20 Cdo 544/2024-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci navrhovatelky L. V., zastoupené obecnou zmocněnkyní JUDr. Marcelou Wainerovou, bytem v Praze 4, Herálecká I. 1578/10, adresa pro doručování Praha 4, Na Topolce 1519/15, za účasti nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené kolizním opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 3/4, M. K., a S. V., o uznání cizího rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 43 Nc 542/2023, 19 P a Nc 38/2023, o dovolání nezletilé proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, č. j. 19 Co 305/2023-36, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 18. 7. 2023, č. j. 43 Nc 542/2023-20, 19 P a Nc 38/2023, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 ustanovil nezletilé v řízení o návrhu na uznání cizího rozhodnutí ve věci osvojení opatrovníkem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, a to s ohledem na skutečnost, že se faktické bydliště nezletilé nachází v cizině a předmětem řízení je uznání cizího soudního rozhodnutí týkající se nezletilé.
2. Odvolací soud při řešení námitek navrhovatelky a ustanoveného kolizního opatrovníka, kteří nesouhlasí s účastenstvím nezletilé v tomto řízení, konstatoval, že ustanovení § 16 odst. 4, resp. 63 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen „ZMPS“, nijak neupravuje okruh účastníků. Naopak ustanovení § 15 odst. 2 ZMPS zmiňuje „jiného účastníka řízení“, vůči němuž má být cizí rozhodnutí uznáno (osobu odlišnou od navrhovatele). Účastníkem řízení o uznání cizího rozhodnutí musí být z povahy věci všechny osoby, jichž se dané rozhodnutí týká (ukládá jim povinnost, zakládá právo, určuje jejich právní vztahy či osobní stav), neboť jinak vůči nim uznávací rozhodnutí soudu nemůže mít závaznost. V řízení o uznání musí být dána možnost uplatňovat námitky nejen navrhovateli, nýbrž všem zúčastněným osobám (tj. těm, vůči nimž má mít uznávané rozhodnutí účinky); nelze přitom přehlédnout, že ze zákona mohou některé z těchto námitek uplatnit právě jen účastníci řízení odlišní od navrhovatele (§ 15 odst. 2 ZMPS). V daném případě je proto mimo navrhovatelky účastnicí řízení také nezletilá, jejíž osvojení bylo předmětem uznávaného rozhodnutí. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
3. Nezletilá prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jelikož účastníkem řízení o uznání cizího rozhodnutí má být pouze navrhovatel. Zvláštní úprava řízení o uznání cizího rozhodnutí o osvojení obsažená v § 63 ZMPS, ani obecná regulace obsažená v § 14 a násl. ZMPS nevymezuje okruh účastníků tohoto řízení. Úřad má za to, že úprava účastenství podle § 90 o. s. ř. není s ohledem na předmět řízení aplikovatelná, stejně tak není možné subsidiární použití zákona o zvláštních řízeních soudních. Pro uznávání cizích rozhodnutí o osvojení nelze dovodit účastenství ani z mezinárodních smluv či předpisů práva Evropské unie. Okruh účastníků je třeba vymezit nepřímo z dostupných procesních ustanovení, konkrétně z § 14 odst. 4 (asi měla na mysli § 16 odst. 4) ZMPS, kde je zmíněno „kdo uznání navrhuje“. Za této situace je třeba vyslovit závěr, že mimo navrhovatele není prostor pro účastenství jiného subjektu. Tomuto přístupu odpovídá také ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kdy při uznávání cizích rozhodnutí ve věcech manželských a rodičovských soud jednal pouze s navrhovateli (k tomuto odkazuje např. na usnesení ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 28 Ncu 116/2017, rozsudek ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 20 Ncu 111/2020). Rozsudek o uznání cizozemského rozhodnutí ve svých důsledcích nedopadá výlučně do poměrů osob, které se řízení účastní, ale z logiky věci působí na všechny další osoby či státní orgány. Účastenství tedy není možné vyvozovat podle toho, na koho se mají účinky uznávaného rozhodnutí vztahovat. Účastníci mohli využívat svá procesní práva a předkládat svou hmotněprávní argumentaci již v původním meritorním řízení. Dítě, které nebylo navrhovatelem, tj. není účastníkem řízení, nepotřebuje ani jmenovat opatrovníka. Na základě výše uvedeného dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že se nezletilé opatrovník neustanovuje.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
5. Podle § 63 odst. 1 ZPMS jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o uznání platí ustanovení § 16 odst. 4.
6. Podle § 16 odst. 2 ZMPS cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení.
7. Podle § 16 odst. 4 ZMPS ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.
8. Jak již zmínil odvolací soud, úprava ZMPS výslovně neupravuje, kdo je účastníkem řízení o uznání cizího rozhodnutí v ostatních věcech, mezi něž náleží i řízení o uznání cizího rozhodnutí o osvojení.
9. Dovolatel při vymezení účastníků v uznávacím řízení odkazuje na judikaturu dovolacího soudu. Nejvyšší soud, který na základě § 51 ZMPS rozhoduje o uznání pravomocných cizích rozhodnutí ve věcech rozvodu manželství, zákonného odloučení, prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je či není, a podle § 55 ZMPS o uznání cizích pravomocných rozhodnutí ve věcech určení a popření rodičovství, zastává názor, že uvedená řízení jsou nesporná a že účastníkem řízení je pouze navrhovatel. Tento názor zastával i při úpravě uznávání rozhodnutí podle § 67 zákona č. 97/1963 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění účinném do 31. 12. 2013, když tato úprava byla do nového zákona v podstatě převzata (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 28 Ncu 244/2006, ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 28 Ncu 173/2019, ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 20 Ncu 60/2021, ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 20 Ncu 79/2022). K otázce účastenství v řízení o uznání cizího rozhodnutí o rozvodu manželství se vyjadřoval i Ústavní soud, kdy zmínil i aktivní roli Nejvyššího státního zastupitelství, které hájí veřejný zájem a do určité míry zastupuje i zájmy druhého manžela (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. I ÚS 3440/21). Stejně tak vstupuje Nejvyšší státní zastupitelství do řízení o uznání cizího rozhodnutí o určení či popření otcovství.
10. Podle názoru dovolacího soudu však uvedený závěr neplatí obecně pro ostatní řízení, v nichž se účastník na základě návrhu domáhá uznání cizího rozhodnutí.
11. Nejvyšší soud totiž v usnesení ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2432/2020, jenž bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 46/2022, zaujal názor (byť v poměrech posuzované věci), že za účastníky řízení o uznání cizího rozhodnutí je třeba považovat navrhovatele (srov. § 16 odst. 2 ZMPS, resp. § 16 odst. 4), jakož i osoby, jež byly účastníky původního (nalézacího) řízení s právem namítat důvody pro odepření uznání rozhodnutí (srov. § 15 ZMPS a v dané věci čl. 60 tam uvedené smlouvy o právní pomoci).
12. Z uvedeného vyplývá, že pro řízení o uznání cizího rozhodnutí o osvojení vedle navrhovatele jsou účastníky řízení i ti, kdo byli účastníky nalézacího řízení.
13. Jestliže odvolací soud považuje za účastníka uznávacího řízení i nezletilé dítě a ustanovil mu opatrovníka, postupoval v souladu s uvedenou judikaturou.
14. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
15. O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu