20 Cdo 605/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného
Stavebního bytového družstva H. proti povinným 1) V. P., a 2) L. P.,
vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově
pod sp. zn. 39 E 549/97, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 9. listopadu 1999, č. j. 13 Co 1035/99-26, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 1999, č. j.
13 Co 1035/99-26, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením změnil usnesení ze
dne 7. 7. 1999, č. j. 39 E 549/97-18, kterým Okresní soud v Karviné -
pobočka v Havířově zamítl návrh oprávněného na provedení výkonu rozhodnutí
(nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 5. 6. 1997, č. j. 39 E 549/97-3) tak,
že nařídil provedení výkonu rozhodnutí vyklizením povinných a všech, kdo s nimi
bydlí na základě jejich práva, do bytu č. 4 o velikosti 1+1, III.
kategorie, v O., J. č. 322/5, sestávajícího z kuchyně a jednoho pokoje; dále
rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že
provedení výkonu rozhodnutí nelze nařídit, neboť zajištěný náhradní byt není
bytovou náhradou odpovídající rozsudku, jehož výkon byl nařízen (když rozsudek
Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 10. 7. 1996, č. j.
28 C 219/95-28, vázal povinnost k vyklizení na zajištění náhradního bytu,
zatímco náhradní byt zajištěný oprávněným je horší kvality a nachází se v jiné
obci než byt vyklizovaný). Podle odvolacího soudu, vázal-li nalézací soud
povinnost k vyklizení na zajištění náhradního bytu, musí takovýto byt odpovídat
vymezení obsaženému v § 712 odst. 2 obč. zák., tj. musí zajišťovat lidsky
důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Tomuto vymezení zajištěný
náhradní byt odpovídá, byť je o menší podlahové ploše, nižší kvalitě, méně
vybavený a nachází se v jiné obci než byt vyklizovaný.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli povinní (nezastoupeni advokátem)
podáním, jež je - posuzováno podle obsahu - dovoláním, které bylo následně,
poté, co jim byl usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze
dne 5. 12. 2000, č. j. 39 E 549/97-62 ustanoven advokát, tímto advokátem
doplněno. Uvádějí, že rozhodnutí spočívá na \"nesprávném právním posouzení
problematiky bytových náhrad\" a namítají, že náhradní byt nezajišťuje lidsky
důstojné ubytování povinných a členů jejich domácnosti, a to s přihlédnutím ke
zdravotním problémům, jimiž trpí. Nesouhlasí též s tím, že náhradní byt se
nachází v jiné obci, a poukazují na to, že v důsledku přestěhování by došlo
k podstatnému zhoršení sociální situace rodiny. Navrhli, aby usnesení
odvolacího soudu bylo zrušeno.
Oprávněný ve svém dovolacím vyjádření namítl, že není splněna podmínka
dovolacího řízení - zastoupení dovolatele advokátem a navrhl, aby dovolání bylo
jako nedůvodné zamítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů. Podle bodu 27., hlavy první, části dvanácté citovaného
zákona pro řízení o výkon rozhodnutí vyklizením bytu, za nějž je třeba zajistit
povinnému bytovou náhradu, se použijí dosavadní právní předpisy, byl-li výkon
rozhodnutí vyklizením nařízen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 9. 11. 1999,
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů,
to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále
též jen \"o. s. ř.\").
Dovolání bylo podáno včas (usnesení odvolacího soudu nabylo právní
moci dne 30. 11. 1999 a podání povinných bylo doručeno soudu prvního stupně dne
13. 12. 1999), a byla splněna podmínka dovolacího řízení, vyplývající z
ustanovení § 241 odst. 2 věty první o. s. ř. - advokátní zastoupení dovolatelů,
když nedostatek uvedené podmínky byl následně odstraněn tím, že jim byl
ustanoven zástupce z řad advokátů, který jejich podání doplnil.
Dovolání je (podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.)
přípustné a je také důvodné.
Z úřední povinosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) dovolací soud
posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. a
tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.); tyto vady dovolatelé nenamítají a z
obsahu spisu nevyplývají.
Uplatněné dovolací námitky lze podřadit dovolacímu důvodu podle § 241
odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Právní posouzení věci je
nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou -
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Se
zřetelem k tomu, že jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem,
a že jiné dovolací důvody uplatněny nebyly, je předmětem dovolacího přezkumu
právní závěr odvolacího soudu, podle nějž lze nařídit provedení exekuce
vyklizením povinných - jimž právo nájmu bytu zaniklo výpovědí pronajímatele, k
níž soud přivolil pravomocným rozhodnutím, a jejichž povinnost k vyklizení byla
vázána na zajištění náhradního bytu - do náhradního bytu nejen menší
rozlohy, horší kvality a méně vybaveného, nýbrž i v obci jiné, než ve
které je byt vyklizovaný.
Z ustanovení § 712 odst. 2 věty první občanského zákoníku ve znění účinném
po 1. 1. 1992 (dále jen \"obč. zák.\") vyplývá, že náhradní byt je definován
jako byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování
nájemce a členů jeho domácnosti. Z věty druhé citovaného ustanovení pak plyne,
že ve zde stanovených případech musí mít náhradní byt povahu bytu přiměřeného -
bytu, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má být
vyklizen.
Občanský zákoník tedy rozlišuje dvě kategorie náhradního bytu, a to
jednak náhradní byt přiměřený - jenž musí být co do rozlohy, kvality i
vybavenosti zásadně (podle místních podmínek) rovnocenný bytu vyklizovanému, a
jednak náhradní byt nikoli přiměřený, tedy byt, jenž může být - při zachování
hlediska stanoveného v § 712 odst. 2 větě první obč. zák. - menší rozlohy,
nižší kvality a méně vybavený, než byt vyklizovaný; na zajištění takto posléze
charakterizovaného bytu má nájemce právo v těch případech, kdy je jeho
povinnost k vyklizení vázána na zajištění (nikoli přiměřeného) náhradního bytu
(srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 26 Cdo 2896/99).
Možnost \"zajistit náhradní byt mimo obec, než je vyklizovaný byt\" předjímaná
ustanovením § 712 odst. 2 věty čtvrté obč. zák. se s povahou bytu (jeho
vlastnostmi, jejichž souhrn musí zajišťovat lidsky důstojné ubytování nájemce a
členů jeho domácnosti) nepojí, jejím prostřednictvím je slevováno jen z
požadavku na polohu (umístění) bytu v téže obci (srov. rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1287/98, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura č. 2/2001, pod pořadovým číslem 29). Zajištění
náhradního bytu mimo obec, než je byt vyklizovaný přichází v úvahu jen za
splnění podmínek, které stanoví zákon (viz § 712 odst. 2 věta čtvrtá, § 713
odst. 1 věta třetí obč.zák.) a za dalšího předpokladu, že tak soud v nalézacím
řízení výslovně rozhodl.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že provedení exekuce lze
v dané věci nařídit i tehdy, nachází-li se zajištěný náhradní byt mimo obec,
než je byt vyklizovaný, není správný. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 1
věty za středníkem o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc podle ustanovení §
243b odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro odvolací soud závazný
(§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2001
Doc. JUDr. Věra Korecká , CSc., v.r.
předseda senátu