20 Cdo 531/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) I. Š. a b) G. Š., proti žalované A. H., o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 10/1998, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. září 2002, č.j. 64 Co 438/2001-131, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze z 30. září 2002, č. j. 64 Co 438/2001-131 se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Shora označeným rozhodnutím městský soud zrušil rozsudek z 26. 9. 2001, č.j. 7 C 10/1998-112, jímž obvodní soud vyhověl excindační žalobě, řízení zastavil a žalované (za použití ustanovení § 150 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/) nepřiznal náhradu nákladů řízení před obvodním ani městským soudem. Své usnesení odvolací soud s poukazem na ustanovení § 222a odst. 1 o.s.ř. odůvodnil skutečností, že žalobci vzali žalobu po vydání rozsudku soudu prvního stupně zpět a že žalovaná – ač vyzvána, aby se k tomuto procesnímu úkonu vyjádřila (s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude se předpokládat, že proti zpětvzetí žaloby nemá námitek) – tak ve stanovené lhůtě neučinila.
V dovolání žalovaná namítá, že městský soud „porušil zákonný postup při doručování výzvy k vyjádření se ke zpětvzetí návrhu, neboť soud sice žalovanou vyzval, aby ve stanovené lhůtě sdělila své výhrady proti tomuto úkonu žalobců, avšak poté nebral v potaz skutečnost, že výzva jí nebyla doručena a že žalovaná nebyla ani vyrozuměna o uložení výzvy na příslušné poště. V době jejího doručování, tedy v srpnu 2002, byla totiž P. a mimo jiné i konkrétně lokalita P., postižena povodněmi…“, dovolatelka se tedy z objektivního důvodu (evakuace obyvatelstva) v místě doručování, tj. ve svém bydlišti nezdržovala, nebylo jí tudíž možno doručovat tzv. náhradním doručením, tedy uložením zásilky na poště. Pro závadu v doručování tak byla zbavena svého práva nesouhlasit se zpětvzetím
žaloby, což mělo za následek pro ni nepříznivé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, o níž odvolací soud rozhodl podle ní nesprávně dle ustanovení § 150 o.s.ř., ač jí tuto náhradu měli podle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. zaplatit žalobci, jež zpětvzetím žaloby zastavení řízení zavinili.
Dovolání (přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu otázka, zda řízení skutečně trpělo vadou, jestliže výzva, aby se žalovaná vyjádřila ke zpětvzetí žaloby (spojená s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř.), jí byla doručena náhradním způsobem, tedy uložením na poště, ačkoli se povinná ve svém bydlišti, kam jí bylo doručováno, z obecně známých důvodů (evakuace obyvatelstva při povodni) nezdržovala.
Podle ustanovení § 46 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Jak vyplývá z výše citovaného zákonného ustanovení, podmínka, aby se adresát v místě doručení zdržoval, resp. aby nebyl zastižen, ač se v místě bydliště zdržuje, platí nejen pro možnost náhradního doručení písemnosti určených do vlastních rukou, ale také u tzv. písemností prostých, tedy doručovaných zásilkami opatřenými doručenkou s hnědým pruhem (a touto zásilkou byla žalované doručována výzva k vyjádření se ke zpětvzetí žaloby s připojenou doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. /viz č.l. 129/).
Doručenka – obsahuje-li předepsané náležitosti – má povahu veřejné listiny (§ 134 o.s.ř.), potvrzuje tedy, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno. Jestliže však předepsané náležitosti nemá – a o takový případ jde v souzené věci, kdy na doručence chybí otisk razítka dodací pošty a podpis vydávajícího pracovníka – stačí, že účastník údaje na ní uvedené, tj. v daném případě, že adresát nebyl zastižen, ač se v místě doručení zdržuje, zpochybní, a je povinností soudu, aby vyšetřil, zda bylo doručeno v souladu se zákonem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 1998 a z 29. 2. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1532/1997 a 20 Cdo 2048/1998, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 18/1998 a č. 7/2000 pod. poř. č. 127 a 80).
V souzené věci se tak však nestalo, jelikož soud, ač ve spise měl založenu vrácenou zásilku s doručenkou neobsahující předepsané náležitosti – aniž zjišťoval, zda bylo doručeno řádně, tj. v souladu s ustanovením § 46 odst. 2 o.s.ř. – dovodil, že žalovaná, protože se ke zpětvzetí žaloby v určené lhůtě nevyjádřila, nemá k procesnímu úkonu žalobců námitek; takovýto závěr však ve světle dovolacích námitek neobstojí.
Tím ovšem odvolací soud zatížil řízení tzv. jinou (než zmatečnostní) vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto – aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) – napadené rozhodnutí podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle § 243b odst. 3 o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu