20 Cdo 601/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou
Jirmanovou, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Saint-Gobain Construction Products
CZ a. s., se sídlem v Praze 8 - Libni, Smrčkova 2485/4, identifikační číslo
osoby 25029673, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Na Florenci 2116/15, proti povinným 1) Českomoravské lesy, s. r. o., se sídlem
v Kolíně, Vávrova 811, identifikační číslo osoby 25747347, a 2) J. R., K.,
oběma zastoupeným Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Štěpánská 643/39, za účasti vydražitelky PNEU - Šafránek s. r. o., se sídlem v
Praze 9 - Libni, Českomoravská 317/12, identifikační číslo osoby 25620517,
zastoupené Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1,
pro 399 794 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše
Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn.
203 Ex 40027/16, o dovolání vydražitelky proti usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 29. září 2017, č. j. 20 Co 345/2017-122, t a k t o :
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 601/2018, se v
části odůvodnění na řádku šestém prvního odstavce opravuje tak, že místo
chybného označení v pořadí třetího uvedeného pozemku č. parc. se jako správné
vkládá č. parc.
Předsedkyně senátu dovolacího soudu postupem podle § 164 věty první a § 165
odst. 3 ve spojení s § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, opravuje zjevnou nesprávnost vzniklou chybou psaní v
části odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo
601/2018.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 10. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu
zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud konstatoval, že po udělení příklepu v dražbě povinní pohledávku
oprávněné, její náklady a náklady exekuce zcela uhradili, čímž byla exekuce
provedena a zanikly účinky všech vydaných exekučních příkazů. V důsledku této
skutečnosti nemohl odvolací soud usnesení soudního exekutora přezkoumat, takže
je zrušil a pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení rozhodl o zastavení
řízení (§ 103, § 104 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“).
Usnesení odvolacího soudu napadla vydražitelka dovoláním, v němž předpoklad
přípustnosti dovolání vymezila s odkazem na ustanovení § 237 a § 241a o. s. ř.
tak, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, přičemž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu,
některé aspekty předmětné věci nebyly doposud řešeny a otázka jako taková
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, (…) a dále též, že je
daná věc dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Dovolatelka rovněž vytkla
odvolacímu soudu, že se nezabýval její námitkou (podanou „z opatrnosti“)
opožděnosti odvolání povinných a námitkou nepřípustnosti odvolání povinných
proti usnesení soudního exekutora. Poukázala na rozpor judikatury Nejvyššího
soudu v otázce podmínek řízení (§ 103 o. s. ř. s odkazem na usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 3935/2010, a usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007) a namítla, že
povinní podali odvolání proti usnesení soudního exekutora v rozporu s dobrými
mravy a v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2012, sp. zn. 28
Cdo 2287/2011. Nejvyšší soud v neposlední řadě neřešil otázku, „jaký má vliv
podané blanketní odvolání bez uvedení odvolacího důvodu, pokud dojde k úhradě
po podání nezpůsobilého odvolání vzhledem k tomu, že odvolatel nenamítal úhradu
dlužné částky“. Dovolatelka z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené
usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinní se k dovolání vyjádřili tak, že proti usnesení soudního exekutora o
udělení příklepu sice podali tzv. blanketní odvolání, avšak k výzvě soudního
exekutora odvolání ve stanovené lhůtě doplnili a usnesení o příklepu nemohlo
nabýt právní moci, tudíž se nejedná o zneužití práva ze stran povinných. V
případě zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k novému projednání by pro
další řízení nebyly splněny podmínky, neboť exekuce skončila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část
první čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
srov. dále čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, se závěrem,
že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou účastnicí této fáze exekučního
řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo
skončeno odvolací řízení, a je přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť při řešení
právní otázky, na níž napadené usnesení odvolacího soudu závisí [tj. otázky
možnosti přezkoumání usnesení o příklepu za situace, kdy byla po udělení
příklepu, avšak před právní mocí tohoto rozhodnutí, povinným(i) uhrazena
exekučně vymáhaná pohledávka s příslušenstvím], se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je rovněž opodstatněné.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Takové vady se z obsahu spisu nepodávají.
Podle § 337h odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 po vydání usnesení
o příklepu nebo usnesení o předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí. Účastníci
rozvrhu však mohou pro důvody uvedené v § 268 popřít pohledávku oprávněného
nebo dalšího oprávněného.
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „ex. řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční
řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016) vysvětlil, že dikce § 337h
odst. 3 věty první o. s. ř. (viz citace shora) vyjadřuje zvláštní postavení
usnesení o příklepu ve vykonávacím (exekučním) řízení, které je představováno
nejen jeho závažností, ale i zájmem na stabilitě poměrů, jež jsou jím založeny.
Toto je ještě výrazněji vyjádřeno (a to nikoliv nově, nýbrž dlouhodobě) v
ustanovení § 336k o. s. ř., které umožňuje podat účinně odvolání proti usnesení
o příklepu pouze ze zde vymezených důvodů a současně nedává odvolacímu soudu
možnost toto usnesení zrušit. Ustanovení § 337h odst. 3 věty první o. s. ř. tak
netvoří překážku posouzení existence případných okolností, pro které by výkon
rozhodnutí měl být zastaven, ale brání pouze tomu, aby se tak dělo v dílčím
řízení o zastavení výkonu rozhodnutí a ponechává prostor na jejich posouzení
výlučně řízení o odvolání proti usnesení o příklepu.
Dovolací soud rovněž uvedl, že ve shodě s jednotnou soudní praxí samotné podání
návrhu na zastavení exekuce není vždy důvodem k odročení dražebního jednání; k
jeho odročení je však třeba přistoupit vždy, jestliže je pravděpodobné, že
návrhu soud vyhoví (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. srpna 2011, sp.
zn. 20 Cdo 108/2010). Jestliže tedy před dražebním jednáním je podán návrh na
zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný a přistoupí k
dražbě, pak obrana povinného spočívá v podání odvolání proti usnesení o
příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh
na zastavení výkonu rozhodnutí, byl příklep udělen proto, že při dražebním
jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud by pak za této situace neměl
požadovat, aby bylo nejprve rozhodnuto o dříve podaném návrhu na zastavení
výkonu rozhodnutí, nýbrž v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve
podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené
usnesení tak, že se příklep neuděluje, a to z toho důvodu, že při dražbě byl
porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy výkon rozhodnutí měl být
zastaven). Obdobně může být postupováno i v případě, kdy sice návrh na
zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) byl podán i po vydání rozhodnutí o
příklepu, důvody pro zastavení však zde byly již v době dražebního jednání (a
soud o nich věděl či alespoň vědět měl). Po právní moci usnesení o tom, že se
příklep neuděluje, může být již rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí
(exekuce), aniž by se tak již dělo v rozporu s ustanovením § 337h odst. 3 věty
první o. s. ř. V případě, že v době dražebního jednání důvody pro zastavení
výkonu rozhodnutí naplněny nebyly (typicky v případě zaplacení povinným v době
po vydání usnesení o příklepu), podmínky pro změnu usnesení o příklepu tak, že
se příklep neuděluje (vymezené v § 336k o. s. ř.), nejsou dány. Rozhodnutí o
zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) by tak za této situace představovalo
obcházení důsledků ustanovení § 336k o. s. ř. (srov. opět usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016).
Byla-li exekuce v posuzované věci zahájena dne 19. 10. 2016, odvolací soud měl
důsledně aplikovat ustanovení § 337h odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném po 1. 1.
2013 a po udělení příklepu (24. 5. 2017) k námitce povinných zkoumat, zda
nebylo draženo za situace, kdy exekuce měla být zastavena (z důvodů
existujících v době dražebního jednání, o nichž soud věděl či vědět měl).
Tvrzení povinných, že dne 26. 7. 2017 (tedy po udělení příklepu) zaplatili
vymáhanou pohledávku s příslušenstvím, nepředstavuje s ohledem na právní závěry
dovolacího soudu důvod pro zastavení exekuce, který by zde existoval v době
konání dražby, případně který by měl za následek porušení zákona při dražbě;
nemůže být proto ani důvodem pro změnu usnesení o udělení příklepu tak, že se
příklep neuděluje (natož pro zrušení rozhodnutí o příklepu a současně zastavení
řízení „o udělení příklepu“ – viz napadené usnesení odvolacího soudu).
Dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu jako odporující ustálené
soudní praxi dovolacího soudu a tudíž nesprávné podle § 243d odst. 2 o. s. ř.
změnil tak, že usnesení soudního exekutora o udělení příklepu se potvrzuje,
neboť dosavadní výsledky řízení jednoznačně svědčí o zákonném postupu při
udělení příklepu (povinní krom tvrzení o zaplacení vymáhané pohledávky s
příslušenstvím proti příklepu žádnou jinou námitku neuplatnili) a o věci je tak
možné rozhodnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu