, a jejich hodnocením k závěru o splnění této
podmínky dospět nelze. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první,
o. s. ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat
jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu
podřaditelné.
Účelem exekučního řízení je (nucený) výkon vykonatelného rozhodnutí
ukládajícího povinnost k plnění (srov. § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Závěr, že v souzené věci nejsou dány žádné důvody pro zastavení exekuce podle §
326a o. s. ř., je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v
intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V daném
případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování
otázek rozhodných ve stadiu zastavení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory
vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ačkoliv dovolatel namítal, že odvolací
soud nezvážil, zda v jeho případě nejsou dány jiné důvody pro zastavení
exekuce, z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že toto učinil a
dospěl k závěru, že zde nejsou dány důvody pro zastavení exekuce ani ve smyslu
ustanovení § 268 odst. 1 o. s. ř., tedy ani podle dovolatelem zmiňovaného
ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. upravuje situaci, kdy po provedení
úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný jeho majetek
nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže jeho
realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty.
Exekutor v takovém případě podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm,
jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho
dovodil hodnotu zjištěného majetku. Z povahy exekuce podle zákona č. 120/2001
Sb., v tomto směru od soudního výkonu rozhodnutí odlišné, tedy plyne, že podnět
k zastavení exekuce právě podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nepodává
povinný, nýbrž soudní exekutor. Ten však, jak vyplývá z celého obsahu spisu
takovýto podnět nepodal. Je přitom nepochybné, že podal-li by povinný řádný
návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud by se
jím zabývat musel, a že by v případě závěru o neexistenci důvodu k zastavení
exekuce podle tohoto ustanovení takovýto návrh zamítl.
Tvrzené vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
stejně jako případné vady uvedené v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a
odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst.
1 písm. c) o.s.ř. (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada,
pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu),
založit nemohou, neboť dovolací soud je zohlední jen, je–li dovolání přípustné
(§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což v daném případě nenastalo.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že v dovolacím řízení není možné
uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (dovolatelova námitka
týkající se jeho nesprávného označení), tedy přihlédnout k nově uplatněným
skutečnostem (§ 241a odst. 4 o. s. ř.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první,
§ 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech řízení vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní
exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v.
r.
předsedkyně senátu