NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
20 Cdo 589/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v
exekuční věci oprávněného Ing. B. CH. správce konkursní podstaty úpadce J. P.,
a.s., zastoupeného advokátem, proti povinné P., spol. s r.o., zastoupené
advokátem, o zastavení exekuce pro 1.101.993,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 1518/2003, o dovolání povinné
proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16.listopadu 2004, č.j. 14 Co
321/2004-51 , takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16.listopadu 2004, č.j. 14 Co
321/2004-51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinné na
zastavení exekuce zamítl, když vyšel ze skutečnosti, že podle sdělení soudního
exekutora byla vymáhaná pohledávka úplně vymožena. S odkazem na § 51 písm. c/
zák. č. 120/2001 Sb. má odvolací soud za to, že tím zanikla i exekuce jako
taková a že již proto nebylo správné vyhovět návrhu povinné na její zastavení,
neboť byl takový návrh podán až po jejím provedení.
Povinná ve včasném dovolání tomuto závěru oponuje námitkou vady, která měla za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i nesprávného právního posouzení
věci. Poukazovala na to, že soud zacházel nesprávně již s jejím předchozím
návrhem na zastavení exekuce jako s odvoláním proti jejímu nařízení (a odvolací
řízení z důvodu zániku exekuce pro vymožení pohledávky zastavil) a když nyní
soud prvého stupně podle názoru povinné správně zhodnotil skutečnost, že jí
exekuční titul nebyl doručen, staví se odvolací soud na neudržitelný názor
vylučující její obranu proti exekuci (při její současné spolupráci s
exekutorem plněním mimo výkon do depozita). Povinná má za to, že měla být
správnost prvostupňového rozhodnutí přezkoumána bez ohledu na činnost exekutora
a to i po případném vynucení splnění vymáhané povinnosti, zákon v tomto smyslu
nestanoví žádnou lhůtu.
Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé (§ 238a odst. 1 písm. d/ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a §
51 odst. 2 a § 130 zák. č. 120/2001 Sb.).
Jelikož existence vad vyjmenovaných v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř.
namítána nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací
soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho jak jej dovolatel obsahově
vymezil (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu
právní závěr odvolacího soudu, dle kterého skutečnost, že exekutor vydal
vyrozumění o úplném vymožení (splnění) pohledávky brání z důvodu zániku
exekuce vyhovění návrhu na zastavení exekuce bez ohledu na povinným tvrzený
skutkový stav věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice
správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy dovodil
nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Exekuce se nařizuje podle § 44 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. usnesením soudu,
jenž jejím provedením pověří konkrétně určeného exekutora.
Podle ustanovení § 51 zák. č. 120/2001 Sb. pověření k provedení exekuce zaniká,
jestliže a/ soud rozhodl o vyloučení exekutora, b/ soud zastavil exekuci, c/
pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy a d/ soud
pověřil provedením exekuce jiného exekutora.
Již ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že upravuje zánik pověření konkrétního
– dříve soudem určeného - exekutora k provedení exekuce a nikoli exekuce samé,
účinek trvání řízení zřetelný nepochybně z podstat písm. a/ a d/ ustanovení se
projevuje též v případě b/, kdy je na místě rozhodnout dle § 52 odst. 1 zák. a
§ 271 o.s.ř. nebo podle § 89 zákona v otázce náhrady nákladů exekuce a ovšem i
v případě vymožení pohledávky a jejího příslušenství tam, kde v důsledku
podaného odvolání je třeba přezkoumat správnost toho, že exekuce byla nařízena.
Doručení nařízení exekuce mělo totiž účinek uvedený v § 44 odst. 7 zákona,
jímž se povinné zakazuje nakládat se svým majetkem vyjma běžné obchodní
činnosti, udržování a správy majetku, doručením exekučního příkazu prodejem
podniku nastaly ve smyslu § 71 zákona účinky uvedené v § 338h odst. 1 o.s.ř.
Takovým účinkům může povinný čelit, nestalo-li se tak důvodným odvoláním proti
nařízení exekuce, jedině návrhem na zastavení exekuce, v rámci jehož
projednávání jsou z hledisek právních zkoumány důvody trvání účinků nařízení
exekuce a doručení exekučního příkazu. Skutečnost, byť i dobrovolného, plnění
povinného, a tím méně skutečnost upuštění exekutora od provedení exekuce,
nemůže vyloučit rozhodování soudu o uplatněných procesních úkonech účastníků z
hlediska jejich – právní - důvodnosti. Výsledek řízení o návrhu na zastavení
exekuce má vliv nejen na konečné nákladové rozhodnutí, ale, nejde –li o případ
zastavení výkonu dle § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jenž vyjadřuje dispozitivní
charakter exekuce, výrazně předznamenává případné budoucí hodnocení důvodnosti
plnění (z hlediska zásad odpovědnosti za vydání bezdůvodného obohacení), a to
rovněž ať již dobrovolného nebo vynuceného.
Dovolatelce je proto třeba přisvědčit, že jí odvolací soud svým názorem
zabránil v uplatnění procesního práva, když vyšel z výsledku průběhu exekuce a
nezabýval se důvodností jí uplatněného návrhu na zastavení exekuce.
Právní názor odvolacího soudu, který mu neumožnil přezkum důvodnosti návrhu na
zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. pro výsledek
exekuce, tedy správný není, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/
o.s.ř. dovolatelka uplatnila právem.
Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu
věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta
první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém
rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2005
JUDr.
František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu