20 Cdo 576/2024-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné J. S., zastoupené Mgr. Lindou Weidenhofferovou, advokátkou se sídlem v Praze, Rytířská č. 534/13, proti povinné K. K., zastoupené Mgr. Jaroslavem Liškou, advokátem se sídlem v Klatovech, Domažlická č. 800, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 28 EXE 944/2022, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2023, č. j. 10 Co 277/2023-119, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Klatovech pověřením ze dne 20. července 2022, č. j. 28 EXE 944/2022-14, pověřil soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov (dále též jen „soudní exekutor“), vedením exekuce k vymožení povinnosti povinné zdržet se dalšího vypuzení oprávněné z držby koně jménem Angus (dále též jen „předmětný kůň“) a obnovit původní stav věci tak, že koně vydá oprávněné, to vše podle vykonatelného usnesení tamního soudu ze dne 28. března 2022, č. j. 4 C 66/2022-64, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13.
června 2022, č. j. 64 Co 154/2022-87 (dále též jen „exekuční titul“). Soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 26. října 2022, č. j. 203 EX 17988/22-31, uložil povinné za pokračující porušování vymáhané povinnosti pokutu ve výši 20 000 Kč (dále též jen „první pokuta“), následně exekučním příkazem ze dne 9. prosince 2022, č. j. 203 EX 17988/22-37, uložil povinné pokutu ve výši 200 000 Kč (dále též jen „druhá pokuta“) a exekučním příkazem ze dne 4. ledna 2023, č. j. 203 EX 17988/22-57, uložil povinné pokutu ve výši 500 000 Kč (dále též jen „třetí pokuta“).
Povinná podáním ze dne 16. ledna 2023 navrhla zastavení exekuce z důvodu nesprávně zvoleného způsobu provádění. Uvedla, že soudní exekutor měl v souladu s § 59 odst. 2 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ex. řád“), provést exekuci odebráním předmětného koně, a nikoli ukládat pokuty k provedení prací a výkonů podle § 72 ex. řádu. Povinná dále namítla, že celková výše uložených pokut činí více než 700 000 Kč, což neodpovídá vymáhané povinnosti ani okolnostem případu, jelikož nebyly zohledněny citové vazby povinné k předmětnému koni ani skutečnost, že oprávněná jej zakoupila za částku 25 000 Kč. Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 4.
května 2023, č. j. 28 EXE 944/2022-86, návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Soud prvního stupně uvedl, že v posuzované věci je vymáhána povinnost uložená rozhodnutím o žalobě z rušené držby a tato povinnost spočívá ve zdržení se dalšího vypuzení oprávněné z pokojné držby předmětného koně a obnovení původního stavu věci, přičemž zdržení se nějakého jednání lze v exekuci vymoci exekučním příkazem k provedení prací a výkonů, a nikoli provedením exekuce odebráním věci. Soud nepřisvědčil námitce povinné ohledně nepřiměřenosti uložených pokut, protože soudní exekutor přistoupil k ukládání pokut až poté, co poskytl povinné dostatečný časový prostor k dobrovolnému splnění povinnosti, a po jeho promarnění se snažil ukládáním pokut stupňovitě působit na povinnou, ta však opakovaně nereagovala na upozornění, že v případě nesplnění povinnosti jí může být příště uložena vyšší pokuta.
Výše pokuty není pro povinnou likvidační, jelikož je zaměstnána, je na ni evidován osobní automobil, s manželem spoluvlastní pozemky v katastrálním území XY a zůstatky na jejích účtech několikanásobně převyšují výši uložené pokuty.
Jelikož povinná splnila povinnost teprve po uložení třetí pokuty, je podle odvolacího soudu zřejmé, že soudní exekutor zvolil z hlediska přiměřenosti a efektivity odpovídající výši pokuty. K odvolání povinné Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. září 2023, č. j. 10 Co 277/2023-119, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výrokem I. exekuci zastavil v rozsahu exekučních příkazů soudního exekutora ze dne 9. prosince 2022, č. j. 203 Ex 17988/22-37, a ze dne 4. ledna 2023, č. j. 203 Ex 17988/22-57, ve zbytku návrh povinné na zastavení exekuce zamítl a výrokem II.
žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud shledal postup soudního exekutora při ukládání druhé a třetí pokuty nepřiměřeným, protože pokuta v celkové výši přesahující 700 000 Kč zjevně neodpovídá ukládané povinnosti a soudní exekutor při jejím ukládání přistoupil v poměrně krátkém horizontu k desetinásobku původně uložené pokuty. Odvolací soud rovněž zohlednil cenu, za kterou koně odkoupila oprávněná a citovou vazbu povinné k předmětnému koni a uzavřel, že první pokuta ve výši 20 000 Kč dostatečně vystihuje okolnosti věci a odpovídá porušování exekučního titulu ze strany povinné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, a to v rozsahu části výroku I., kterou se exekuce zčásti zastavuje, a v rozsahu závislého výroku II. o nákladech řízení. Odvolací soud se podle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 25. května 2022, sp. zn. 20 Cdo 1290/2022, usnesení ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020, usnesení ze dne 6. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017, či usnesení ze dne 22. listopadu 2006, sp. zn. 20 Cdo 2159/2006, podle kterých se exekuční soud při posuzování přiměřenosti pokuty k vynucení nepeněžitého plnění zabývá toliko povahou vymáhané povinnosti, popř. její majetkovou hodnotou, a osobními a majetkovými poměry povinného.
Odvolací soud však v rozporu s uvedeným závěrem dovolacího soudu zohlednil výši nabývací ceny předmětného koně, aniž by zjišťoval majetkovou hodnotu koně ke dni vydání rozhodnutí, dále zohlednil citovou vazbu povinné ke koni, tedy subjektivní okolnost na straně povinné, která však ani netvrdila, že by byla vlastníkem koně, podle oprávněné nelze citovou vazbu povinné k předmětu vymáhané povinnosti považovat za okolnost osobních poměrů povinné a nejedná se o okolnost, ke které by bylo možné dospět dokazováním.
Dovolatelka namítala, že časové rozpětí uložení pokut nelze hodnotit jako krátké a odvolací soud opomenul zohlednit majetkové poměry povinné a povahu vymáhané povinnosti. Dovolatelka dále předložila dovolacímu soudu k řešení následující otázky, které podle ní dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny:
1) Lze postupem podle § 72 odst. 3 ex. řádu v případě soudním exekutorem uložené pokuty, která se ukáže jako nepřiměřeně vysoká, částečně zastavit exekuci snížením pokuty na úroveň, která je již přiměřená, nebo je vždy nutno nepřiměřeně vysokou pokutu zrušit? 2) Mohou být uložené pokuty podle § 72 odst. 3 ex. řádu zrušeny zcela i tehdy, není-li nepřiměřená jejich výše, ale způsob jejich ukládání (např. časová souslednost uložení více pokut)? Dospěl-li odvolací soud k závěru o nepřiměřenosti výše druhé a třetí pokuty, měl je podle dovolatelky snížit na přiměřenou úroveň a nikoli je úplně zrušit.
Dále dovolatelka namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil povinnost k náhradě nákladů řízení, když shledal, že povinná měla převážný úspěch ve věci, avšak dovolatelka má za to, že dosáhla nadpolovičního úspěchu v důsledku zachování první uložené pokuty. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud výrok I. napadeného usnesení změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, zrušil výrok II. napadeného usnesení a rozhodl o povinnosti povinné nahradit oprávněné náklady řízení před soudy obou stupňů a před soudem dovolacím.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.) - dále též jen o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Dovolací soud již dříve ve své ustálené rozhodovací praxi (na kterou v dovolání odkazuje i dovolatelka) uvedl, že při rozhodování o výši pokuty ve smyslu § 351 odst.
1 o. s. ř. (§ 72 ex. řádu) je zákonným hlediskem přiměřenost, která vždy záleží na konkrétních okolnostech souzené věci, soud především přihlédne k povaze vymáhané povinnosti, popř. k její majetkové hodnotě, k osobním a majetkovým poměrům povinného. Úkolem soudu je vystihnout výši pokuty, jež bude způsobilá jak přiměřeně, tak efektivně nutit povinného, aby povinnost uloženou vykonávaným rozhodnutím splnil (srov. například usnesení ze dne 6. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017, ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020, nebo ze dne 25.
května 2022, sp. zn. 20 Cdo 1290/2022) Dovolací soud konstatuje, že odvolací soud se zabýval otázkou přiměřenosti uložených pokut, zohlednil konkrétní okolnosti dané věci a poté logicky a srozumitelně dospěl k závěru, kterým se neodchýlil od výše uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud předně vyšel ze zjištění, že soudní exekutor uložil povinné za nesplnění povinnosti uložené exekučním titulem pokutu ve výši 20 000 Kč, za měsíc a půl přistoupil k uložení druhé pokuty ve výši desetinásobku původně uložené pokuty, a necelý měsíc poté soud uložil povinné třetí pokutu ve výši dvou a půl násobku druhé pokuty.
V rozmezí dvou a půl měsíců tak byly povinné uloženy pokuty ve výši 720 000 Kč, přičemž výše třetí pokuty dosahuje pětadvacetinásobku výše původně uložené pokuty, to vše v situaci, kdy smyslem (účelem) exekučního titulu bylo vydání předmětného koně, kterého oprávněná zakoupila za 25 000 Kč, a kdy dosud nebylo postaveno najisto, kdo je vlastníkem koně, avšak (prozatím) nepravomocně bylo oprávněné uloženo vydat předmětného koně babičce povinné. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o nepřiměřenosti výše druhé a třetí uložené pokuty, která je přitom s ohledem na povahu a majetkovou hodnotu vymáhané povinnosti, jakož i krátký časový rozsah ukládání pokut, natolik zjevná, že v projednávané věci bylo nadbytečné zabývat se osobními či majetkovými poměry povinné.
Dovolací soud v této souvislosti neshledal nesprávným postup odvolacího soudu, který nezjišťoval aktuální cenu předmětného koně. Byl-li totiž předmětný kůň podle tvrzení oprávněné zakoupen na jatkách za částku ve výši 25 000 Kč, nelze předpokládat natolik výrazný cenový vzestup, který by mohl (byť částečně) odůvodnit zcela nepřiměřeně vystupňovanou výši uložených pokut uložených v krátkém časovém rozmezí. Jelikož první uložená pokuta ve výši 20 000 Kč je vzhledem k okolnostem projednávané věci dostačující, dovolací soud shledal nadbytečnými námitky dovolatelky týkající se možné moderace výše druhé a třetí pokuty.
Dovolací soud nepřisvědčil ani další námitce dovolatelky, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že své rozhodnutí založil na skutkovém zjištění o existenci citových vazeb povinné k předmětnému koni, k němuž dospěl v rozporu s normami procesního práva upravujícími způsob a rozsah dokazování. Dovolací soud nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy odvolacího soudu.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky na nesprávné právní posouzení povinnosti k náhradě nákladů řízení, protože podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.) Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu