20 Cdo 609/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v
exekuční věci oprávněné T. O2 C. R., a. s., zastoupené pověřeným zaměstnancem,
proti povinné V. N., pro 9.607,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
v Kladně pod sp. zn. Nc 5582/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2007, č. j. 28 Co 757/2007-33, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2007, č. j. 28 Co 757/2007-33,
a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 8. 2007, č. j. Nc 5582/2003-19,
se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Kladně svým usnesením ze dne 17. 8. 2007, č. j. Nc 5582/2003-19,
zastavil z důvodu včas nesložené zálohy na náklady exekuce podle § 55 odst. 2
zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční
řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č.
120/2001 Sb.“), exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 24. 6. 2003, č.
j. Nc 5582/2003-8 (výrok I.), uložil povinné do tří dnů od právní moci usnesení
nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. J. P., Ph.D., Exekutorský úřad P., (dále
jen „exekutor“), náklady exekuce ve výši 7.735,- Kč (výrok II.) a žádnému z
účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil ve výroku II. usnesení soudu
prvního stupně tak, že oprávněné uložil povinnost nahradit exekutorovi náklady
exekuce ve výši 6.835,- Kč; v dalším usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud dovodil, že exekutor je oprávněn podle § 90 odst. 3 zákona č.
120/2001 Sb. požadovat zaplacení zálohy v jakékoli fázi exekučního řízení po
nařízení exekuce, přičemž není omezen žádným obecně závazným předpisem ani co
se týče délky lhůty, kterou pro zaplacení zálohy může stanovit. Dále uvedl, že
zastavení exekuce zavinila oprávněná tím, že nezaplatila zálohu na její
náklady, a proto ji zavázal k úhradě těchto nákladů, které snížil o částku
900,- Kč, odpovídající výši zálohy, uhrazené oprávněnou po uplynutí lhůty
určené pro její zaplacení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost
vyvozuje z § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 1 písm.
d) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), kdy považuje za otázku zásadního
právního významu, „zda je přípustné zastavení exekuce za podmínky, kdy povinný
(správně oprávněný) zaplatí k rukám exekutora zálohu požadovanou podle § 90
odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., a přesto je exekuce zastavena pro její údajné
nezaplacení. To vše za situace, kdy žádost o zaplacení zálohy je zaslána
oprávněnému po několika letech vedení dosud bezvýsledné exekuce“. Dle jejího
názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř.), kdy soudy obou stupňů vyložily ustanovení § 55 odst. 2
zákona č. 120/2001 Sb. způsobem, který „odporuje nejen účelu exekučního řízení,
nýbrž i smyslu zálohy samotné“. Lhůtu určenou exekutorem je třeba považovat za
lhůtu pořádkovou a její nedodržení ze strany oprávněného by nemělo mít „takové
důsledky, jaké prezentují rozhodnutí soudů obou stupňů“. Jestliže oprávněný
zálohu zaplatí sice po lhůtě, ale více jak jeden a půl měsíce před rozhodnutím
soudu o zastavení exekuce, pak důvod tvrzeného zastavení exekuce již odpadl.
Oprávněná se domnívá, že „návrh exekutora nezbavuje soudy povinnosti zkoumat,
zda zde ke dni rozhodnutí záloha je či není zaplacena“ a zda je přiměřený
„samotný požadavek zálohy v dané fázi a stavu exekuce“. Oprávněná má dále za
to, že s ohledem na stav exekuce a „i z hlediska časového“ požadavek exekutora
na zálohu nebyl přiměřený. Uvádí, že se exekutorovi ani nepodařilo nalézt
povinnou (její bydliště) ani jakýkoli postižitelný majetek, a vše nasvědčovalo
tomu, že zde byl dán důvod pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e) o.
s. ř. Požadavek zálohy v závěrečné fázi exekučního řízení byl vůbec prvním
úkonem exekutora v rozmezí téměř čtyř let (exekuce byla nařízena dne 24. 6.
2003 a výzva k zaplacení zálohy byla zaslána dne 30. 3. 2007). Účelem zálohy je
pokrytí předpokládaných budoucích výdajů, které mohou být s plněním závazku
exekutora k provedení exekuce spojeny. Navrhla proto, aby napadené usnesení a
usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu
dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s
§ 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o. s. ř.), daný tím, že jím má být zodpovězena
judikaturou dovolacího soudu dosud výslovně neřešená otázka (§ 237 odst. 3 o.
s. ř.), a to, zda zaplacení zálohy na náklady exekuce oprávněným po lhůtě
stanovené exekutorem je i tak důvodem k zastavení exekuce podle § 55 odst. 1
zákona č. 120/2001 Sb.
