20 Cdo 711/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné CDV-2, LTD., se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet
Street, Londýn EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska,
registrační číslo 4434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Revoluční 15, proti povinným l/ V. B. a 2/ Ing. J. Z., oběma
zastoupeným JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Orlická 163, pro 6 694 326,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Kroměříži pod sp. zn. 12 Nc 4047/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2008, č. j. 20 Co 359/2008-53, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2008, č. j. 20 Co 359/2008-53,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 26. 11. 2007, č. j.
12 Nc 4047/2007-26, kterým okresní soud nařídil podle směnečného platebního
rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 23. 7. 1999, č. j. 5 Sm
260/99-43, pro pohledávku 6 694 326,75 Kč s uvedeným příslušenstvím, exekuci na
majetek povinných, tak, že návrh zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na
náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a oprávněné uložil zaplatit
soudnímu exekutorovi JUDr. Martinu Růžičkovi na nákladech exekuce 7 735,- Kč.
Dospěl k závěru, že oprávněná neprokázala ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o
změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), že na ni přešlo
právo z exekučního titulu. Smlouva o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 25.
10. 2007, uzavřená mezi ČSOB a. s. a oprávněnou, jíž byla postoupena vlastní
rektasměnka, vystavená 7. 10. 1996 výstavcem V. B. jako jednatelem společnosti
W.G.M. spol. s r. o. ve prospěch remitenta - Investiční a Poštovní banky a. s.
(v jejíž prospěch byl 23. 7. 1999 vydán exekuční titul a jež následně 19. 6.
2000 uzavřela smlouvu o prodeji podniku s kupující ČSOB a. s.), pouze
potvrzuje, že došlo k převodu směnky, nikoliv k převodu pohledávky přiznané
exekučním titulem.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1966
Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), dovolatelka namítá, že
řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Oprávněná prosazuje, že vlastní
rektasměnku je možno podle čl. I. § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb.,
směnečného a šekového (dále jen „zákon č. 191/1950 Sb.“), ve spojení s § 77
odst. 1 téhož zákona převést ve formě a s účinky obyčejného postupu (cese ve
smyslu § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“), a že nový majitel rektasměnky
nabývá směnku derivátním způsobem. Ze smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky
ze dne 25. 10. 2007 vyplývá, že spolu se směnkou přešla na postupníka i všechna
práva se směnkou spojená; proto na oprávněnou přešlo i právo vyplývající ze
směnečného platebního rozkazu. Požadavek na uzavření další smlouvy o postoupení
pohledávky ohledně tohoto práva považuje za nadbytečný až absurdní. Oprávněná
odvolacím soudem nebyla ani vyzvána, aby takovou smlouvu předložila, v čemž
spatřuje vadu řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o věci podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 v
části první zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 238a odst. 1
písm. c) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229
odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci;
jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho
obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Protože zmíněné vady namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, zůstává
předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že oprávněná
neprokázala převod práva z exekučního titulu (§ 36 odst. 3, 4 zákona č.
120/2001 Sb.).
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení
skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a
povinnostech účastníků).
Z ustanovení § 36 odst. 3, 4 zákona č. 120/2001 Sb. mimo jiné vyplývá, že soud
může exekuci nařídit, je-li prokázáno, že se jí domáhá ten, v jehož prospěch
bylo rozhodnutí v nalézacím řízení vydáno, popř. ten, kdo prokáže, že právo
přiznané v nalézacím řízení po vydání takového rozhodnutí na něj přešlo,
přičemž přechod či převod práva musí být prokázán kvalifikovaným způsobem,
předepsaným ustanovením § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. (listinou vydanou
nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, nevyplývá-li přímo z právního
předpisu).
Podle čl. I. § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. pojal-li výstavce do směnky
slova“nikoliv na řad“ nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku
jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cese).
Podle § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její
příslušenství a všechna práva s ní spojená.
V projednávané věci navrhl nařízení exekuce jiný subjekt než ten, kdo byl
exekučním titulem označen jako žalobce. Převod pohledávky oprávněná osoba
prokazovala Smlouvou o prodeji podniku ze dne 19. 6. 2000, kterou uzavřela
prodávající (zároveň žalobkyně z exekučního titulu) IPB a. s. s kupující ČSOB
a. s. a jejímž předmětem je podnik včetně věcí, práv a jiných majetkových
hodnot, které patří prodávající a slouží k provozování jejího podniku případně
mají tomuto účelu sloužit. Oprávněná dále předložila Smlouvu o převodu
zajišťovací rektasměnky ze dne 25. 10. 2007, uzavřenou mezi ČSOB a. s. jako
postupitelem a oprávněnou (zastoupenou advokátem) jako postupníkem, přičemž
podpisy na smlouvě byly ověřeny notářsky (zčásti notářem JUDr. Františkem
Boučkem a zčásti notářkou JUDr. Olgou Křemenovou) a smlouva byla soudu
předložena v kopii ověřené notářkou JUDr. Alenou Procházkovou. Předmětem
smlouvy je směnka vlastní nikoli na řad (rektasměnka), na jejímž základě byl
vydán k exekuci navržený směnečný platební rozkaz.
Rektasměnka, se převádí, jak vyplývá z čl. I. § 11 odst. 2 zákona č. 190/1950
Sb., cesí. Tou je ve světle právní úpravy smlouva o postoupení pohledávky podle
§ 524 a násl. obč. zák.
V souzené věci se smlouvou o převodu zajišťovací rektasměnky převádí daná
rektasměnka, a jak vyplývá i z obsahu smlouvy, se všemi právy s ní spojenými.
Mezi tato práva nepochybně patří i právo vymáhat plnění ze směnečného
platebního rozkazu vydaného na základě předložené rektasměnky. Taková postupní
smlouva proto stačí k prokázání, že na nabyvatele směnky přešlo i právo ze
směnečného platebního rozkazu, tj. exekučního titulu, aniž by to muselo být v
postupní smlouvě výslovně uvedeno (i když to samozřejmě pro přehlednost uvedeno
být může).
Vyžaduje-li tedy odvolací soud k prokázání převodu práva z exekučního titulu
další postupní smlouvu, nemá jeho požadavek oporu v zákoně.
V rozporu s tímto závěrem není ani odvolacím soudem zmiňované usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004. V něm Nejvyšší
soud uzavřel, že z právní úpravy, tj. čl. I. § 14 odst. 1 ani § 16 odst.
1zákona č. 191/1950 Sb. nevyplývá, že by na majitele směnky (v tomto případě
směnky „na řad“), jenž právo k ní prokázal způsobem stanoveným v čl. I. § 16
odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. a jenž je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze
směnečného platebního rozkazu, vydaného na základě směnky, která byla
indosována, přešlo i právo z takového rozhodnutí, a že je tomuto tak proto, že
zákonná úprava žádnou skutečnost, která by měla za následek přechod práva,
nepředpokládá. Chce-li totiž majitel směnky, jenž doložil své právo k ní
nepřetržitou řadou indosamentů, prokázat, že na něho přešla i práva ze
směnečného platebního rozkazu vydaného na základě indosované směnky, musí být
podpis indosanta na směnce úředně ověřen.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném závěru, dovolací soud
je zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část
věty za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst.
l, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i
o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§ 243d odst. l, věta druhá
o. s. ř.), případně bude o nich rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl.
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu