20 Cdo 5350/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné LANDSTROW LTD., se sídlem Suite 3, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo 008478, zastoupené Mgr. Davidem Fiedlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 870/27, proti povinnému J. H., O., zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II č. 564/12, za účasti vydražitele M. L., K., pro 506 738, 84 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Blanky Březinové, Exekutorský úřad Bruntál, pod sp. zn. 200 EX 222/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. srpna 2017, č. j. 17 Co 36/2017-614, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. srpna 2017, č. j. 17 Co 36/2017-614, jímž bylo usnesení soudní exekutorky Mgr. Blanky Březinové, Exekutorský úřad Bruntál, ze dne 4. ledna 2017, č. j. 200 EX 222/12-579, kterým soudní exekutorka mimo jiné udělila vydražiteli příklep na vydražené nemovité věci za nejvyšší podání 360 000 Kč, potvrzeno, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3811/2014, uveřejněné pod číslem 18/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle které není-li překážkou provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) zahájení odvolacího řízení o předběžném opatření podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) zákona č 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, jímž insolvenční soud umožnil provedení exekuce (výkonu rozhodnutí), nemá na provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) zpětně vliv ani takové rozhodnutí odvolacího soudu, v jehož důsledku předběžné opatření zaniklo. S ohledem na shora zmíněné v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel v podání ze dne 18. října 2017 dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu