20 Cdo 613/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a
JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E. spol. s r.o.,
zastoupené advokátem, proti povinné JUDr. Z. K., pro 24.177 Kč, prodejem
movitých věcí, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 26. září 2003, č.j. 10 Co 672/2003-35, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2003,
č.j. l0 Co 672/2003-35, a usnesení Okresního soudu v
Litoměřicích ze dne 17. 7. 2002, č.j. E 775/2002-13, se zrušují a věc se vrací
okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze
dne 17. 7 2002, č.j. E 775/2002-13, kterým okresní soud nařídil
výkon rozhodnutí k vydobytí pohledávky 24.117,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí
4.710,- Kč a zamítl návrh co do 60,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že povinná je v
souzené věci pasivně legitimována, neboť oběma podkladovými rozhodnutími byla
povinnost zaplatit oprávněné náklady nalézacího řízení uložena jí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož
přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. l písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“),
a důvodnost dovozuje z ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Namítá
nedostatek pasivní legitimace, neboť v nalézacím řízení vystupovala jako
správkyně konkursní podstaty úpadce společnosti W., spol. s r.o., a proto je
povinnou osobou ve vykonávacím řízení tato společnost. Dále namítá, že
vykonavatelka při soupisu věcí sepsala věci, jejichž hodnota značně přesahuje
pohledávku věřitele. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil
rozhodnutí soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) nejdříve
posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě -
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesením, kterým soud prvního
stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §
238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. l
písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože
ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. nelze použít (usnesení, jímž soud
prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo jeho dřívější -
odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí), je na místě zvažovat splnění
předpokladů vymezených ustanovením § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř., které
přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ
jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud vyřešena nebyla nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolání je ve smyslu § 237 odst. l písm. c/ a odst. 3 o.s.ř.
přípustné, protože otázka, kdo je při nařízení výkonu rozhodnutí pasivně
legitimován, byla-li exekučním titulem přiznána pohledávka proti správci
konkursní podstaty a jde-li o pohledávku za podstatou, nebyla dosud dovolacím
soudem vyřešena a odvolacími soudy je řešena rozdílně.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZVK“), vyplývá, že dnem
prohlášení konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkem podstaty na
správce a právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním
věřitelům neúčinné (písmeno a/); řízení o výkon rozhodnutí se prohlášením
konkursu nepřerušuje (písmeno c/), avšak nelze provést výkon rozhodnutí
(exekucí) postihující majetek patřící do podstaty (písmeno e/). Řízení o
nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být
uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti
správci; jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20 odst. l
ZKV), může být řízení, v jímkou řízení o výkon rozhodnutí, zahájeno jen za
podmínek uvedených v ustanovení § 23 a 24 (§ 14 odst. l písm. d/ ZKV).
V projednávaném případě se oprávněná domáhá návrhem na nařízení
výkonu rozhodnutí uspokojení pohledávky, která ji v soudním řízení byla
přiznána vůči správkyni konkursní podstaty úpadce jako náhrada nákladů řízení,
a jako povinnou osobu správkyni konkursní podstaty označuje. Jedná se o
pohledávku za podstatou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 ZKV, která vznikla až
po prohlášení konkursu a došlo k ní z potřeby konkursního řízení. Podle § 31
odst. l ZKV nároky na vyloučení věci z podstaty (§ 19 odst. 2), pohledávky za
podstatou (§ 31 odst. 2), nároky na oddělené uspokojení (§ 28) a pracovní
nároky (§ 31 odst. 3), lze uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení.
Jiné nároky lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení. Z
citovaného ustanovení vyplývá, že pohledávky za podstatou se nepřihlašují a
uplatňují se kdykoli v průběhu konkursního řízení vůči správci podstaty. Pokud
však správce konkursní podstaty tyto pohledávky dobrovolně neuhradí a jde-li o
pohledávku pravomocně přiznanou, pro kterou oprávněnému svědčí exekuční titul,
lze pro takovou pohledávku navrhnout nařízení výkonu rozhodnutí. I pro tento
případ ale platí ustanovení § 14 odst. l písm. e/ ZKV.
Zbývá vyřešit otázku, kdo je v řízení o výkon rozhodnutí pro
pohledávku za podstatou, která je pravomocně přiznána vůči správci konkursní
podstaty, pasivně legitimován. Podstatné je, že jde o pohledávku za podstatou a
že výkonem rozhodnutí má být postižen úpadcův majetek patřící do konkursní
podstaty. Podle ustálené soudní judikatury jsou účastníky vykonávacího řízení
jak v případě, kdy řízení o výkon rozhodnutí bylo zahájeno před prohlášením
konkursu na úpadce (osobu povinnou k uspokojení pohledávky), tak v případě, kdy
je návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podáván po prohlášení konkursu na
úpadce, na straně oprávněné věřitel a na straně povinné úpadce (srov.
stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.
6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 52, ročník 1998, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5.
2000, sp. zn. 20 Cdo 1105/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000
pod č. 125). Závěry citovaného stanoviska a rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou
pak použitelné i v projednávaném případě. Přestože exekuční tituly jako
povinnou označují správkyni konkursní podstaty úpadce, jehož majetek patřící do
konkursní podstaty má být postižen, je v řízení pasivně legitimován úpadce. Pro
tento závěr svědčí především to, že je vykonávána pohledávka za podstatou a
exekuce tedy postihuje majetek patřící do konkursní podstaty. Vlastníkem
majetku patřícího do konkursní podstaty je i po prohlášení konkursu úpadce a
nikoli správce konkursní podstaty; úpadce pouze nemůže s tímto majetkem
nakládat, dispoziční práva za něho vykonává správce konkursní podstaty (§ 14
odst. l písm. a/ ZKV). Z tohoto důvodu také v nalézacím řízení, v jehož rámci
bylo vydáno podkladové rozhodnutí, vystupoval správce konkursní podstaty.
Pohledávka však může být uspokojena jedině z majetku podstaty, nikoliv z
majetku správce konkursní podstaty.
Byla-li tedy exekučním titulem přiznána pohledávka proti správci
konkursní podstaty a jde-li o pohledávku za podstatou, je při nařízení výkonu
rozhodnutí podle tohoto exekučního titulu pasivně legitimován úpadce.
Odvolací soud, který dovodil opak shora uvedeného, otázku pasivní
legitimace povinné posoudil nesprávně. Nejvyšší soud proto – bez jednání (§
243a odst. l, věta první, o.s.ř.) – zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za
středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem
dovolacího soudu (§ 243d odst. l, věta první, § 226 odst. l o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne
soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. l, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2004
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu