20 Cdo 591/2024-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného města Louny, se sídlem ve Lounech, Mírové náměstí č. 35, identifikační číslo osoby 00265209, zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská č. 1108/18, proti povinnému M. U., zastoupenému Mgr. Bc. Rudolfem Vinšem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Západní č. 1448/16, pro vymožení nepeněžitého plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 2609/2020, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2023, č. j. 17 Co 230/2023-156, takto:
Dovolání oprávněného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. června 2023, č. j. 64 EXE 2609/2020-115, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené na základě vykonatelného rozhodnutí městského úřadu Louny, odboru stavebního úřadu, ze dne 29. května 2019, č. j. MULNCJ 40749/2019, ke splnění povinnosti pořídit zjednodušenou dokumentaci (pasport stavby) specifikované budovy a předložit ji ve dvou vyhotoveních Městskému úřadu Louny, odboru stavebního úřadu, oddělení stavebního řádu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5.
října 2023, č. j. 17 Co 230/2023-156, k odvolání povinného změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce částečně zastavuje ohledně způsobu exekuce ukládáním pokut za porušení vymáhané povinnosti. Ohledně zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud považoval za nesporné, že povinný předložil oprávněnému požadovaný pasport stavby, správnost pasportu však nebyla dosud stavebním úřadem ověřena z důvodu neumožnění ověření stavu stavby ze strany povinného.
Vymáhanou povinnost tak dosud nelze považovat za splněnou. Odvolací soud dospěl k závěru, že vyhotovení pasportu stavby představuje nepeněžité plnění, jehož exekuci lze provést provedením prací a výkonů. Jedná se však o plnění zastupitelné, které lze vymáhat pouze postupem podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e. ř.“), ve spojení s § 350 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.
s. ř.“), nikoliv ukládáním pokut podle ustanovení § 351 o. s. ř., neboť tento způsob provedení exekuce lze uplatnit pouze pro vymožení nezastupitelného plnění. Odvolací soud tento závěr odůvodnil tak, že náležitosti pasportu stavby jsou uvedeny v § 4 a v Příloze 14 vyhlášky č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb (zjednodušená dokumentace se skládá z průvodní zprávy, souhrnné technické zprávy, zjednodušeného situačního nákresu a zjednodušené výkresové dokumentace; takto je ostatně požadovaný pasport stavby vymezen i v exekučním titulu).
Přestože není zákonem stanoveno, že pasport stavby musí vyhotovit autorizovaná osoba, v praxi nebývá zpracován vlastníkem stavby, ale osobou (projektantem, geodetickou společností atd.), která dokáže splnit zákonné požadavky na náležitosti pasportu. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu není přitom pro závěr o zastupitelnosti plnění určující, je-li věc, na níž mají být práce provedeny, ve vlastnictví povinného. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Tato otázka zní, zda je zastupitelným plněním ve smyslu § 350 o. s. ř. situace, kdy exekuční titul ukládá povinnému povinnost, která zcela stojí na tom, že povinný musí zpřístupnit svoji nemovitou věc, jinak povinnost nelze fakticky splnit.
Pasport stavby podle dovolatele sice nemusí být vyhotoven vlastníkem stavby (povinným), nicméně je-li pro splnění povinnosti nezbytná součinnost povinného, nemůže se jednat o zastupitelné plnění. Když povinný neumožní vstup do nemovité věci, nikdo jiný nemůže pasport stavby vyhotovit. Bez kontroly na místě stavby, jejímuž provedení povinný brání, nelze ověřit soulad povinným předloženého pasportu stavby se skutečností a konstatovat tak splnění vymáhané povinnosti. Dovolatel zdůraznil, že v případě exekuce provedením prací a výkonů si soudní exekutor nemůže sjednat vstup do nemovitosti, jak je tomu u exekuce prodejem movitých věcí povinného.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu stanoví-li zákon pro výkon rozhodnutí k vymožení zastupitelného jednání výlučně způsob uvedený v ustanovení § 350 o. s. ř., nelze užít způsobu jiného (nelze postupovat podle ustanovení § 351 odst. 1 o. s. ř. a provádět výkon rozhodnutí ukládáním pokut povinným).
Nařízení soudního výkonu rozhodnutí uložením peněžité pokuty podle ustanovení § 351 odst. 1 o. s. ř. je přípustné pouze, pokud je předmětem výkonu práce nebo jiné plnění, které může vykonat jen povinný (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne 26. října 1973, sp. zn. 2 Cz 90/73, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 1980, sp. zn. 3 Cz 24/80, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 41/82). Jak správně uvedl odvolací soud, z druhého citovaného rozhodnutí rovněž vyplývá, že pro závěr o zastupitelnosti plnění není určující, je-li věc, na níž mají být práce provedeny, ve vlastnictví povinného.
Je-li vykonatelným rozhodnutím uloženo provést stavební práce na majetku povinného, lze výkon rozhodnutí nařídit jen podle § 350 o. s. ř. Odvolací soud rovněž správně uvedl (a řádně odůvodnil), že vyhotovení pasportu stavby je plněním zastupitelným, neboť se jedná o situaci obdobnou stavebním pracím, jež je třeba provést na majetku povinného, a to i tehdy, pokud povinný dobrovolně neposkytuje součinnost. Závěry přijaté ve shora citované judikatuře tak lze uplatnit i na nyní řešenou věc a napadené rozhodnutí odvolacího soudu je s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu v souladu.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že se dovolatel mýlí, uvádí-li, že v případě exekuce provedením prací a výkonů si soudní exekutor nemůže sjednat vstup do nemovitosti. Soudní exekutor je dle ustanovení § 72 odst. 1 e. ř. oprávněn (a povinen) zajistit, aby práce, které mají být vykonány, byly řádně provedeny. Soudní exekutor může k tomuto účelu využít např. institut pořádkové pokuty. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].