20 Cdo 597/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné TNM PRINT s. r. o., se sídlem v Poděbradech, Jiráskova 1424/3, identifikační číslo osoby 25012746, zastoupené JUDr. Jiřím Schüllerem, advokátem se sídlem v Potěhách 146, proti povinnému M. P., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem v Kolíně, Obecní dvůr 433, pro 427 560 Kč s příslušenstvím, vedené u Mgr. Martina Svobody, Exekutorský úřad v Teplicích, pod sp. zn. 110 Ex 3631/10, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2018, č. j. 18 Co 75/2018-1237, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 21. 9. 2018, č. j. 18 Co 75/2018-1237, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Svobody, Exekutorský úřad v Teplicích, ze dne 15. 5. 2018, č. j. 110 EX 3631/10-1198, ve výroku o určení výsledné ceny (tam specifikovaných) nemovitých věcí, odmítá podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy nebo jeho části. Za tohoto stavu dovolání oprávněné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Povinný konkrétně v dovolání uvedl, že jej považuje za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., „neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Takto formulovaná přípustnost neodpovídá žádnému ze čtyř taxativně jmenovaných hledisek ustanovení § 237 o. s. ř. Mínil-li dovolatel vymezit zákonný předpoklad přípustnosti dovolání ve znění „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, ani v dalším textu dovolání neupřesnil (a to alespoň na úrovni dovolacím soudem přijatých právních závěrů), jakým způsobem již byla rozhodná otázka v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a proč by se měl dovolací soud od této praxe odchýlit, tj. z jakého důvodu by měl svoji judikaturu překonat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3019/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2549/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2020, sp. zn. 20 Cdo 4176/2019). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 4. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu