Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 620/2007

ze dne 2008-05-28
ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.620.2007.1

20 Cdo 620/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v

exekuční věci oprávněné P. P., s. r. o., zastoupené advokátkou, proti povinnému

J. J., zastoupenému advokátkou, pro 251 616,60 Kč s příslušenstvím, vedené u

Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 Nc 10279/2003, o dovolání povinného

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2004, č.j. 9 Co

1520/2004-40, takto:

Dovolání se odmítá.

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 10.

2003, č.j. 48 Nc 10279/2003-18, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku

ze dne 3. 1. 1996, sp. zn. 39 C 296/93, exekuci a jejím provedením pověřil

JUDr. J. T., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady

pro nařízení exekuce byly v dané věci splněny; oprávněná prokázala svou aktivní

legitimaci ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních

exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve

znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), neboť předepsaným

způsobem doložila přechod práva listinou s úředně ověřenými podpisy.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a

§ 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný nesprávné právní

posouzení věci. Otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení, zda je

oprávněná ve věci aktivně legitimovaná. Je přesvědčen, že předložená listina

(smlouva o postoupení pohledávek) přechod práva podle § 256 odst. 1) o.s.ř.

neprokazuje, neboť vykazuje znaky neurčitosti a nesrozumitelnosti. Ze smlouvy o

postoupení pohledávky není zřejmé, kdy byla skutečně uzavřena, zda 13. 7. 1999,

20. 2. 2002 nebo 21. 2. 2002. Jestliže byla uzavřena teprve 21. 2. 2002, pak

Ing. L. V. již neměl oprávnění smlouvu podepsat. Ke smlouvě o postoupení

pohledávky není rovněž přiložena plná moc pro Ing. Z. S., kterou by ho jednatel

oprávněné zmocnil k podpisu. Soud se nezabýval tím, kdy se příloha ke smlouvě o

postoupení pohledávek stala její nedílnou součástí a zda je v ní skutečně

obsažena pohledávka z exekučního titulu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil

napadené usnesení a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Listina

prokazující postoupení pohledávky obsahuje veškeré náležitosti stanovené

zákonem. Předmětná pohledávka přešla na oprávněnou na základě veřejné dražby

konané dne 13. 7. 1999, kde byla vydražitelka náležitě zastoupena na základě

plné moci uložené u postupitele. Ze strany povinného se jedná o zřejmou

spekulaci a snahu vyhnout se plnění svých povinností.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do

31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná

rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2

o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné

věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a § 130 zákona

č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu,

jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní

význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní

otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která

je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji

v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata

se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce,

vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních,

navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod

podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá

na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel zpochybnil závěr odvolacího soudu, podle něhož je oprávněná aktivně

věcně legitimována v exekučním řízení. Tento závěr je závěrem právním, jehož

přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího

důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému

závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení

šlo především o zjištění, že předložená listina prokazuje přechod práva z

exekučního titulu na oprávněnou. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto

skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §

241a odst. 3 o.s.ř., případně § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.

Žádný z těchto dovolacích důvodů (k založení přípustnosti dovolání podle § 237

odst. 1 písm. c/ a § 238a odst. 2 o.s.ř. ostatně nezpůsobilých) však dovolatel

neuplatňuje; ač v dovolání ohlašuje dovolací důvod podle § 241a

odst. 2 písm. b) o.s.ř., ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) polemizuje se

závěrem odvolacího soudu, že předložená listina dokládá přechod práva na

oprávněnou. Tato argumentace je ovšem kritikou samotného hodnocení důkazů, jež

však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) nelze

napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž

usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v

tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho

skutkovými závěry (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2006,

sp. zn. 20 Cdo 1507/2006).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení

občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a

§ 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č.

120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2008

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v.

r.

předsedkyně senátu