kladu provedení výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1 o.s.ř. nemůže
být dodatečná náprava toho, že zajištěný byt nesplňuje znaky přiměřeného
náhradního bytu, o němž bylo rozhodnuto v nalézacím řízení.
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 20 Cdo 553/98
Datum rozhodnutí: 27.05.1999
Typ rozhodnutí: Usnesení
Heslo: Dovolání
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 28 / 2001
Podáním ze dne 11. 6. 1996, které posléze doplnili do soudního
protokolu, povinní navrhli, aby provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu
přestěhováním do (přiměřeného) náhradního bytu (užívaného dosud oprávněnými)
bylo “do konce srpna 1997” odloženo. Návrh odůvodnili tím, že “nejsou srozuměni
s kvalitou náhradního bytu” a že “mají v úmyslu se z domu vůbec odstěhovat” do
domu ve V. čp. 100, patřícího otci druhého povinného. Dobu odkladu výkonu
rozhodnutí povinní spojili s předpokládaným ukončením jeho oprav, které právě
provádějí. Usnesením ze dne 11. 7. 1996 O k r e s n í s o u d v Liberci
návrh na odklad provedení výkonu zamítl, když dospěl k závěru, že důvody, jež
povinní uvádějí, podmínkám vysloveným v § 266 odst. 1 o.s.ř. neodpovídají. Co
se týče argumentu, že zajištěný byt nesplňuje znaky přiměřeného náhradního
bytu, soud prvního stupně odkázal na usnesení o nařízení provedení výkonu,
jmenovitě “krajského soudu z 31. 1. 1996”, v jehož odůvodnění je tato otázka
“podrobně rozebrána”. K odvolání povinných K r a j s k ý s o u d v Ústí nad Labem,
pobočka v Liberci, usnesením ze dne 17. 9. 1996 usnesení soudu prvního stupně
změnil tak, že provedení výkonu rozhodnutí odložil “do doby, než oprávnění ve
svém bytě zajistí ústřední vytápění”. Podmínky odkladu podle § 266 odst. 1
o.s.ř. měl oproti soudu prvního stupně za splněné, neboť shledal, že dvě obytné
místnosti bytu, zajištěného pro povinné, nejsou “přímo ústředně” vytápěny, v
důsledku čehož byt není I., ale II. kategorie. Přestěhování do bytu horší
kategorie, usoudil odvolací soud, by pro povinné mohlo mít zvlášť nepříznivé
následky, přičemž “je pouze na oprávněných, aby v obou obytných místnostech
ústřední vytápění zařídili”. Odklad výkonu rozhodnutí proto odvolací soud
povolil na dobu, než se tak stane. Ve včasném dovolání (doplněném zmocněncem - advokátkou) povinní s
usnesením odvolacího soudu “nesouhlasí”. Požadavkem, aby oprávnění vybavili dvě
obytné místnosti ústředním vytápěním, není podle dovolatelů zajištěna
srovnatelnost vyklizovaného bytu s bytem náhradním; jmenovitě není tímto
vytápěním “vyřešena” koupelna a chodba, vytápění soudem uvažovaným způsobem
představuje zvýšené náklady v důsledku zvýšené spotřeby plynu, náhradní byt je
o 20 m2 menší a neumožňuje obdobné umístění nábytku jako v bytě vyklizovaném,
místnost v přízemí je zdravotně závadná, a do koupelny existuje přístup pouze
přes pokoj dětí, jejichž zdraví, uvádějí dovolatelé, je třeba chránit před
“psychickým narušováním při každém vstupu”. Dovolatelé jsou názoru, že uvedené
okolnosti jsou výrazem toho, že řízení je postiženo vadou, která měla za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci; odvolací soud si neobstaral dostatek
podkladů pro správné rozhodnutí a v důsledku toho odložil provedení výkonu
“pouze z jediného důvodu”, aniž přihlédl k “řadě dalších nesrovnalostí”, které
způsobují, že zajištěný byt není “zatím” přiměřeným náhradním bytem “ve smyslu
občanského zákoníku”.
Proto měl být výkon rozhodnutí odložen nejen do doby, než
jej oprávnění vybaví ústředním vytápěním, ale “také do doby, než se soud
šetřením na místě samém přesvědčí” o správnosti vyjádřených námitek. Rozhodnutí
odvolacího soudu “mělo směřovat”, uzavírají dovolatelé, k tomu, aby návrh
oprávněných na nařízení provedení výkonu rozhodnutí přestěhováním do nabízeného
bytu byl zamítnut. Dovolání je v dané věci (objektivně) přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť
usnesením odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudu prvního stupně (§ 238a
odst. 1 o.s.ř.). Dovolání povinných však není přípustné subjektivně, proto je N e j v y š š
í s o u d odmítl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Subjektivní přípustnost dovolání reflektuje stav procesní “újmy”, jež výsledkem
sporu nastala v osobě určitého účastníka; tato procesní újma se tedy z povahy
věci vztahuje k očekáváním, jež spojuje s podaným návrhem, to jest s tím, že mu
bude vyhověno, a protistrana naopak s tím, že návrhem hrozící důsledky budou
odvráceny (že návrh bude zamítnut). Podmínce procesní újmy je vlastní, že
způsobilost založit (subjektivní) přípustnost dovolání představuje jen taková
újma účastníka, jež je na základě dovolání potenciálně odstranitelná tím, že
dovolací soud napadené rozhodnutí soudu odvolacího zruší.
Rozhodnutím, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž
byl návrh na odklad provedení výkonu zamítnut, žádnou procesní újmu (v uvedeném
smyslu) povinným způsobit nemohl; výrok, kterým naopak provedení výkonu
odložil, je totiž činil procesně úspěšnými. Zrušení tohoto výroku dovolacím
soudem nemůže přinést povinným příznivější výsledek již proto, že svým návrhem
žádali odklad výkonu “do konce srpna 1997”.
Dovolání povinných, jakožto podané osobami neoprávněnými, proto Nejvyšší soud
odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Ani jinak by dovolání povinných věcně obstát nemohlo. Podmínek, za kterých může
soud podle § 266 odst. 1 o.s.ř. odložit provedení výkonu rozhodnutí, se totiž
objektivně netýká; dovolatelé ve skutečnosti zpochybňují věcnou správnost
jiného rozhodnutí než o odkladu výkonu (o nařízení jeho provedení), k čemuž
však institut odkladu výkonu sloužit nemůže (nic na tom nemění okolnost, že
odvolací soud vycházel z jiného názoru).
Jelikož soud prvního stupně již rozhodl o pokračování ve výkonu a povinní
podali (v podstatě z týchž důvodů) návrh na “další odklad v provádění výkonu
rozhodnutí vyklizením bytu”, bude přiléhavé k této skutečnosti přihlédnout.
Otázkou, zda zajištěný byt vyhovuje zákonem stanoveným znakům bytové náhrady, o
které rozhodl nalézací soud, se lze zabývat toliko v té fázi exekučního řízení,
v níž se rozhoduje o tom, zda - vedle samotného nařízení výkonu - nařídit i
jeho provedení (§ 340 odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).1)
__________________
1) Pro dobu od 1. 1. 2001 srov. § 344 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od
uvedeného data.