Dovolání je důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní
normy (a to nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde
v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu –
sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil
nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle ustanovení § 90 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do 31.
8. 2008, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na
náklady exekuce.
Podle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do 31.
8. 2008, nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na
náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Soud exekuci
nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného
podle zvláštního právního předpisu.
V projednávané věci byla exekuce na majetek povinné k vymožení peněžité
pohledávky ve výši 9.607,- Kč s příslušenstvím nařízena usnesením Okresního
soudu v Kladně ze dne 24. 6. 2003, č. j. Nc 5582/2003-8. Výzva k zaplacení
zálohy byla oprávněné zaslána dne 30. 3. 2007 společně s fakturou (datovanou
dnem 28. 3. 2007) vystavenou k zaplacení zálohy na náklady exekuce ve výši
900,- Kč, a to se splatností do 11. 4. 2007. Podáním ze dne 25. 5. 2007 dal
exekutor soudu prvního stupně podnět k zastavení exekuce podle § 55 odst. 2
zákona č. 120/2001 Sb. s odůvodněním, že oprávněná přes výzvu neuhradila
požadovanou zálohu. Z obsahu spisu vyplývá, že oprávněná dne 5. 4. 2007
prostřednictvím elektronické pošty požádala exekutora o prodloužení lhůty k
vyřízení dožádání. Na dotaz odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2007 exekutor
sdělil, že lhůta prodloužena nebyla. Zároveň sdělil, že záloha byla složena dne
30. 5. 2007, což však bylo až po podání návrhu na zastavení exekuce, o němž
bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 8. 2007, č. j. Nc
5582/2003-19 (l. č. 32a, 32b).
Z obsahu spisu taktéž vyplývá, že exekutor v rámci výzvy k zaplacení zálohy ze
dne 30. 3. 2007 (l. č. 25) využil výjimečný institut dle § 50 odst. 1 zákona č.
120/2001 Sb., kdy oprávněnou vyzval, aby navrhla, jakým způsobem má být exekuce
provedena, a sdělila údaje o místě pobytu povinné a jejím majetku, jsou-li jí
tyto údaje známy. Oprávněnou informoval, že v opačném případně určí exekutor
způsob provedení exekuce na základě údajů, které jsou mu známy nebo které sám
zjistí.
Účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou
povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem. Podstatou
institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné
vedení exekuce resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení.
Za tím účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního
řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§ 12 odst.
1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a
náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti
za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném do 31. 8. 2008). Lhůtu, kterou
exekutor stanoví, lze její povahou přirovnat ke lhůtě soudcovské, upravené v §
55 o. s. ř. Nepochybně i v případě lhůty ke složení zálohy může exekutor tuto
lhůtu prodloužit, popř. žádost o prodloužení lhůty zamítnout. Marné uplynutí
lhůty však přesto neznamená, že oprávněný již nemůže zálohu složit; může tak
učinit do doby, než soud z jejího nesložení nevyvodí zákonem předvídané
následky. Jestliže v době rozhodování soudem je záloha složena, důvod k
zastavení exekuce dán není.
Tento závěr je odůvodnitelný především za situace, kdy exekutor požaduje
složení zálohy po čtyřech letech od nařízení exekuce, oprávněné zašle takových
žádostí několik desítek, a žádosti o prodloužení lhůty nevyhoví, ačkoliv je
odůvodněna nedostupností spisového materiálu z důvodu změny pracoviště většiny
útvarů oprávněné (č. l. 26).
Jestliže je současně až po čtyřech letech oprávněná vyzývána k součinnosti
podle § 50 zákona č. 120/2001 Sb. a z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor
pro oprávněnou něco vymohl, je třeba připomenout, že nesložení zálohy nemůže
vést k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci
zastavit (zde se tímto důvodem jeví nemajetnost povinné osoby).
Protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší
soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 234b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř. zrušil, a protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž se, stejně
jako soud odvolací, nezabýval námitkou oprávněné, týkající se povahy lhůty pro
zaplacení zálohy na náklady exekuce a posouzením věci z hlediska smyslu a účelu
samotného institutu zálohy, zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i
o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.
s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová,
v. r.
předsedkyně senátu